Bradfordská střední

Chapter 28

„V Bradfordu asi hoří..." uchechtne se, praští s sebou na pohovku, nohy na stůl a volá Liamovi. Od něj máme nepřijatých hovorů nejvíc. „Bro? Čau. Co se děje? Hoří?" Shodí nohy, postaví se a vyjde ven. Skrz okno ho pozoruji, je naštvaný. Na krku se mu vyrýsovala tepna, rázuje sem a tam, zuřivě gestikuluje a něco mluví. Ve chvíli, kdy se rozhodnu jít za ním, schová mobil do kapsy a odkopne šišku. „Co se stalo?" „Musíme se okamžitě vrátit. Policie s námi chce mluvit, kvůli Ashovi..." Při vzpomínce na něj se otřesu. Za ty dny co jsme tady, se mi povedlo ho vymazat z hlavy, a teď... „No... Tak si pojedeme promluvit s cajty a pak se sem vrátíme... Stejně musíme rodičům říct o Jackovi." Obejmu ho a on mě pevně stiskne. „Jo, to by šlo... Příští týden je stejně ve škole volno, tak je jedno, jestli se nám absence zvedne." Ušklíbne se.

„Bradford" povzdechnu si a protáhnu se. Ta cesta je vážně úmorná. „K tobě?" „Ne, k tobě, prvně." Pousměje se a zahne. Před jejich domem ale parkuje tátovo auto. „To vidím tak, že rodinné setkání proběhne u nás." Zastaví u chodníku, vystoupíme a s Jackem v náručí šlapeme ke dveřím.  Tiše otevře a položí si prst na pusu. V předsíni leží hromada bot. Rozeznáváme Nialla, Harryho, Louise, Liama a pak holky, plus táta. „Koukám, že za dobu co jsme tu nebyli, se z našich stali asi best friends."

„A co vám teda Zayn řekl? Kdy má jako v plánu se vrátit?" Yaser stál zády a tím nám dělal zeď. „Že si o tom promluví s Alex a v nejbližší době dojedou." „Jenže doba jsou hodiny nebo dny. To ale taky může být klidně měsíc." „Necháme jim čas do zítřka, jinak tam pro ně prostě zajedeme!" rozhodl můj táta. „To nebude nutné." Yaser nadskočí a otočí se. Vyjekne. Kolem něj se prohnalo několik těl a drtí nás v objetí. „Ne-nemůžu dý-dýchat!" zachrčím. Niall se mě pokouší víceméně udusit a rozdrtit v jednom. Jack, který je chudinka také v sevření, začne zuřivě štěkat. Niall mě pustí a prohlíží si chlupatou kuličku. „Co to je?" „Pes!" zaječí Safaa a sápe se po něm.

Safaa s Jackem zamířila na zahradu a nás čekal jakýsi takýsi výslech rodičů. Ti naštěstí vyhodili zbytek za Safou, odešli s reptáním a my se posadili na pohovku.

Yaser s tátou nám ve zkratce řekli rozhovor s ředitelem. I to, že Yaser nám domluvil schůzku s jeho kamarádem, agentem FBI, který se zabývá právě nárůstem drog na středních školách a rád si vezme i další případ. Ve výsledku nevíme nic novýho, přetlumočili i to, co mi řekl Liam.

U Maliků proběhne večeře, během které se všichni zajímají, kde jsem vzali Jacka. „Mami, tati... Můžeme jít bokem?" rodiče mu znejistí ale kývnou a  zvedají se od stolu. „Taky to chcem slyšet." Našpulí Waliyha pusu. Zayn zavrtí hlavou. „Pojď taky." Položí mi ruku na rameno. Zavřeme se v kuchyni.

„Tak co se děje?" „Já..."do očí mu hrknou slzy. Trisha jej s údivem chytí za bradu, on se ji vyškubne, skloní se a zašeptá, ať to řeknu já.

„Pro Boha!" zachraptí Trish a usedne na židli. Po tváři ji kanou slzy a i Yaser k nim nemá daleko. „Řekl jsem, že pohřeb a vše kolem zařídíme my. Musíme se tam pak vrátit." „Dobře." Vydechne Yaser po dlouhé chvíli ticha. „Zítra zajdete do školy, promluvíte si s Marcusem a pak, pokud to půjde, se vrátíte. My dorazíme o víkendu." „Holkám to neříkejte. Já jim to pak řeknu sama." Už se ke stolu nevracíme. Zahradou projdeme na polní cestičku, vedoucí na pole až k lesu. Jack poskakuje kolem a na přespání jdeme k nám. Rodiče nás omluvili a nikdo nás naštěstí neshání.

„Vezmu si něco Niallovo, jo?" vstali jsme po šesté. Sprcha, já vlasy, něco make-upu a mohli jsme vyrazit do školy. U ředitele už čekal jeden z vyšetřovatelů a s ním i Yaserův kamarád. Přátelsky na nás mrkl a zašeptal, že se nemáme čeho bát. Posadili jsme se do křesel a vyšetřovatel zamířil ke dveřím. Otevřel je a vešel Ash i jeho otec.