Wild Heart [Dokončeno]

26. Kapitola

Jen otevřu oči , ihned pocítím bolest hlavy. Zakňourám a shrnu si vlasy z obličeje. Už si nepamatuju, jak jsem se dostala do postele. Vlastně si toho tak obecně nic moc nepamatuju. Nutím svůj mozek vybavit si pár útržků ze včerejšího večera..a dnešního brzkého rána.. Tak počkat.. Ne, zkusím to později. Na sobě mám pořád stejné oblečení. Korzet je extrémně nepohodlný a tlačí mě ze všech stran. Posadím se a trochu se mi zamotá hlava. Párkrát zamrkám. Dobrý. Začnu rozvazovat ty zatracený šňůrky a za chvíli korzet letí pryč. Konečně můžu normálně dýchat. V hlavě mi tepe, potřebuju vodu..a prášky..něco. Shodím i džíny a loudám se do koupelny. Pustím kohoutek, naberu si vodu do dlaní a hltavě se napiju. Pak si ještě opláchnu obličej. Když se podívám do zrcadla, trochu se sama sebe leknu. Protože jsem se včera neodlíčila, mám rozmazaný make-up. Vypadám jak panda.

Spodní prádlo odhodím na zem a vklouznu do sprchy

...

Omotám si ručník kolem těla, vyčistím si zuby a jdu se převléct. K mé úlevě sprcha pomohla a hlava už mě tolik nebolí. Když přijdu ke skříni, ozve se z přízemí rána..a následně smích. Pozvednu nad tím obočí a hodím na sebe první triko a kalhoty, co mi přijdou pod ruku. Vydám se zjistit, co se to tam dole děje..

Hned jak stanu nad schody, pochopím to. Na podlaze - hned pod těmi schody- leží na břichu rozplácnutý Damien. Uchechtnu se nad tím pohledem a jdu dolů. ,,Už nikdy.." zamumlá Dam do podlahy. ,,To víš, že jo." zasměju se a pomůžu mu na nohy. Všichni ostatní už sedí u stolu. ,,Dobrý ráno." pozdravím. Odpovědí mi je sborové :„ Ahoj." Posadím se vedle Liama a vtisknu mu letmou pusu na rty. Sladce se na mě usměje a já i po takové době, co spolu jsme, z toho úsměvu taju. ,,Dáš si čaj?" zeptá se mě a něžně mě pohladí po ruce. ,,Ano prosím." Opřu si lokty o stůl a promnu si spánky. Achjo.
Za chvíli už přede mnou stojí horký čaj, a hned vedle něho i malý prášek. Vděčně se na Liama kouknu. Přitáhnu si hrnek k sobě a začnu do něj foukat. Zaposlouchám se do konverzace, která se odehrává naproti mě. ,,Viděla jsi ho? Byl to takovej ten svalnatej, a hnědýma vlasama. Musela jsi ho zahlídnout." líčí rozjařená Laura. ,,Joo, počkej. Myslíš tam toho naprosto sladkýho s velkejma kukadlama? Pořád se okolo tebe motal. " směje se Zoey.
,,Jo, přesně ten! Aaah, byl naprosto božskej!"
Usoudím, že čaj už je vychladlý dost, a tak spolknu tabletku a pořádně ji zapiju.
,,No a víš, jak se jmenuje?"
,,Jo, jmenuje se Aaron!" Ve chvíli, kdy vysloví jeho jméno, mi čaj zaskočí v krku a já to málem vyprsknu na holky. Ty se na mě udiveně otočí. ,,Neudus se." popíchne mě Daniel. Když se přestanu dusit, vykulím oči na Lauru. ,,Jo, Mio, to mi připomíná, co si to včera říkala o tom Aaronovi? Moc jsem ti nerozuměl. Že jsi ho zachránila, nebo co?" zeptá se Liam a já se na něho vyděšeně podívám. Cože jsem to řekla?! Tak počkat..už si vzpomínám..on tam byl! Aha, jo..
,,Noo..Jo, jasně. Byl to ten v tý síti, říkala jsem ti o tom už předtím." snažím se zakecat to, že jsem mu lhala. ,,Ne, ty jsi řekla, že utekl. Vůbec si se nezmínila, že víš kdo to je." mračí se na mě dál. Všechny pohledy jsou stočeny na mě. ,,No, ehm..Záleží na tom?"
,,Jo, lhala jsi mi."
,,Nelhala jsem ti! Jen jsem ti neřekla všechno.." zabodnu oči do stolu. Teď se cítím pěkně provinile.
,,To už je jedno.." vzdychne Liam a dá mi ruku kolem pasu. Usměju se na něj a dám mu pusu na tvář.
,,No.. každopádně jsme si spolu pěkně pokecali." pokračuje vesele Laura.
Dopiju čaj a zvednu se. ,,Jdu si zaběhat, jdeš taky?" zeptám se Liama. ,,Za chvilku, zatím běž a já si tě pak najdu."
,,Dobře." řeknu a jdu si obout boty. Za chvíli už vybíhám ze dveří.

