9. Kapitola - Na všech čtyřech

6.3K 433 13
                                    

Pohled Liama :

Díky bohu, vrátili se právě včas. Jen co je lovci zahlédli, zbaběle vzali nohy na ramena.

Mia asi přišla o rozum. Fakt nevím, co ji to napadlo proskočit okno a ještě zaútočit na lovce. Dobře, vím, že jí to nemůžu dávat za vinu, jenže kdo bude to okno platit? Přesně tak, já. Povzdychnu si a kouknu na ni. A zjistím, že se jí zavírají oči. Ups. „Mio ne! Neusínej!" křiknu na ni, i když cítím, že už mě nevnímá. To snad ne.. Vyskočím na všechny čtyři a rychle se rozhlédnu kolem. Vlci nám ale nevěnují žádnou pozornost. Mají dost práce s odklízením mrtvol. Bezradně zakňučím. Konečně si nás všimne brácha a rozběhne se k nám. Kyle zděšeně koukne na Miu. „Vezmi ji dovnitř," poručím mu, „a opatrně." Přikývne a skloní se k ní. Já se mezitím znovu rozhlédnu. Konečně uvidím Dereka, jak táhne jedno bezvládné tělo za dům, kde máme velké ohniště. Co nejrychleji se k němu rozběhnu. Ovšem nějak špatně si vypočítám zabrždění a nás oba posunu o kousek dál. Derek podrážděně zavrčí a shodí mě ze sebe. Zvedne se, promění se a ihned na mě vyjede :„Ježíši, Liame, přestaň do všech narážet! Ty seš fakt neskutečnej.." Naštvaně nakopne tělo vedle sebe a vyčítavě se na mě podívá. Mezitím už taky stojím v lidské podobě. „Promiň, ale Miu střelili a já...nevím co mám dělat," vyhrknu a zabodnu pohled do země. Chvíli mlčí a já na sobě cítím jeho pronikavý pohled. „Sakra," vydechne a hned se vydá do domu. S pěti metrovým odstupem ho následuji.

Pohled Dereka :

Rozrazím vchodové dveře a napochoduji dovnitř. Vyčerpaně si povzdechnu a namířím si to do obýváku. Naskytne se mi pohled na velkého spícího vlka na mém gauči. Na MÉM GAUČI. Jestli tam budou chlupy tak je zaškrtím. Vedle pohovky na zemi sedí Kyle a vyjeveně zírá na její ránu, která se na bílé srsti úžasně vyjímá. Třemi kroky se ocitnu u ní a kleknu si na podlahu. Jednou rukou ji pohladím po hlavě a v druhé opatrně sevřu šíp trčící z jejího těla. „To je nechutný," ozve se Kyle vedle mě. „Tak se nedívej," odpovím klidně a zhluboka se nadechnu. „Co teď jako uděl-" Zmlkne uprostřed věty, když šíp prudkým pohybem vytrhnu a odhodím na zem. Z jejího hrdla se vydere zakňučení a začne sebou trhat. Přiložím dlaň na ránu a zašeptám :„Klid Mio. Je to dobrý. Už jsi v bezpečí." Za chvíli se znatelně uvolní a já pod rukou ucítím sametově hebkou kůži. Spokojeně se pousměju.

Liam mezitím přinesl lékárničku, a tak jí ránu zalepím. Sice je to hluboké, ale nic víc nepotřebuje. Za nějakou dobu se uzdraví sama, ale nechci, aby zašpinila další věci. „Kyle, odnes ji do pokoje," řeknu a vyskočím na nohy. Zamířím do kuchyně, kde si umyju ruce od krve. Koutkem oka se podívám na Liama, který stojí u dveří a pozoruje mě. „To okno si zaplatíš, je ti to jasný, že?" Poraženě vzdychne a šouravým krokem odejde. S úsměvem zavrtím hlavou a vydám se zbavit toho nepořádku venku.

Další den

Pohled Mii:

Když s námahou otevřu oči, ihned mě oslepí jasné sluneční světlo, které zalévá celý pokoj. Párkrát zamrkám a zjistím, že jsem u sebe v posteli, což mě trochu překvapí, protože pokud si dobře pamatuju, usnula jsem venku na trávě. Pomalu se vytáhnu do sedu a ucítím bodnutí v boku. Kousnu se do rtu a počkám, než bolest odezní. Chci vstát, ale zarazím se, jelikož v pokoji nejsem sama. V mém křesle se rozvaluje spící Liam a pod ním na zemi spokojeně oddychuje i Kyle. Musím se pousmát. Vypadají opravdu roztomile. „Kluci?" zkusím to, ale bez účinku. Povzdechnu si. „Kluci!" zvýším o něco hlas a oni se vylekaně postaví vedle sebe. Začnu se nahlas smát a užívám si jejich zmatené výrazy. Ty ale po chvíli vystřídaly naštvané, což mě ještě víc rozesmálo. Když se konečně uklidním, odhrnu peřinu a vyklouznu z postele. Zamířím rovnou do koupelny. Ve dveřích se ale zarazím a kouknu na kluky, kteří tam pořád stojí a opětují mi pohled. Pozvednu obočí. „Ehm, chtěla bych se umýt, a tak..." Naštěstí se rychle vzpamatují a opustí pokoj.

Po tom, co se tak nějak dám do kupy a obleču, vyjdu na chodbu s úmyslem jít do kuchyně a pořádně se nadlábnout. V půlce cesty se ale zastavím..něco mě napadne. Zavřu oči a zhluboka se nadechnu. Vlastně úplně nevím jak se to dělá, takže..Vzpomenu si na včerejšek. Na moji přeměnu a jaký to byl pocit, být v jiném těle. Myšlenka na to, jak vypouštím vlčici ven, se ukáže jako nějaký spínač. A tak znovu stojím na všech čtyřech. Radostně se otřepu. Je to fakt jednoduchý...pomyslím si a rozběhnu se dolů.

Proženu se halou, ignorujíc překvapené a i káravé pohledy ostatních. Cestou si všimnu, že okno, kterým jsem včera proletěla, už je zase celé. Zrovna se otevřou vstupní dveře a dovnitř vstoupí Laura. Rychle jí proklouznu pod nohama a vyřítím se ven. Neuvěřitelnou rychlostí se ženu do lesa, zatímco se mi drápy noří do hlíny a zanechávám za sebou stopy mých tlap.

Wild Heart [Dokončeno]Onde as histórias ganham vida. Descobre agora