Ucítila jsem, jak TARDIS vzlétla. "Kam letíme?" otevřu oči a rychle vstanu.
"Ne,ne,neeee!" Vykřikne motýlkáč Doctor. Běhá okolo řídící konzole a asi se snaží dát TARDIS do pořádku. No moc se nezměnil... pomyslím si a v hlavě se zasměju. V tom, jakoby mě někdo bouchl do hlavy kamenem a mě se před očima zatmělo. Zase ten stav, kdy nevim co je realita,co vzpomínka a co lež. TARDIS mi přivedla další vzpomínku. Vzpomínku na mou smrt a já pořád nechápu, proč mi TARDIS pomáhá si vzpomenout.
"Co to znamená?" zeptám se otce.
"Nový svět" odpoví s úsměvem a já se rozhodnu, že půjdu s ním. Budu cestovat s ním, Donnou a Marthou... Budeme zachraňovat svět... Najednou ale někdo pozvedne zbraň. Chce ho zastřelit! Zachráním ho! skočím před svého otce a pak už cítím jen nepříjemný pocit v prsou. Mé tělo padá a otec ho zachytí. Pomalu si se mnou klekne na zem.
"Nový svět" zopakuji roztřeseným hlasem. Tohle je můj konec... "To je krása" zašeptám. Po tváři mi steče pár slz.
"Jenny, buď silná. Musíš vydržet... slyšíš? Čeká nás ještě spousta věcí... Ano? Můžem jít kamkoliv." mluví ke mě roztřeseným hlasem. V jeho očích se leskne strach "Kamoliv" zopakuje. "Vybereš si."
"To zní hezky" vydechnu. Po tvářích mi stékají slza za slzou. Bojím se... Moc se bojím.
"Jsi moje dcera" zašeptá a pohladí mě po tváři "a sotva jsme začali... Budeš skvělá!... Budeš víc, než skvělá!... Budeš ohromující! Slyšíš Jenny?" Chtěla jsem říct, že slyším, ale už jsem to nestihla. Zemřela jsem.
YOU ARE READING
Doctor je jen pseudonym (Proběhne přísná korekce díla)
FanfictionPříběh psán před několika lety. Objevují se gramatické chyby. ... Jeho jméno je tajemství. Nikdo ho nezná a přesto každý o něm ví. Doctor. Jeho život je jedna velká příhoda a teď osamělý pán času nalezne někoho, kdo to má podobně. Jenny. Příběh o...
