Wild Heart [Dokončeno]

35. Kapitola - Lov

Sobota :
,,Nemám z toho dobrý pocit." řeknu. Jsme u mě v pokoji. Já sedím u zrcadla a snažím se rozčesat to, čemu se snad ani nedá říkat vlasy, a Liam leží na posteli a hází si s mým medailonkem. ,,Proč? Bude to v pohodě." odvětí klidně a zvedne se do sedu. Odložím hřeben a v zrcadle se na něj podívám. Jsem nervózní. Nevím proč,ale jsem. Liam vyleze z postele a jde ke mně. Zezadu mě obejme a dá mi pusu do vlasů. ,,Nemůže se nic stát." šeptne. Odtáhne se a zapne mi medailon kolem krku.

..
Když se celá smečka - bohužel i s Lewisem - sejdeme dole, všichni už jsou natěšení a absolutně si nevšímají přítomnosti našeho nezvaného hosta. Rozhodnu se vyzkoušet jejich taktiku, jak si užít dnešní den. Začnu ignorovat to, že na mě Lewis neustále čumí a za chvíli jsem stejně nadšená jako ostatní. Z okna se podívám na zářící měsíc, který okolnímu lesu dodává magický nádech.
S odbytím půlnoci už stojíme před domem. Derek je kus před námi. Má zavřené oči a vůbec se nehýbe. ,,Co to dělá?" šeptnu Liamovi a zvědavě se nakloním dopředu. ,,Hledá kořist." odpoví prostě. V tu chvíli se Derek pohne. Nepatrně natočí hlavu doleva a zavětří. Napnu se v očekávání. Při pomyšlení na čerstvé maso se mi sbíhají sliny a aniž bych si to uvědomila, udělám malý krok vpřed. Náš alfa se najednou rozběhne tam, kam se předtím díval. My ostatní ho okamžitě následujeme. Po pár metrech se proměníme a ženeme se do lesa. Netrvá to dlouho a ucítím to taky. Jelen..
Ještě zrychlím a hbitě kličkuju mezi stromy. Vedle mě se objeví černý vlk -Derek- zavrčí a varovně se po mně ožene. Jasně. Jsem vepředu skupiny a jemu se to asi nelíbí. Hlasitě si odfrknu a zařadím se dozadu. ,,Nějaká nedočkavá,ne?" ozve se mi v hlavě Damien. Už mu neodpovím, protože alfa se najednou zastaví a já to skoro neubrzdím. Podrážděně se otřepu a jdu se za ním podívat. Je skrčený za křovím a pozoruje naši kořist, která se zatím klidně pase. Je to nádherné, velké zvíře, ale už starší. Netuší, že tohle jsou jeho poslední chvilky života. ,,Rozmístěte se. Pokud bude potřeba, tak si ho nadběhněte. A hlavně tiše.." řekne Derek a my se tak podle toho zařídíme. 

Netrpělivě přešlapuju na místě. No tak, bude se už něco dít? Šťouchnu Dereka čumákem do boku. ,,Trpělivost, Mio." pronese, aniž by se na mě podíval.
Několik chvil ještě nehnutě stojí s očima upřenýma na jelena. A pak..když vítr poleví, vystartuje z křoví. Nadšeně se vrhnu za ním.
Obrovskou rychlostí se ženeme dopředu. Jelen si nás všimne. Vytřeští oči strachem a začne před námi utíkat. Na druhé straně se ale z lesa vynoří zbytek smečky a zaženou ho zpátky.
Než stihne statné zvíře zareagovat, už jsme asi dva metry od něj. Zabořím drápy do hlíny ,pořádně se odrazím a skočím. Mé ostré zuby rychle proniknou masem na jeho krku. V tlamě ucítím krev. Laura a Kyle mu dorážejí na nohy, a tak se po chvíli sesune k zemi. Vydává bolestné skřeky a z posledních sil se nás snaží setřást.
Znovu se mu zakousnu do krku a trhnu. Ozve se křupnutí a jelen utichne.
Pustíme se do něj. Z plece odtrhnu kus masa a hladově ho spolknu. Pod mrtvým znetvořeným tělem se začne tvořit velká louže krve.
Zvednu pohled od rudě zabarvené trávy. Z naší večeře už zbyla jen hromádka zbytků.
Vyčerpaně se svalím na trávu a olíznu si tlamu. Přijde ke mně Liam a sedne si u mé hlavy. ,,Spokojená?" zeptá se pobaveně a já souhlasně zamručím. Zasměje se a taky si lehne.
V tom za sebou uslyším nějaký zvuk. Křup. Zvednu hlavu a nastražím uši. Chvíli je ticho, a pak se to ozve znova. Křup.
Vyskočím na nohy a podívám se tím směrem. Vidím ale jen temný les. Aniž bych z toho místa spustila oči, pomalu se vydám dopředu. ,,Kam jdeš?" zajímá se Liam. ,,Nikam. Hned se vrátím." odbudu ho a pokračuju v cestě.