Nikam nespěchám a běžím celkem pomalu. Po pár minutách ucítím pach smečky. Na rtech mi zahraje úsměv, ostatně jako vždy, když jsem u nich. Zastavím se, abych se s nimi přivítala. Vynoří se zpoza stromů a hrnou se ke mně. Kleknu si, když se kolem mě začnou šťastně motat a všechny je obejmu. Šedý mi olízne bradu a já zabořím hlavu do jeho srsti. Zarazím se. Tak počkat. Jsou tu jen čtyři. ,,Kde je?" hlesnu a rozhlédnu se. Chybí ještě jedna vlčice. Za chvíli se, ale i ta objeví. Pořád se ohlíží za sebe. Jako kdyby něco kontrolovala. Dívám se, co tam má. Za vlčicí se dopotácí maličké zvířátko. Vlče! Mamča ho postrčí čumákem a ta hnědá kulička se nejistě rozejde k nám. Překvapeně na ně koukám. Ostatní se před nimi rozestoupí. Pyšně vlčici podrbu za uchem . „Nevěděla jsem, že máš takovýho prcka." zasměju se a obrátím pohled k malému. Jemně ho pohladím po hlavičce. Vleze si až ke mně a opře se předníma tlapkama o moje kolena. Vezmu si ho do ruky a přitisknu si jej na hruď. Tváří se otřu o jeho jemňoulinkou srst. Mamča se posadí vedle mě.

Z pohledu Samuela :
Společně s Dantem tiše kráčíme lesem. Jako každou sobotu jsme se vypravili na velkou obchůzku. Cílem je samozřejmě jediné - najít naše vlčí protivníky. Vůbec jsem tady neměl být, ale přihlásil jsem se dobrovolně. V případě, že by se tady přece jen někdo potuloval, mám šanci zabránit Dantemu, aby ho zabil. V duchu se jen modlím, aby tady nebyla Mia nebo někdo z její smečky. Vzpříčil jsem se celému systému lovců, a oni o tom nemají ani potuchy. ,,Počkej!" sykne Dante a zastaví se. ,,Slyšel jsi to?" řekne tiše. Hrkne ve mně. Prosím, prosím, ať to nic není. Statný lovec nabije zbraň a pomalu se plíží směrem na západ. Nejistě ho následuji.

Z pohledu Mii:
,,Ty jsi krásný." vydechnu šťastně a položím jej na zem. Chci se zvednout, ale zarazí mě cizí hlas :„Tady vás máme." Vyděšeně zvednu hlavu. Pohledem se střetnu s vysokým mužem. V ruce třímá velkou zbraň. Po jeho pravici stojí překvapený Samuel. No to si děláte..
Muž odhalí žluté zuby a namíří na Šedého...

Taak, doufám, že je to aspoň trochu napínavý :D Konečně bude nějaká akce :D

Můžete dát komment nebo vote :3

Užijte si zítra školu a ahoj! :D