Sink or swim

36.

Jako první, samozřejmě, přijel na oslavu Simon s rodinou asi tři hodiny před jejím začátkem. Leo tak naprosto ignoroval, že se vlastně všichni ještě formálně neznají, v momentě, co uviděl malou Caroline v přenosném vajíčku v SImonově ruce, cokoliv jiného bylo ta tam.

Nechápal, jak za ty tři měsíce povyrostla. Jak se najednou i na něj smála, když si k ní dřepl, jako by ho poznávala. A pak si uvědomil, že poznávala. Nejspíš si myslela, že je Simon. Uraženě si odfrkl a otočil se.

Simon už stál u Alessandra a třásli si rukou. Bylo vtipné, jak k němu i Simon musel kvůli výšce vzhlížet. "Jen bych chtěl říct, že naprosto ctím italskou kulturu i pizzu. Neber si to osobě," říkal zrovna.

Leo věděl, že to bude chaos. Alexandrův humor byl totiž schopný rozhodit i někoho, jako byl jeho bratr, především kvůli tomu, jak opravdu říkal vše vážně. Simon sice také, přece jen šlo ale na něm poznat, že si dělá srandu. Na Alessandrovi? Vůbec. A nedokázal si představit, jaké to bude, až se do toho celého zamotá ještě Chris s jeho humorem.

"Odpuštěno," odpověděl Alessandro. "Máš štěstí, že vypadáš jak tvůj bratr. Trochu mě to ovlivňuje."

Auru přivítal jak vyměněný člověk, dal jí pusu na obě tváře, zeptal se jak má. Když je Leo sledoval, Simon se k němu přiblížil. "Vidím ty dvojitý standarty," zamumlal.

"Tak jsi mu neměl říkat pizzažroute," odvětil Leo.

"Byl to vtip! Snad má smysl pro humor, ne?"

"Oh a jaký," zamumlal Leo a uchechtl se. Simon ho hned na to vtáhl do objetí a poplácal ho po zádech. "Chyběl jsi mi, brácha."

Celá rodina se samozřejmě nemohla odtrhnout první půl hodinu od Caroline. Když Aura pak šla pomoct jeho mámě do kuchyně a Simon se odebral k sobě prohledat skříně kvůli nějakým hračkám pro malou, Leo ji zvedl z postýlky do náruče. Zase mu přišlo, že se na něj směje.

"Je to nefér," utrousil, když si sedal vedle Alessandra. "Myslí si, že jsem Simon."

Podíval se na něj. Alessandro se na Caroline díval tím svým analyzujícím pohledem doktora pediatrie. "Vypni ho," řekl mu Leo. "Toho doktora v tobě," dodal, když se na něj Alessandro podíval zmateně. "Je to naprosto zdravý a spokojený dítě."

"Vypadá tak," uznal Alessandro. Aby to ale nenechal jen tak, dodal: "Ale nikdy nevíš."

Leo protočil očima.

Jako další přišli Mateo s Chrisem, na minutu přesně. Tohle seznamování přišlo Leovi nejzvláštnější, protože přece jen nebyli rodina, byli to kamarádi Simona a Aury. Samozřejmě, Leo se s nimi znal dobře taky, přes to byl lehce nervózní. Ještě když uviděl to velké SUV, které mezitím přijíždělo na příjezdovou cestu. Auřini rodiče.

Mateo byl před novými lidmi velice introvertní, a tak se s Alexandrem jen krátce představil a stoupnul si stranou. To Chris za ním přišel, jako by se znali dlouho a jen se dlouho neviděli. "Ah, tak konečně poznávám toho slavného doktora."

"Konečně?"

"Simon něco málo vyprávěl."

"Tak to se seriózně bojím, jakou reputaci mi vytvořil."

"Tu nejhorší, samozřejmě."

Leo se usmál. Tohle šlo zatím dobře. 

Auřini rodiče nepřijeli ovšem sami. Jelikož to byli pěstouni, měli momentálně v péči šestiletou holčičku. Leo nevěděl detaily proč, co se jí stalo, že pěstouny potřebovala, věděl ale něco jiného a to to, že byla narozena se vzácným onemocněním, kdy neměla plně vyvinuté prsty na levé ruce.