Wild Heart [Dokončeno]

40. Kapitola - Konec

Je čtvrtek. Počasí dokonale vystihuje dnešní událost. Obloha je šedá a občas nám nad hlavami přelétnou černí havrani. Dnes slunce nevysvitne. S Liamem po boku kráčíme pískovou cestou, kterou lemují stromy. Jsme zařazení v zástupu lidí. Zvedne se vítr, a tak si přitáhnu kabát více k tělu. Před námi uvidím velkou kamennou zeď se zdobenou černou bránou. Právě tam náš průvod míří. Projdeme branou a pokračujeme cestičkou dál. Chytím Liama za ruku a prohlížím si náhrobní desky. Některé jsou jen obyčejné velké kameny s dávno uschlými květinami, jiné mramorové se zlatým písmem a obrázkem zemřelého. Při tom pohledu se mi znovu nahrnou slzy do očí a tak sklopím hlavu, a raději se zadívám na svoje černé lodičky. Po chvíli se lidi před námi zastaví a rozestoupí se kolem černé rakve. Stoupneme si vedle Kylea a Liam ho chytí kolem ramen. Odhodlám se a zvednu hlavu. Vedle rakve je velká díra v zemi a před ní zasazená deska z bílého kamene. Zoey Sarah Benton. Milovaná dcera, přítelkyně a kamarádka. Čtu si ten nápis pořád dokola. Odněkud se vynoří postarší muž v dlouhém černém hábitu a s knihou v ruce. ,,Sešli jsme se tu.." začne řečník, ale v ten moment jej přestanu vnímat. Upřeně hledím na růži ve své ruce. Rudá jako krev, kterou Zoey prolila. Jemně se dotknu okvětního lístku. Tohle se nemělo stát.

Rozhlédnu se okolo. Damiena utěšuje Claire a u Laury je Aaron. Daniel s Derekem stojí kousek od nás. A v kruhu kolem nás jsou rozmístění i naši nový členové. Pohledem se vrátím ke Claire. Vypadá trochu nervózně. A aby ne, je to jen pár dní, co jí Dam přivedl a řekl o..nás. Ze začátku byla dost vyděšená, ale po tom se stalo přesně to, co jsem čekala. Stala se jednou z nás. Trvalo dlouho, než se rozhodli a než to Derek povolil.Ale chtějí být spolu. A teď můžou.

Toho, že muž přestal mluvit, si všimnu až potom, co ostatní přistoupí blíž . Jeden po druhém položíme svoji růži k rakvi. Za chvíli už je tam velká kytice. Jednoduché, ale krásné. Tak jak to měla Zo ráda. Vrátím se k Liamovi a padnu mu do náruče. Omotá mi ruce kolem pasu a šeptem mě utěšuje, zatímco mu moje slzy mokří kabát.

O 7 let později :
,,Mallory! Pojď sem zlato!" zavolám na malou holčičku, která si na louce nedaleko ode mě hraje s vlkem. S tím stejným, kterého jsem poprvé viděla jako malou chlupatou kouli, a kvůli kterému jsem zabila lovce. Já sedím na schodech před naším domkem. Mallory s vlkem po boku se nemotorně rozběhne ke mně. Vyleze si za mnou a pomněnkovýma očkama koukne na malé klubíčko v mé náruči. ,,Kdy už si s Nathanem budu moct hrát?" zeptá se zvědavě. ,,Až vyroste." usměju se a pohladím chlapečka po hlavičce.
,,Kde je táta?" podívám se na ni. ,,U strejdy Damiena!" vypískne a ukáže tím směrem. ,,Tak pojď. Půjdeme je zkontrolovat." I s Nathanem vstanu a chytím Mallory za ruku. Cestou nás málem srazí skupina dětí a vlků, na kterou dohlíží Šedý. ,,Ahoj Mio!" zavolá na mě Alex z verandy jednoho domku. S úsměvem na něj kývnu. Naše smečka se hodně rozrostla. Momentálně je tu asi 15 dospělých členů + kopa jejich dětí. Kolem základního Derekova domu jsme společnými silami postavili dalších několik. Pro každou rodinku jeden. Za chvíli jsme u toho Damienova. Na střeše sedí Liam a spravuje tašky. Když nás uvidí, široce se usměje. Zvedne se,přejde k okraji a ladně seskočí na zem. ,,Tatiiii!" vytrhne se mi Mall a běží k němu. Liam ji zvedne do vzduchu. ,,Tady je moje princezna." přitiskne si ji k sobě. Pak ji postaví zpět na zem a přijde ke mně. Dá mi pusu na rty. V té chvíli se ze dveří vyřítí malý chlapec. Nedoběhne ale daleko, protože hned za ním v závěsu je šedo-bílá vlčice - Claire. Zuby ho popadne za triko a tak mu zabrání v útěku. ,,Ale mamííí!" zakňučí chlapec a Clairy se promění. ,,To jsi si měl rozmyslet dřív, než si Derekovi hodil kámen do okna, Jacku." pokárá ho. ,,Čau Mio!" ozve se Damien odněkud z vrchu. Stojí na střeše s kladivem v ruce. Seskočí dolů. ,,Už to máme hotový. Můžeme vzít děcka k vodopádu, ne?" řekne a opráší si ruce. ,,Anoooo!" vykřiknou obě děti zároveň. ,,Fajn, a my si mezi tím dáme s Miou kávu." usměje se Claire. Liam se promění a já Mallory vysadím na jeho hřbet. Ručičkama se chytne jeho černé srsti. ,,Dávej na ni pozor." řeknu mu a odstoupím. Damien s Jackem si stoupne vedle něj. Letmo se na sebe podívají, a mě je jasné, že si právě domluvili závody . Ve vteřině vystartují a i s dětmi na zádech za chvíli zmizí v lese. ,,Ti snad nikdy nevyrostou." zavrtí hlavou Clairy a kývne na mě, abych šla za ní. S malým Nathanem v rukou a spokojeným úsměvem na rtech ji následuji.

Tadadatatatatá!
To je všechno. Konec. Už nic víc :D
Tohle byla už jen taková..doplňková kapitola :D

Takže teď klasika ^-^
- víc než 15k reads
- 1,7k votes
- skoro 300 komentů
Díky! Když jsem tohle před víc než rokem začala psát, čekala jsem max. 20 přečtení :D

Psaní Wild Heart mě hrozně bavilo a myslím, že po Mie a Liamovi se mi bude dřív nebo později stýskat :)
Na druhou stranu jsem ráda, že jsem to konečně dopsala, a teď můžu v nastavení zaškrtnout kolonku Dokončeno :D

A obzvlášť děkuju Klárce, bez které bych se na to asi hned na začátku vykašlala :*

Napište mi, co si o celém příběhu myslíte, nebo jak jste spokonení s koncem :)

Snad se někdy uvidíme u dalšího příběhu :3