Wild Heart [Dokončeno]

29. Kapitola

Ahoj lidičky! Jako první bych se vám chtěla omluvit za předešlou kapitolu..víte, co myslím :D Za tohle můžete poděkovat mé kamarádce, která má..velmi zajímavé nápady :D No to je jedno, každopádně tímhle příběh samozřejmě nekončí a já pěkně pokračuju. Už to nebudu okecávat, užijte si čtení! :)

Pohled Liama :

S Miou v náruči jsem konečně vyšel z lesa na louku, kde se nacházel náš dům. Najednou mi vyschlo v krku. Ne, že bych se bál, jak bude Derek reagovat, ale...Vzchop se blbečku! okřiknu se..Kouknu se na Miu. Hlavu má položenou na mé hrudi a oči má zavřené. Dobře. Vydám se přes louku.

Naštěstí dveře nezamykáme, takže je zvládnu s klidem otevřít i bez pomoci rukou, které jsou momentálně zaměstnané. Vejdu dovnitř a nohou za sebou zavřu. Z kuchyně se vynoří Derek, a hned za ním Zoey. ,,Co se stalo?" vyjekne Zo, zatímco Derek se jen mračí a propaluje mě pohledem, což je ještě horší než kdyby na mě řval. ,,Vysvětlím to..ale nejdřív ji odnesu nahoru. Hlavně se nerozčiluj, hned jsem zpátky." vyhrknu a už spěchám nahoru. Ještě cítím, jak mi alfa zabodává pohled do zad, a já mám chuť se vrátit, všechno mu vyklopit, a na kolenou kňučet a prosit o odpuštění, i když jsem vlastně nic neudělal. Jo,asi takovýhle má na nás Derek vliv. Naštěstí jsem se udržel, takže se teď před ním neplazím na zemi. Zamířím k Mii do pokoje a pak rovnou do koupelny. Posadím ji na kraj vany -už se probrala, takže snad nespadne - a otočím kouhoutkem. Vana se začne plnit horkou vodou.

Na chvíli zaváhám, když si uvědomím, že jí budu muset sundat oblečení. Já s tím problém nemám, ale nevím jak Mia. Nicméně momentálně vypadá duchem nepřítomná, takže snad jí to vadit nebude. Opatrně ji začnu svlékat. Za chvíli už se mi naskytne krásný, a zároveň děsivý pohled na její tělo. Vypadá jako anděl. Anděl s krví na křídlech.

Oblečení, z kterého se stala už jen kupka ulepených a roztrhaných hadrů, jsem odhodil na zem. Vana už je plná skoro po okraj a tak zavřu kohoutek. Když se na ni znova podívám, a znovu vidím jen ten nepřítomný výraz, přepadne mě zoufalství. Jak moc bych si přál, aby promluvila, aby se na mě aspoň podívala. Přitáhnu si ji k sobě a pořádně ji obejmu. Nic. Žádná reakce. Stisknu víčka pevně k sobě, abych zadržel slzy, které se mi derou do očí. Kdybych šel s ní, mohl bych tomu zabránit. A já bych tady neobjímal tělo bez duše. Odlepím se od ní a pomůžu mému andělovi do vany...

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-

Mia už je čistá, za to voda má teď rudý nádech. Vytáhnu ji na nohy a zabalím do ručníku. Vypustím vanu a Miu vezmu do náruče. Vyjdu z koupelny do pokoje a zamířím rovnou k posteli,kde ji uložím a přikryju peřinou. Pohladím ji po vlasech, dlouze vydechnu a vydám se dolů, za Derekem..

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-

,,Aha..takže..chceš mi naznačit, že v lese se válí další mrtvola?" řekne Derek a založí si ruce na prsou. ,,Ne! Tu už jsme spálili." vyhrknu a nervózně přešlápnu.
Alfa mlčí, dívá se někam za mě, ve tváří výraz jako - někoho tady brzo zabiju. Pak se ale uvolní a opře se o stěnu. ,,Čekal jsem to." pronese klidně. Cože?! ,,Cože?!"
vyjeknu a koukám na něj jako na blázna. ,,Jo..jenom..ne tak pozdě. Čekal jsem, že po její první přeměně se neudrží a někoho zabije. Ale ona to neudělala..bylo to až moc jednoduchý..." odmlčí se. „Copak si nepamatuješ co jsi udělal ty?" dodá a podívá se na mě. Otevřu pusu, ale nic z ní nevyjde. Konverzace se rychle stočila někam, kam jsem nechtěl.
Jistě, že si to pamatuju....

*flashback*

Stál jsem před školou, a pohledem pročesávání dav lidí, který se hrnul ven z budovy. Hledal jsem jen jednu. Aileen. Konečně jsem zahlédl její blonďaté vlasy, a za chvíli už se smíchem běžela ke mně. Usmál jsem se také. Když už byla u mě, obtočil jsem svoje ruce kolem jejího pasu a přitáhl si ji blíž. Přitiskl jsem rty k těm jejím a vychutnával si její přítomnost. Pak se ale odtáhla, lišácky se usmála a za ruku mě táhla pryč. Do úzké opuštěné uličky kousek od školy.
Podle Dereka jsem se od ní měl držet dál, prý pro její bezpečí, ale nedělal jsem si z jeho slov hlavu. Měl jsem ji tolik rád, a ona mě...kdybych jen poslechl Dereka, mohlo to tak být i dlouho potom.

V uličce jsem Aileen přitiskl svým tělem na stěnu a znovu se nedočkavě vrhnul na její rty. Rukama se opírala o moji hruď. Snad musela cítit, jak moje srdce zběsile bušilo. Líbal jsem ji čím dál naléhavěji.. a můj vlk se začal probouzet.
Měl jsem přestat. Měl jsem ji nechat jít. Ale neudělal jsem to.
Moje oči se začali měnit, zuby a drápy prodlužovat. Aileen se zmateně zavrtěla a odstrčila mě od sebe. Když se na mě podívala, vyjekla. Rychle jsem jí dal ruku před pusu. Byla tak vystrašená, že se ani nepokusila bránit. Jen mě se slzami v očích pozorovala..třásla se po celém těle.. Vítězně jsem se usmál a odhalil tak moje ostré zuby. Aileen se na ně vyděšeně podívala..ještě předtím, než jsem je zabořil do jejího krku...Než skončila v kaluži krve, uprostřed tmavé uličky...

Konečně jsem to napsala! :D