Wild Heart [Dokončeno]

13. Kapitola - Vodopád

„Kam to jdeme?" zeptám se, když už jsme daleko od školy, někde uprostřed lesa. Mám totiž dojem, že náš dům je na druhou stranu než tam, kam právě směřujeme.

„Uvidíš." Usměje se, chytí mě za ruku a táhne mě dál, hlouběji do lesa. Tiše si povzdechnu a nechám se vést. Nějakou dobu oba mlčíme a jediným zvukem je tiché šeptání stromů. Mám tak čas přemýšlet. Hlavu mám totiž stále plnou nezodpovězených otázek. Napadne mě, že teď je na ně možná vhodná chvíle.

„Liame, jak dlouho jsi vlastně tady?" začnu opatrně a doufám, že mu nebude vadit, že se tak vyptávám. Přece jen, nejsem si ještě úplně jistá, co od něj čekat. V jednu chvíli se mi vyhýbá, pak mi pomáhá, a v další mě líbá. Na druhou stranu, znamená to že...jsme teď spolu. Nebo ne? V každém případě, nemám právo o něm vědět něco víc? Já myslím, že ano.

„Asi tři roky," odpoví prostě. Fajn, tady se asi detailů nedočkám. Ale když už jsme v tom...

„Máš někde rodinu?" zkusím to znovu. Liam zavrtí hlavou.

„Ne, všichni do jednoho mrtví. Kromě Kylea, samozřejmě," řekne, a mě zarazí klid v jeho hlase. Koutkem oka na mě koukne a pokračuje:

„Už je to dávno. Skoro si na ně nepamatuju. Kyle už vůbec ne, byl ještě mrně, když je zabili." Pokrčí rameny, jako kdyby to byla každodenní záležitost. Náhle mě přepadne smutek, když si představím ty dva malé opuštěné chlapce. Vypadá to, že ani jednomu z nás štěstí nepřálo. Lehce potřepu hlavou, abych zahnala smutné myšlenky, které mi proudily hlavou. Rozhodnu se, že změním téma.

„Jaká byla tvoje první proměna?" V tu chvíli se zarazí a trochu překvapeně se na mě podívá. Potom zase rychle odvrátí pohled. Proč mám dojem, že tohle nebyla nejlepší otázka?

„Ehm, no...normální. Stejná jako tvoje. Jen tam nebyli ti lovci," pronese dost nejistě a já uslyším jeho srdce, jak mu bije jako splašené. Nepatrně se zamračím. Lhal mi, ale proč?

Rozhodnu se to však ignorovat a dál na něj chrlím jednu otázku za druhou. Zjistím tak spoustu nových informací. Například to, že Derek, Liam s Kylem a Laura už se jako vlci narodili. Poprvé se však proměnili v den svých patnáctých narozenin. Úplně nechápu ten systém, ale není to celkem pošahaný? Nicméně, ukázalo se, že i těmhle čtyřem zabili rodiče lovci. Kromě Derekova otce, což má být původní alfa naší smečky. Jak jsem ale pochopila, asi to nebyl zrovna mírumilovný člověk. Liam ho popsal jako arogantního debila, co myslí jen na sebe. Chtěl mít absolutní kontrolu nad tím, co ostatní dělají. Kdo se mu nepodvolil, zemřel. Naštěstí je momentálně někde na druhé straně zeměkoule a tak to přebral Derek.

Po dalších deseti minutách cesty už začnu být netrpělivá.

„Tak už tam budeme?" zeptám se poněkud otráveně. Nestihnu se ani nadechnout, a už jsem přimáčknutá k nejbližšímu stromu. Liam se jednou rukou opírá o kmen těsně nad mým ramenem a druhou mi jemně nadzvedává bradu tak, abychom měli oči na stejné úrovni.

„Proč ten tón, princezno? Jestli chceš, můžu tě tady nechat a jít sám," pronese tiše a na tváři mu hraje pobavený úšklebek. A já jako uhranutá hledím do jeho tmavých duhovek. On ale skloní hlavu a rty se dotkne místa, kde mám klíční kost. Ruka, která mě držela za bradu je najednou obmotaná kolem mého pasu a přitahuje mě blíž k němu. Celým tělem mi projede chvění a já mírně přivřu oči.

