Zmatení.

91 14 0
                                    

Hned co doběhnu k budce, ani neklepu a vtrhnu dovnitř. "DOCTORE!" křiknu "jak jsi mi to mohl udělat ty jeden bídný a... ÁÁÁÁ!" vyjeknu. Těsně přede mnou se zjeví jakýsi muž. Má výraznou bradu, hnědé vlasy hozené na patku a... motýlka. Sakra kdo v dnešní době nosí motýlka? Kdo ten chlap je?

"Kdo jsi?" přimhouří oči muž s motýlkem.

"J-Jenny" zakoktám a v tom do mě zezadu někdo nabourá.

"AU! Promiň Jenny" ozve se za mnou Donna. To ona do mě nabourala. Obešla mě a opřela se o zábradlí. "Takže Doctore" spustila se zamračeným obličejem "vysvětli mi-" zadrhla se. "t-ty nejsi Doctor!"

"Donno!?" vykřikl motýlkáč "J-jak? To ne!" vypadá dost zmateně.

"Co se stalo?" zeptá se Donna. V obličeji se jí usadil výraz zklamanosti, smutku a nepochopení.

"Zregeneroval jsem" odpoví motýlkáč.

"Ty jsi Doctor?" vykulím oči. "A to si mě jako nepamatuješ? Co se stalo? Řeknu ti, že tamta podoba ti slušela víc."

"V životě jsem tě neviděl!" zamračí se a upraví si motýlka.

"Dobře... Tady něco nehraje..." nadzvedne jedno obočí Donna. "Ty tohohle podivína neznáš jo?"

"Ne" odpovím.

"Pravděpodobně jsi viděla mé budoucí já" pokrčí rameny motýlkáč a jde k hlavní konzoli. "Teď mi prosím vysvětli Donno co se tu děje. Nemáš tu být!" Mezitím, co mu Donna vysvětlovala, co se stalo, já si sedla na zem a zavřela oči. Zas se mi udělala špatně. V hlavě mi znělo miliony ozvěn a v krku tlačil nepříjemný pocit. TARDIS začala být neklidná.

Doctor je jen pseudonym (Proběhne přísná korekce díla)Where stories live. Discover now