Wild Heart [Dokončeno]

33. Kapitola

Středa :

,,Damien se ještě nevrátil?" vzpomenu si při snídani. Od té doby, co šel doprovodit Claire se tady ještě neobjevil. Tím pádem nemá tušení, co se tady mezitím stalo. Derek ani Lewis tady nejsou. ,,Asi ho ještě něco zdrželo." uchechtne se Daniel. Zoey mu dá malý pohlavek a zavrtí hlavou :,,Ty jsi neskutečnej.."

,,Lidi?!" ozve se Kyle z obýváku. Zvedneme se a jdeme za ním. Stojí před zapnutou televizí . ,,Dnes v ranních hodinách byl napaden a surově zavražděn student zdejší školy. Policie odhaduje, že za jeho smrtí stojí divoké zvíře. Případ se nápadně podobá masakru v rodinném domu před půl rokem. Zatím situaci bedlivě sledujeme.." Obrazovka zhasne a Liam odhodí ovladač na sedačku. ,,Panebože." hlesne Laura. Mohl to být Lewis..a nebo taky ON, černý vlk.

,,Čau lidi, jsem doma!" vykřikne ode dveří Damien, který právě přišel. ,,Co je?" zeptá se, když dorazí do obýváku a uvidí naše výrazy. ,,No, kámo, hodně jsi toho prošvihnul." řekne Liam a pustí se do vysvětlování.

...

Už stojíme na chodbě a zbývá nám pět minut do hodiny. Damien už všechno ví. ,,Takže..chápu to dobře, že je všechno v kelu?" všechny nás přejede pohledem. Liam přikývne :,,Jo."

,,Ehm..vlastně je tu ještě něco.." ozvu se a zkousnu si ret. Celá smečka se na mě udiveně podívá. Je čas to vyklopit. ,,No..včera..teda, po škole..Samuel mi řekl, že.. jsou tady.." ,,No kdo?" vyzvídá Zoey. Polknu. Je to jen pár slov, a přece je pro mě těžké je vyslovit. ,,Černý vlk a jeho smečka.. Vrah mých rodičů a bratra." Dlouze vydechnu. Mám takovou chuť ho najít a odtrhnout mu všechny končetiny..Slíbila jsem Samovi, že sama nic podnikat nebudu, ale pokud ostatní nebudou ochotni mi pomoct, nebudu mít na výběr. ,,A kdy jsi s ním jako mluvila?" zeptá se zamračený Liam. To jako vážně? ,,Liame, poslouchal jsi mě vůbec?!" vyjeknu a nechápavě na něj koukám. ,,Promiň." sklopí hlavu a mlčí. Zavrtím hlavou a podívám se na ostatní. ,,Takžee.." začne Daniel. ,,Budeme někoho vraždit?" ,,Přesně tak." přitakám. ,,Koho budete vraždit?" ozve se Claire za mými zády. Otočím se a usměju se : ,,No, tím si ještě nejsem jistá. Jak se máš?" rychle odbočím od tématu. ,,Dobře, a díky za včerejšek, moc jsem si to užila." řekne milým hlasem. ,,Vsadím se, že i potom jste si to užili.." zamumlá Daniel posměšně a následně od Zoey a Dama schytá z obou stran herdu do ramene. ,,Už mlčím!" zasměje se. CRRRR! zvonek ukončí naši chvíli volna a tak se rozdělíme. Vmísíme se do davu a necháme se unášet proudem lidí, každý na svoji hodinu.

Sedím v lavici a poslouchám nudný výklad učitele. Pro aspoň nějaké zabavení se podívám ven z okna a pohledem projíždím okolí. Stromy,silnice,tráva,stromy,tráva,strom,vlk,tráva..Počkat?! Rychle zkontroluju místo, kde jsem to zahlédla. Nic. Žádná psovitá šelma, jen strom. Už z toho začínám bláznit. ,,Takže, kdo byl hlavním viníkem tohoto konfliktu? Spencerová?!" Cuknu sebou a kouknu na učitele. ,,Ehm..no..Rusko?" zkusím to, i když nemám tušení o čem to mluví. Sešlý padesátník si pomalu sundá svoje brýle a mlčky je položí na stůl. Celá třída napjatě čeká, co se bude dít. ,,Proč se vůbec snažím?!" vybuchne po chvíli. ,,Vy malý chuligáni nemáte žádnou úctu! Mám dvě vysoké školy.Já..Já vám přednáším svoje odborné poznatky a tady Spencerová řekne Rusko!" dokončí svůj dramatický projev a já mám na chvíli dojem, že dostane infarkt. Třepajícíma se rukama si zase brýle nasadí. V tu chvíli zazvoní a já popadnu věci a rychle vypadnu ze třídy. To bylo divný.

Procházím chodbou směrem k východu. Napravo kus přede mnou uvidím shluk lidí. Když jeden kluk trochu poodejde, dojde mi to. U jedné skříňky jsou vyskládané desítky svíček, květiny, fotky..Určitě pro toho, který dneska ráno umřel. Když kolem toho procházím, sevře se mi žaludek. Zrychlím. Potřebuju trochu čerstvého vzduchu. Vím, že nemůžu za to, co se stalo. Ale možná, že kdyby jsme něco udělali dřív, než nám nepřítel nakráčel přímo pod nos.. Rozrazím velké dveře a skoro vyběhnu ven. Sejdu pár schodů, hodím batoh na zem a sednu si.

Do týdne. Příští týden touhle dobou už bude pod kytkama. Ale to my ostatní možná taky...Až teď si uvědomím, že tím můžu ohrozit životy mých přátel. Co když kvůli mé pomstě zemře třeba Laura..Kyle..nebo Liam? To nedovolím. Ale nemůžu proti němu jít sama. Teď už se nemůžu vzdát. Přece jen je nás hodně.A pokud by pomohl i Samuel..Máme šanci..doufám.

Večer :

S Liamem ležíme v jeho posteli. Hlavu mám opřenou o jeho hruď a prstem mu na břicho kreslím kroužky. ,,Víš, že budeme muset něco udělat..." hlesnu tiše. Zhluboka se nadechne a pohladí mě po vlasech. ,,Vím, jen.. prostě nechci, aby se ti něco stalo." řekne smutně. Blik .Proto zřejmě chtěl, abych na celou věc zapomněla. Jsem hrozná přítelkyně, když se chci vydat na sebevražednou misi? Asi jo. ,,Hele, teď to neřeš. O víkendu půjdeme na lov, to tě odreaguje." řekne. To je už tenhle víkend? Zvednu se do sedu a otočím se k němu. ,,Takže to, že budu zabíjet mi má pomoct, abych zapomněla na to, že chci někoho zabít?" pozvednu obočí a zadívám se na něj. Vzdychne :,,Proč to musíš tak komplikovat, lásko?" Pokrčím rameny, připlazím se blíž a skloním se pro polibek. ,,Jasně, tohle je taky způsob.." zamumlá ještě předtím, než mi vysvleče triko a odhodí ho někam pryč.

Doufám, že se vám kapitola líbila ❤