„Já m-myslím, že to zvládnu," vydechnu a Liam se ode mě odlepí, na rtech vítězoslavný úsměv. Znovu mě chytí za ruku a pokračuje v cestě. Já jej mlčky následuji a snažím se uvést svůj omámený mozek znovu do provozu.

Netrvá dlouho a začneme stoupat do malého kopce, na kterém jsou stromy posázené velmi těsně u sebe. Přes husté větve nemám šanci vidět, co je za nimi. Liam se zastaví a já na něj nechápavě pohlédnu. Pustí moji ruku a udělá krok vpřed. Prodere se mezi stromy a vzápětí mi zmizí z dohledu. Nakrčím obočí a opatrně rozhrnu větve. Tak, abych se vyhnula možným škrábancům následuji Liama.

Dobře. Už to chápu. Naskytne se mi dech beroucí pohled na asi dva metry velký vodopád a pod ním průzračné jezírko. Kolem něj se na zemi jako měkký koberec rozprostírá zelený mech. Celé místo ozařuje slunce, a tak vyhlíží ještě velkolepěji. Mlčky se zaposlouchám do zvuků vody narážející na kamennou stěnu.

Pohled mi pak padne na Liama, který sejde dolů k jezírku a začne si sundávat tričko. Zůstanu hledět na jeho holá záda, když v tom se na mě otočí a nasadí ten nejsladší úsměv, co jsem kdy viděla. Rychle uhnu pohledem a moje tvář začne hodně rychle nabírat červený odstín.

„Tak jdeš?" zavolá na mě. Zmateně na něj hledím. Až potom, co si sundá i džíny, konečně pochopím jeho záměry.

„Ehm, nemám plavky," namítnu a přešlápnu na místě.

„To já taky ne," odvětí s úsměvem, rozběhne se a skočí do vody. Váhavě přistoupím ke břehu a pozoruju, jak se Liam vynoří a prohrábne si mokré vlasy. Rukou mě pobídne, abych se k němu připojila. Dlouze vydechnu a sundám si tílko, hned si ho však přitisknu na hruď.

„Nekoukej se!" napomenu ho. On jen protočí panenky, ale otočí se ke mně zády. Shodím ze sebe i džíny a boty a zůstanu tam stát jen ve spodním prádle. A v tom se Liam otočí zpátky, chytí mě za kotník a prudkým pohybem mě strhne do vody. Hladina se za mnou uzavře a po těle mi přejede chlad. Ihned se vynořím a obdaruji ho naštvaným pohledem. Zazubí se a zamíří si to k vodopádu. Odhrnu si vlasy z čela a následuji ho.

Zjišťuji, že za vodopádem se nachází větší otvor ve stěně, který připomíná jeskyni. Na výšku má však pouze něco přes metr. Liam se tam vyhoupne a posadí se na okraj tak, že si nohy máčí ve vodě. Podá mi ruce a pomůže mi nahoru. Hned se mu obkročmo uvelebím na klíně a pohladím ho po tváři. Vydechne a rukou mi přejede po stehně. Putuje s ní výš a výš, až zavadí o moji podprsenku. Přitisknu svoje rty na jeho a pomalu ho líbám. Dávám si na čas, kousek po kousku ochutnávám jeho rty. Svoje ruce položím kolem jeho krku. Z jeho hrdla vyjde spokojené zavrnění a následně mi lehce skousne spodní ret. Na oplátku ho zezadu jemně zatahám za vlasy. Brzy ho však tohle pomalé tempo přestane bavit. Jedním pohybem nás oba překulí tak, že jsem uvězněná mezi jeho tělem a studenou skálou. Liam se sklání nade mnou a naléhavě mě líbá. Jedním loktem je opřený tak, aby mě úplně nezalehl, zatímco jeho druhá ruka putuje po mém těle a tam, kde se mě dotkne, zanechává příjemné šimrání...