Bradfordská střední

Chapter 45

Liam nás počastoval nadávkou a rozešel se po chodníku. „Přefiknem ho?" zamrkal Niall a zuřivě si hryzal rty. „Sexy prdelka, no." „Jako kdo?" nadskočil jsem snad metr dvacet. Kolem zrovna procházela nějaká bruneta a mně se za zády zjevila odnikud Alex. Propalovala mě pohledem, začínal jsem se zmenšovat a Niall vedle stíral slzy smíchu.

„Když řeknu že Liam, uvěříš mi?" „To určitě." Vyplázla jazyk a zamířila do parfumerie. U dveří už stepoval zbytek holek a všechny se tvářily jako furie. „A teď si vyber, koho si udobříš?" „Doskoč pro něj, třeba nám dají jistotu, že co jsme vybrali, jim bude vonět. Jo a vytáhni z Liama, pro koho kupoval on." „Pro mámu." „To určitě, chodí s Doniyou." Pelášil jsem ke dveřím. „Co?" „Jo, ale nic mu neříkej, cukrouškovi." V hlavě se mi rodil pomaličku plánu a stěží jsem potlačoval smích.

„Vážně to bylo na Liama." Tentokrát nadskočila ona. Stála sama u vitríny, do které jsem zíral i já. „Jasně." Usmála se a opřela se. „Pro koho?" „Pro tvou mámu. Nevíš, co ji voní?" „Nemám šajna." „Chlap..." Natáhla se po lahvičce, kterou jsem ukrýval v batohu. „To hezky voní." „Voní ti to?" Kývla a natáhla se tentokrát po krabičce. „Počkej, to ne." „Proč ne?" Nechtěl jsem, aby voněla stejně jako máma, ani nevím proč.

„Proto." „To je teda odpověď..." „Hm. Mi jako nedáš ani pusu?" „Už si dnes dostal několik." Žárlivče!" „No a co. By se ti taky nelíbilo, kdybych komentovala něčí rozkrok." „Problém je, že větší než já, už nikdo není, takže..." Začala se smát, prodavačka se na nás pohoršeně podívala a holky taky. Naštěstí už vcházel Niall s Liamem, ten mě očima vraždil a ukázal mi pěst.

„Vážně to bylo na Liama." Zatímco vzdala snahu o to, dostat krabičku s voňavkou do košíku, jsem ji vykládal scénku venku. Potlačovala smích a konečně mi dala pusu. „Po čem smrdíš?" „Ti dík." Jsi jak kurva. Přeplácaný voňavkama..." Kdyby to šlo, udělá se ji nad hlavou žárovka. „Proč nesmím mamce vzít tuhle?" přimhouřila oči. „Proč nemůžeš vzít jinou?" „Proč. Nesmím?" odsekla slova a vytáhla se na špičky. „Protože ti Santa chce donést úplně stejnou a nechce, abys voněla jako moje máma." „Děkuju!" zaculila se, dostal jsem za ten den tu nejsladší pusu a další hodinu za ní chodil jako pejsek, držel košík a ona vybírala.

Na ulici jsme se opět rozdělili. Holky zmizeli za rohem a já v duchu mapoval Bradford, kde je nebližší obchod s nějakýma cetkama. Přece ji neodbudu jedním – i když drahým – dárkem. O kterém už stejně ví...

„Tak co, Payno? Chceš do toho sexshopu?" Napálil jsem cigaretu a podal i Niallovi. Nějak jsme ho zkazili... Jediný, kdo nekouří je Harry a u něj zkažení nehrozilo. „To fakt budeme jako teplí bratři." Uchechtl se a k našemu překvapení tam odešel. „Co máš v plánu?" „Proč bych měl mít plán?" „Jsi grázl a to že ti to ti dva neřekli, jako prvnímu, tě naštvalo, nebo ne?" „Vzali mi možnost si rejpnout, musím si to nějak vykompenzovat." „Ti předem říkám, nedělej to. Jinak to nebude jen Doniya a Liam, kdo tě bude chtít zabít." „V klidu, nebudu drsný. Uděláme si ostudu?" „Cože?" „Payne v sexshopu... Pouta a bičík?" zamrkal jsem, společně jsme se protáhli dveřmi.

„Dobrý den!" zazubil jsem se na borečka za kasou. „S čím pomůžu, panstvo?" „Potřeboval bych..." Niall odběhl najít Liama a zabavit ho, aby náhodou nedošel. Culil jsem se jako měsíček, když se připojili. Čekal jsem venku a v batohu ukrýval překvápko.  Stěží se mi dařilo držet jazyk za zuby, abych to minimálně Niallovi neřekl.

„Co tady?" „Balící papír..." Vešel jsem do papírnictví. Koupil jeden vánoční papír a druhý s medvídky. Pak jsem se odpojil. Kluci šli za Louisem a Harrym, já měl namířeno do šperkařství a pak k Horanům domů.

U Alex byla po zemi hromada papírů a tašek. Ani jsem nepostřehl, že toho stihla nakoupit tolik, v ruce měla jen kabelku a tam se ji vše určitě nemohlo vejít. „Co je pro mě?" „Nic, zlobíš." Posbírala několik dárečků a dala je do boxu, který zastrčila pod postel. „A opovaž se něco rozbalit."

„Hej!" začali jsme se rvát, batoh v jejich rukách se rozepnul a ona se v něm začala hrabat. „Co je pro mě?" smála se a snažila se mi vyškubnout. „Nic, zlobíš." „To určitě." „Marná snaha..." strčila mi jazyk do pusy a i přes tuhle činnost, se snažila dosáhnout na batoh, hozený na konci postele.

Muchlovali jsme se a nedopatřením jsem shodil otevřený batoh na zem. Jeho obsah – taška ze sexshopu – se vysypal. Zíral jsem na krabičku s obrázkem pout a do tváří se mi hrnula krev. „Pouta? Jako vážně?!" přeskočil ji hlásek. Se zájmem se natáhla z postele a otevřela krabičku. „Není to moje." „Ne? Škoda." Zaculila se, rozkašlal jsem se a ona vyprskla smíchy.