Sink or swim

34.

Když se Leo vycházel z práce, čekal ho před nemocnicí Alessandro, opřený o strom a ruce v kapsách od kalhot, na sobě lehký kabát, který mu musel přijít to ráno. Jeho první myšlenka? Vypadal dokonale. Ta druhá? Bylo mu jasné, proč tady byl.

"Víš, že jsi strašnej?" zeptal se jako první, když se k němu blížil.

Alessandro se usmál nad tím, jak Leo hned věděl. A když k sobě došli, dal mu krátký polibek na rty a propletl si s ním prsty. Přímo tam. Před nemocnicí.

"Co je? Minimálně dva roky tam působit nebudu," okomentoval Alessandro Leův překvapený pohled.

"Proto čekáš venku? Jako bys byl vyloženě vykázaný?"

Přikývl. "Jestli se mi někdy něco stane, dej jim vědět, ať mě hlavně nevezou sem."

Leo se zasmál. Rozešli se směrem k autobusu. "Tak? Co ses od Jeremyho dozvěděl?"

"Hodně věcí," řekl vyhýbavě. "Já jsem ti říkal, že se začne třepat, jen co mě uvidí."

"Můžu ti připomenout, jak strašný jsi?"

Cítil na nich ty pohledy. Samozřejmě kolem nich byli lidé, kteří šli do práce, z práce, znali je. A najednou se tam procházeli ruku v ruce. Ještě, když měl být Alessandro zpátky v Itálii.

"Byl jsem zvědavý," pokrčil rameny Alessandro. "Tak jsme si trochu popovídali."

"Chci to vědět?"

"Věděl jsi, že chodí s Katie? Maximálně pár týdnů, řekl bych. Když nás uviděl v kavárně, zeptal se Katie, ať nás sleduje. A když mu řekla, že nás viděla, Jeremy šel a kecl to, protože přece je to nefér vůči jeho přítelkyni. A taky v tom hraje roli fakt, že s tebou nepokračovalo nezávazně to, co začalo v tom baru. Žralo ho to."

"Oh wow," vypadlo z Lea. "Raději asi nechci vědět, jak se ti vedlo tohle z něj vytáhnout."

"Moje doktorská reputace k tomu stačila. Jen jsem k němu došel a už to z něj šlo skoro samo."

"Já ti úplně asi nevěřím," podotkl Leo.

Alessandro se zasmál. "Ne, fakt. Nemůžu udělat cokoliv, co by mi tady ještě více zkazilo reputaci, ne? To víš - dle jeho informací jsem měl být už v Itálii, rozhodně ne tady. Nečekal, že bych ho mohl přímo konfrontovat sám. A tebe by se nebál."

"Umím se za sebe postavit," zamračil se Leo. "Kdybys tu nebyl, šel bych za ním sám."

"A teď nevěřím já tobě," odvětil Alessandro. "Nic jsem neudělal. Jen jsem chtěl znát jeho důvod."

"A Katie?"

"Katie jsem udělal dost, když jsem ji tenkrát vybral na tu operaci."

Pravda.

A tak to v sobě tak nějak uzavřeli. Alessandro nejspíše o něco víc, než Leo, protože přece jen mu bylo Jeremyho líto. Myslel si, že jsou kamarádi, že opravdu chápe to, že Leo není člověk na nic nezávazného a už ta noc v baru byla pro něj až až. 

Jeremyho pak sám potkal asi o týden později, když šel do práce. Nejprve se zastavil a už přemýšlel, že změní trasu, uteče, ale Jeremy si ho všiml a ihned se rozešel k němu. "Leo..."

Povzdechl si. "Já nevím, jestli s tebou chci vůbec mluvit," řekl už na dálku.

Jeremy se tedy zastavil v dostatečné vzdálenosti. "Jen jsem se chtěl omluvit. Myslel jsem... myslel jsem, že ti nadržuje. A sám musíš uznat, že by to nebylo fér vůči ostatním. Vždyť je to špičkový doktor."