Bradfordská střední

Chapter 23

„To myslíš vážně?" Křečovitě se pousmál a kývl. „Au! Za co?!" mnul si rameno a v očích mu svítily plamínky. „Za to, že to nevím! Krucinál Zayne! To se musím postupně dozvídat, s jakým sígrem to chodím?" vyprsknu smíchy, stáhne mě pod sebe a začne s lechtáním. „Tak sígr, jo?!" „Kriminálník!" marně se snažím zachytit jeho ruce, přestane, až když prosím, že potřebuju fakt na záchod. Od smíchu mě bolí bránice, ale jestli si myslí, že má vyhráno tak se plete. S jabkem v ruce se posadil na pohovku a nohy hodil na stolek.

„Stejně chci vysvětlení!" vlezla jsem mu na klín. „Co kdybych ti napsal životopis?" vyplázl jazyk, vážně se tím bavil! „Zayne! Jak ti mám věřit, když každou chvíli zjistím něco, co si mi neřekl?" citové vydírání zabere vždy. Povzdychne si, odhodí ohryzek do krbu a omotá mi ruce kolem pasu. „Možná nechci, abys věděla vše... Kdo ví, jestli bys pak se mnou chtěla být." „Chci s tebou být, ale chci vědět, kdo jsi. Jak mám po tom vědět, koho vlastně miluju?" Poraženecky sklopí řasy. „Okey. Ty prachy... Bylo mi patnáct a byl jsem strašně „drsnej"... Hecl jsem se s kámoši, že pošlu do oběhu falzifikáty... Tak jsem je poslal... Jenže pak se to zvrtlo. Kluci si každý ode mě vzali pár falešných a s těmi šli oni platit. Chytili je a naprášili mě. Táta mě málem zabil ale jeho přítel z mládí je policajt, tak se to zametlo pod kobereček a můj trestní rejstřík je opět jako ze škatulky." „Tys s nimi neplatil?" „Ne. Sem tam jsem někde vytrousil nějakou tu libru, a pak to šlo už samo." Zazubí se vítězoslavně. „Nemám slov." Našpulím pusu a protočím panenky. „Nooo, pak jsem jako malej ukradl pár žvýkaček, ségře jsem jednou ostříhal panenku," kouše si ret a usilovně přemýšlí. „A pak takový ty hovadiny, jako pozdní příchody, nedocházka, kouření na záchodech, alkohol ve škole, rvaní se, jak ve škole tak venku, sprejování po památkách, ničení laviček, sem tam hození třeba cihlou do vitríny, zničený školní majetek, jednou rozbitý auto. Nikoho jsem ale ještě nezabil." Skoro smutně trhne rameny. „Jasně, takže ve výsledku chodím opravdu s tím největším šmejdem z města, co?" „Lituješ toho?" ústa se mu zkroutí do úsměvu a kolem očí se utvoří vějířky vrásek. „Nikdy nebudu litovat!"

„Nechceš něco k snídani?" „Ne. Tys jedla?" „Nemám chuť... Nepůjdeme se projít?" Souhlasí, osprchuje se a můžeme vyrazit. Je tu chladno, s vděkem jsem si vzala jeho bundu, zatímco on si vzal tátovu.  Šlapeme do kopců, Zayn mi co chvíli něco ukazuje nebo dává k dobru vzpomínky na dětství. „Chci až tam!" ukážu rukou na nejvyšší kopec v dohledu. „Zlato, cesta tam trvá celej den." Pohled, alá Kocour ze Shreka jsem si nacvičila báječně a on rezignovaně slibuje, že si v neděli uděláme výšlap. Zítra se má stavit Jack, tak se budeme poflakovat jen po okolí.

Bradford

Yaser

Matně si pamatuji, že jsem se domů dostal za pomoci Liama a Nialla. Trisha se tvářila, že má chuť po mně něco hodit. „Miláčku! S Bobbym už to je v pořádku, jsme kámoši!" to jediné si pamatuji na sto procent. Zpětně jsem se dozvěděl, že jsem zařval na celej barák, až Doniya leknutím strhla poličku, na které cosi hledala.

Pamatuji si i celkem Nialla, jak mě s Liamem pracně svlékali a ukládali do postele. Teď, o pět hodin později mám příšernou kocovinu, vadí mi i světlo a chci umřít. Myslel jsem si, že jsem za ta léta vycvičil ale opak byl pravdou. Napočítal jsem zhruba pět láhví Whiskey -a to asi nebylo konečné číslo, to jsme však míchali s plechovkami piva a i něco rudého, pravděpodobně víno tam bylo. Trisha se škodolibě usmívala a ani se nenamáhala přestat třískat nádobím, které právě umývala.

„Máš v obyváku dopis. V pondělí máš naklusat do školy, kvůli Zaynovi!" oznámila mi a odešla někam s holkama a v domě bylo konečně ticho.

Bobby

Z postele, do které mě dopravil Niall s nějakým hnědovlasým klukem, mě dostal řev Denise. Cestou kolem zrcadla jsem sám sebe nepoznával. Zombie byl oproti mě Švihák lázeňský... Snacha stála uprostřed obyváku a mohla se ukřičet, že tohle ona uklízet nebude. „Ty teda vypadáš!" sjela mě pohledem, když jsem se opřel o zárubeň dveří. Marně jsem vzpomínal, kolik jsme toho s Yaserem vypili.

„Tóóólik?" vydechl jsem, když kolem prošel Niall s pytlem, plným prázdných flašek. „Ještě tam je maličkej sáček." Ušklíbl se synátor a zamířil k popelnicím. „Co tu řveš? Šíleně mě bolí hlava." „Tak nemáš chlastat! Liam ti donesl dopis, máš ho v kuchyni. V pondělí za ředitelem ohledně Lex a toho co ji napadl. A TOHLE," znechuceně pohlédla k pohovce. „Si ukliď sám." Zmizela v kuchyni a já se málem vyvrátil. Žaludek jsem už tak měl jako na vodě, ale tohle... No asi jsem nezvracel sám...