Wild Heart [Dokončeno]

19. Kapitola- V síti

Když se ráno probudím ve své posteli, obklopuje mě příjemné teplo. Ještě stále mě objímají Liamovi paže a já mám hlavu položenou na jeho hrudi. Podle pravidelného oddechování poznám, že ještě spí, a tak znovu zavřu oči a zůstanu nehybně ležet. Spokojeně vdechuji jeho vůni a užívám si pěkného rána. Snad bych takhle zůstala celý den, ale hlad mě brzy donutí vstát. Opatrně se tedy vymaním z Liamové náruče tak, abych jej nevzbudila. Posadím se a protřu si oči, stále ještě ulepené od včerejšího pláče. Přelezu pokojně spícího Liama a bosýma nohama dopadnu na studenou podlahu. Pohled mi padne na mé kresby, které se na ní stále válí. Bez přemýšlení je zvednu, a aniž bych se na ně podívala, hodím je do zásuvky nočního stolku. Při pohledu na budík zjistím, že je něco kolem šesté, což znamená, že máme ještě dvě hodiny, než půjdeme do školy. Spousta času na to se pořádně nadlábnout. 

„Dobré ráno," zamumlá unaveně Liam do polštáře. 

„Ahoj," zašveholím já naopak vesele a posadím se k němu. Musím se pousmát při pohledu na jeho rozcuchané vlasy a rozespalý obličej. 

 „Kolik je hodin?" hlesne a upře na mě své oči barvy tmavé čokolády. 

 „Teprve šest, můžeš ještě spát," odvětím tiše a skloním se, abych mu vtiskla lehký polibek na tvář. Poté se znovu zvednu na nohy s úmyslem odejít. Liam však krátce zavrtí hlavou a začne se malátně zvedat. 

 „Ne, ne. Už jdu. Už jsem vzhůru, počkej na mě." Vypotácí se z postele. Zasměju se, když se doplouží ke mně a poněkud nemotorně mě políbí na rty. „Tak pojď, udělám ti snídani," pobídnu ho a chytím jej za ruku. Se značným úsilím jej pak táhnu dolů do kuchyně.

...

„Tak, dobrou chuť," popřeju, když před Liama položím talíř s lívanci. Ten na nic nečeká a ihned se do jednoho hadově zakousne. „Dáš si taky Dereku?" zeptám se ještě jediného dalšího přítomného člena. Ostatní asi ještě nerušeně spí. 

„Ne, díky, už musím běžet." Vřele se usměje a už se zvedá ze židle. Ještě začne šátrat v kapsách jeho bundy, pravděpodobně zase hledá klíče, a já se usadím na místo vedle Liama a taktéž se pustím do jídla. Překvapivě se mi povedly. Ne, že bych neuměla vařit, ale žádnej kuchařík taky nejsem. Derek konečně najde ty klíče a začne si sbírat věci, když v tom se ozve tiché zaškrábání. Všichni tři upřeme pohled na chodbu, protože právě odtud se byl ten zvuk slyšet. Derek se na nás tázavě ohlédne, ale oba jen pokrčíme rameny. Když se zaškrábání ozve znovu, Derek odkráčí z místnosti. Chvíli je ticho. Potom uslyšíme, jak se otevřou vstupní dveře. 

 „Co to sakra?!" ozve se z chodby a vteřinu na to do kuchyně vběhne nějaký pes. Ne, počkat, to přeci není pes. Je to velký vlk. A ne jen tak ledajaký. Tu stříbrnou hustou srst bych poznala všude. Šedý. Ale co ten tady dělá? Překvapeně vystřelím ze židle, vlk přiběhne rovnou ke mně a začne dorážet na moje nohy. Jako malé štěně skáče kolem mě, pak zakňučí a otočí se dokola. Nechápavě na něj hledím. Derek zase nechápavě hledí na mě. Liam raději dělá, že tady není, a jen po očku sleduje počínání Šedého. 

„Mio? Co to má znamenat? Ty ho znáš?" ptá se alfa a ostražitě sleduje vyvádějícího vlka u mých nohou. 

„Hmm, jo, to ti vysvětlím potom. Jen nevím, co po mně chce," vysvětlím nepřítomně a zamyšleně si k Šedému přikleknu. Ten znovu zakňučí a poskočí na místě.