Sink or swim

18.

Před jeho další směnou se Leo zastavil v jeho oblíbené kavárně znovu, tentokrát se tam ale potkal s Jeremym. Nemělo to hlubší význam, než že se dlouho neviděli, a tak když zjistili, že začínají směnu stejně, zajdou si na kávu s sebou a pak budou pokračovat do nemocnice.

Jeremy mu vyprávěl o něčem, co se stalo během jeho stáže, Leo ale moc nevnímal, za což se styděl. Zkrátka mu to ale nešlo, protože měl v hlavě neustále včerejší hovor se Simonem. Naprosto okupoval jeho mysl.

Rozloučili se ve výtahu, kdy Leo vystoupil v druhém patře. A zrovna z něj vyšel, uviděl u recepce Alessandra.

Jeho směny s ním už nadobro skončily. Dneska sloužil s Hawkinsem, zítra s tím novým doktorem, jehož jméno si ani pořádně zatím nepamatoval. Lehce mu udělalo tedy radost, že ho alespoň i tak viděl.

"Dobré ráno," pozdravil Leo a Alessandro vzhlédl. Podíval se na kelímek v jeho ruce.

"Nemocniční káva zadarmo už není dostatečně dobrá?" zeptal se.

"Občas si dopřeju lepší." Zvedl kelímek, aby ukázal název kavárny. "Doporučuju. Výborný kafe a je kousek."

Alessandro lehce protočil očima. "Hawkins má pro vás dva šťavnatý případy. Být tebou, dám se co nejdříve do práce."

Leo se překvapeně zarazil. Doslova metr od nich byla sestra na recepci, proč mu najednou tykal?

Alessandro ho poplácal po paži. "Už nejsem tvůj přímý nadřízený, kolegové si tykat můžou." A s těmito slovy odešel.

Leo stále zůstával zaraženě stát. Byla pravda, že Alessandro už jeho přímým nadřízeným nebyl, kolegové ale taky vyloženě nebyli. Leo byl jen pouhopouhý stážista, někdo, kdo ani ještě neměl titul. Od kolegů měli hodně daleko.

Ale nestěžoval si. Po chvíli se spokojeně otočil a zamířil do šaten.

Když mu Alessandro řekl, že má pro ně Hawkins šťavnaté případy (dnes se kupodivu na směně sešli všichni čtyři stážisti), nečekal, že t případy budou... umělé. Ten si totiž pro ně připravil celodenní cvičení na figurínách. Akutní ošetření, diagnóza, vypracování léčebného plánu a nakonec prezentace výsledků. A ještě k tomu ho dal do dvojice s Katie. Dopředu mu bylo jasné, že se z jejích otázek zblázní.

"Při sestavování léčebného plánu můžete využít konzultace jakéhokoliv lékaře na našem oddělení, všechny jsem o dnešním cvičení informoval. Můžete se s nimi poradit, ovšem musíte přijít s vlastními nápady. Nikdo vám z nich neřekne správný postup na zeptání, všichni vám jen dopomůžou se k němu dopátrat sami. Máte na to celý den, výsledky se prezentují zítra."

Leo měl vizi jasnou. Jeho konzultující bude Alessandro.

A tak se dali do práce. Hawkins pro ně měl nasimulovanou nehodu, kdy se museli akutně postarat o pacienty - on a Katie měli jedenáctiletého chlapce s... vlastně s tolika problémy, až to přišlo Leovi kruté. Ale taková byla realita. I takové případy mu možná budou v budoucnosti procházet pod rukama.

Takže se s Katie akutně o figurínu postarali, sepsali své diagnózy a začali pracovat na léčebném plánu. Museli toho tolik pojmout, udělat tolik testů, že měl pocit, že mu vybuchne hlava. Na obědové pauze neřešili nic jiného. A pak, když jim zbývaly jen dvě hodiny do konce směny, byl čas jednat. "Zajdu za Letterim. Bylo by asi dobrý, kdybys zašla za někým jiným, ať máme dva úhly pohledu. Nejlepší bude, když se budou shodovat."

"Jasně, zajdu za Wahidem."

Oh, tak takhle se jmenoval ten jejich nový doktor, pod kterým byli. 

Popadl všechny své papíry a napsal Alessandrovi jeho klasickou zprávu: Kde jsi?