Pohledem ostražitě zkoumám stromy a hledám cokoliv neobvyklého. Zanedlouho už se moje tělo ponoří do stínu jehličnanů. Ještě několik metrů tiše našlapuju, než najdu původce toho zvuku. Kousek přede mnou stojí vlk. Promění se. Na jeho obličej dopadá stín a tak hned nevím, kdo to je. Taky se proměním a přistoupím blíž. Teď už v něm poznám Aarona.
Usměju se, přiběhnu k němu a obejmu ho. ,,Rád tě vidím." řekne mile a pohladí mě po zádech. ,,Já tebe taky, ale co tady děláš?" Odtáhnu se a kouknu mu do očí. Pokrčí rameny. ,,Cítil jsem krev, tak jsem to chtěl omrknout. A našel jsem tebe." zasměje se,ale já zvážním. ,,Hele, možná bys měl jít, nevím jak by na tebe zareagovala moje smeč- "
,,Mio, jdi od něj!" přeruší mě Derekův hlas. Otočím se. Za alfou se nachází všichni ostatní. On, Daniel, Dam a Zoey se tváří..vztekle. Zbytek překvapeně. ,,Aarone?" hlesne Laura. ,,Ahoj Lauro." usměje se, ale je taky nejistý. Očividně nechápe, co se tady děje, ale to ani já ne. ,,Dereku, co je?" zeptá se Liam a tázavě se podívá na mě. Pokrčím rameny. ,,Ehm, Mio? Udělal jsem něco špatně?" šeptne zamnou Aaron.
,,Ty se ještě ptáš?!" procedí Daniel skrz zuby a přistoupí blíž. Rychle se postavím před svého kamaráda, připravená ho chránit. Aspoň dokud se nedozvím, o co tu jde. ,,Hej, tak co to má znamenat?!" vyjeknu.
,,Mio..Běž od něj.. On je z JEHO smečky." ozve se Zoey. Ztuhnu. Pomalu vstřebávám tu informaci, ale můj mozek ji odmítá přijmout. ,,Cože?" zeptám se a pohledem přeskakuju z jednoho na druhého.           ,,Tenkrát jsme ho tam viděli." dodá Dam klidně.                                                                                                       Začnu vrtět hlavou. ,,Ne.." hlesnu a pomalu se otočím k němu. ,,Řekni mi, že to není pravda.." prosebně se na něj podívám. ,,Mio, já nevím o čem to mluví." řekne zoufale, ale Derek na to ihned reaguje. ,,Takže si nás nepamatuješ?! Byl jsi mezi nimi."

Aaron na něj chvíli kouká, ale nakonec přikývne :„Ano. Napadli jste nás, tak jsme se bránili. Ale netuším, o co tu jde." brání se.
,,Takže nevíš, co tvůj alfa udělal?" zeptám se a on zavrtí hlavou: ,,Co?"                                                                   Odvrátím se od nich. Celou dobu jsem měla před nosem jednoho z nich. Dokonce jsem ho zachránila.. ,,Zabil je.." šeptnu s očima upřenýma do černo černé tmy. ,,Zabil moji rodinu.."                                                Uslyším, jak Aaron zalapá po dechu. Otočím se k němu. Nevěřícně na mě zírá. ,,To není možné. Nic nám neřekl." vydechne a mě napadne, že je čas to konečně ukončit. Dnes zaplatí za všechno, co mi způsobil. Všechno, co jsem si musela vytrpět. Cítím, jak moje oči mění barvu, když se ve mně kupí  vztek. Rychlým krokem přejdu k zmatenému Aaronovi, chytnu ho pod krkem a přitlačím na strom. Překvapeně se na mě dívá a snaží se oddělat moji ruku. ,,Kde je." zavrčím hlubokým hlasem a ještě stisk zesílím. Dávám si ale pozor, abych ho drápy neškrábla. Trhavě se nadechne a odstrčí mě od sebe. ,,Kde je tvůj alfa!" zařvu, ale ten zvuk se podobá spíše zvířeti. Promne si krk a zadívá se na mně :,,Zavedu tě k němu. Pokud je pravda co říkáš, pomůžu vám.."

Tadadá!! Doufám, že se vám část líbila :)

Už zbývá jen pár kapitol do konce! :D

Budu ráda za každý vote nebo koment <3