Doctor je jen pseudonym (Proběhne přísná korekce díla)

ZLÝ VLK

TAHLE KAPITOLA SE ODEHRÁVÁ Z POHLEDU DOCTORA

"Rose" zašeptám tiše. NE. Musím se ovládnout. Rychle se rozběhnu k TARDIS pod kopcem a vběhnu do ní. Pohled, který vidím mě zaskočí. Na zemi leží Jenny, jakoby v nějakém šoku a u ní klečí Doctor.

"Zvládneš to Jenny! Vím, že je to na tebe až moc velký paradox, ale ty to zvládneš." Promlouvá k ní a pak si mě všimne. Jeho výraz mě pobaví. Jeho obočí se zvedne nahoru tak, až zmizí pod černými kudrlinami a ústa otevřená dokořán. 

"Co-co-COŽE?!" vyjde z něj a ústa zavře.

"Ahoj" zamávám vesele.

"Dobře... tohle jsem už jednou z tvé strany zažil..." kouká na mě.

"Takže víš, proč tu jsem" promluvím a začnu si prohlížet TARDIS. Je zcela nová. Vše je sladěné do světle tyrkysové a bílé. Velký kontrast však vydává mezi těmi dvěma hodně světlými barvami řídící konzole, která je celá do zlata a zdobená bílými prvky. Zábradlí okolo konzole je též zlaté a schody vedoucí do ostatních pokojů rovněž.

"Ano, vím. Jenže já pomoc nepotřebuji. Teď jsi zmatený a přemýšlíš o tom, proč jsem tedy zařídil, aby jsi našel Jenny viď? Jenže já to nezařídil."

"Jak to, že jsi to nezařídil?!" zamračím se. Nechápu to a strašně mi to vadí.

"Hele, o proti tobě mám jednu dost dobrou výhodu a to, že-" nestačí doříct, protože větu dokončím za něj.

"Víš, co se stane." dokončím za něj.

"Přesně. Vím, co se stane. Jednou už jsem tuhle chvíli zažil a to ve tvé podobě."

"Tak mi tedy řekni, co mám dělat!" rozmáchnu rukama.

"Tak za prvé... sundej s toho motýlka" zašklebí se "věř mi, že jednou toho, že jsi ho nosil budeš litovat a pak-" zas nestačí doříct, protože mu skočím do řeči.

"Hele, motýlky jsou COOL!" upravím si motýlka. Nechápu, co proti nim lidi mají. "Radši jdi hned k věci a neokecávej to" zavrčím, ale on se jen zasměje.

"Přesně si pamatuju, když jsem byl ty a štvalo mě mé chování" směje se, ale pak přestane a zvážní. Podepře ležící Jenny a pomalu si s ní stoupne. Pomalu ji posadí na koženou sedačku -v bílé barvě, kterou mu strašně závidím, jelikož by se mi do mé TARDIS strašně moc líbila- a pak se zas na mě koukne. V jeho očích vidím sám sebe a napadne mě, jestli mám také takový pohled. Starý,zmučený,utrápený.

"Víš sám moc dobře, že ti to nemůžu říct Doctore...."promluví ke mě mé straší já. Teď mám práci..."

"Aspoň naznač!" křiknu naštvaně.

"Stane se něco velkého Doctore... Vím, že mi to nevyjde, ale aspoň vše skončí" zamumlá a odejde k řídící konzoli. Začne tahat za páky a já vím k čemu se chystá. Chce odletět a nechat mě tam, abych ho nemohl sledovat.

"NAZNAČ!" zopakuji a cítím jak rudnu. Tohle mě opravdu rozčiluje.

"Zlý vlk" řekne jen a pak už slyším tichoučké rachtání. Pomalu ani nezareaguji a už tam stojím na trávě jen já sám. TARDIS zmizela i s Doctorem. Zmizela i s vysvětlením a mě se v hlavě začaly ozývat jen ta dvě slova. ZLÝ VLK.

_________________________________________________________________________________

Dneska je to trochu delší, než jsem sama na svou tvorbu zvyklá, ale snad se bude líbit. :)