Sink or swim

6.

"Děláte to špatně."

Leo frustrovaně sklopil ruce. "Tak jak to mám dělat?"

"Já tady nejsem od toho, abych vás učil naprostý základy," zamumlal Alessandro a přesunul se k dalšímu stážistovi.

A tak to bylo poslední tři dny. Byla středa, zítra se měli dozvědět, kdo bude moct být u páteční vzácné operace a Leo už ztratil veškerou naději, že by to mohl být on. Od jeho sobotního setkání s Alessandrem před knihovnou se k němu choval přesně tak, jak o tom mluvil Jeremy. Leo si tak trochu připadal jeho boxovací pytel.

Samozřejmě ani předtím to nebylo sluníčkové, viděl alespoň, že se Alessandro ke všem chová stejně. Teď bylo jasné, že Leo se stal jeho terčem. To se ho vážně tolik dotkl, když se jen spletl v tom, že si myslel, že kulhá? Nebo šlo o to, jak vytáhl tu nedělní noc v baru?

Muselo jít o tu noc. O to, v jakém stavu Alessandro byl, že se ho i Jeremy ptal, jestli nepotřebuje pomoct. Leovi přišlo naprosto neprofesionální, aby si to na něm teď takhle vybíjel, ale samozřejmě nic neříkal. Nechtěl ještě přikládat do ohně.

"On mě nenávidí," řekl Simonovi do telefonu, když ten den odcházel z nemocnice. Tentokrát byli na videohoru - ani ne proto, že chtěl vidět svého bratra, ale spíše Caroline. To malé klubíčko štěstí, které mělo oči úplně stejné jako Simon. A tím pádem i jako on sám. Vtipné bylo, že tím, jak byli jednovaječná dvojčata, vypadala dcera Simona a Aury i jako jeho dcera. Třeba se mu to bude někdy v budoucnu hodit.

"Co jsi mu proboha udělal?" zeptal se Simon pobaveně. On vlastně nevěděl o ničem, co k tomu vedlo. Nevěděl o baru. Nevěděl o Jeremym. Věděl jen o akutní operaci žaludku.

"Uhm, to je asi delší povídání. Ale! Není to tak, že bych já něco udělal. One je prostě starej a zatrpklej."

"Kolik že mu je?"

Leo protočil očima. "Třicet jedna. To je ale jedno. Jde tady o to, že si ze mě udělal boxovací pytel, což musí vidět naprosto všichni! Ještě minulý týden to tak strašný nebylo."

"Tak si stěžuj."

"Jo a pak se to dostane k němu a zabije mě. Tím jeho pohledem. Proboha, kdybys viděl, jak zabijácký pohledy umí někdy házet, sám by ses bál."

Simon nakrčil obočí. "Byl jsem na stáži v Afghánistánu. Mě už jen tak něco nerozhodí. Rozhodně ne nějaký mrzutý Ital, co si vybíjí zlost na mém nevinném bráchovi."

"Nejsem nevinný," zamračil se Leo.

"Prosím tě. Jseš skoro tak nevinný jako tady Caroline."

"Den před stáží jsem se vykousl s týpkem na toaletách v baru, kde nás Alessandro načapal," vyhrkl. A byl si téměř jistý, že kdyby v tu chvíli Simon pil vodu, vyplivnul by ji přesně tak, jak se to ve filmech dělo.

"Počkej, můžeš to zopakovat?" zeptal se šokovaně. Ale pak se zakřenil. "Nebo raději ne," zamumlal a zacpal malé Caroline uši. "Panebože, chudina malá. Má pár měsíců a už musí poslouchat jaký je strýček divoch."

Leo stáhl rty do úzké linky. "Jo a tohle je přesně důvod, proč ti takové věci neříkám a proč toho teď konstantně lituju."

Simon se hlasitě zasmál. Měl pocit, že Caroline na něj hned zareagovala a začala se v jeho náruči ručkama po něm natahovat. Lea píchlo u srdce, tak rád, by si ji v tu chvíli pochoval, určitě by mu zlepšila náladu. "Jen tě škádlím, samozřejmě."

A než stihl odpovědět. u Simona se ozvalo: "S kým voláš?"

Hned se pousmál, hned totiž ten hlas poznal. Aura pro něj byla dalo by se říct nejlepší kamarádka. "Ahoj, Auro!"

"Leo!"

"Rozebírám s mým bratrem jeho sexuální život," odpověděl Simon. Aura zrovna vešla do záběru a zastavila se. Shlédla na Simona.

"A Caroline vám do toho přitakává nebo?"

"Ta přispívá těmi nejcennějšími radami," odvětil Simon.

"Já tě zavraždím," zamumlal Leo.

Aura si od Simona Caroline vzala se slovy, že je čas na papu, a Simon tak vzal svůj telefon, čímž se Leovi na obrazovce přiblížil. "Chceš můj názor? Myslím, že to tak horký nebude. A jestli jo... Tak si to nenech líbit. Ukaž mu, že si stojíš za tím, kdo jsi, a nemáš se za co stydět."

"Jo, protože to zní jako já," utrousil. "Víš, že si nechám raději šlapat na hlavu, než abych něco řekl."

Simon viditelně protočil očima. "Jestli tel stihnu navštívit, na den se vyměníme a já mu ukážu."

"Chybí ti to znaménko pod okem."

"Myslíš, že by si všiml nějakýho znaménka?"

Oba se zasmáli. Vždy jen vtipkovali o tom, jak využijí toho, že jsou dvojčata, nikdy to ale doopravdy neudělali. Simon by to možná i udělal, jen Leo byl až moc velký posera, jako vždy. Tak to měli od malička až po sem.

"Je to stejně jedno," vydechl Leo, když se dosmál. "Za měsíc prý odchází, měsíc snad přežiju bez toho, abych si musel rozeštvat dobrýho doktora."

"Podle toho, jak o tom mluvíš, mi přijde, že sis ho už rozeštval," odvětil Simon pobaveně. Měl z něj naprostou legraci. Přesto ale Leo věděl, že někde hluboko uvnitř ho bere vážně a kdyby to uznal za opravdu velký problém, pomohl by mu. Leo mu vlastně ale neřekl ani podrobnosti a zatěžovat ho tím vážně nechtěl."

A tak se s ním za chvíli rozloučil po tom, co si vyžádal, aby mu ještě jednou ukázal Caroline. Přišel si jako ten nejpyšnější strýc na světě.

Ani si neuvědomil, kdy se během hovoru posadil na jednu z laviček před nemocnicí. A jelikož čekal na Jeremyho, kterému končila směna půl hodiny po něm, stejně tam zůstal sedět, i když sraz měli na jiném místě. Uviděl tak asi o deset minut později, jak i Alessandro opouští nemocnici, pohled na svém telefonu. Leo přimhouřil oči a zasoustředil se na něj. Jeho chůze byla celkově normální, přesto se mu zdálo, že jedno jeho chodidlo se hýbalo více omezeně.

A nebo měl už opravdu vidiny z toho, jak se neustále přesvědčoval, že s Alessandrem muselo být něco špatně. To byla taky možnost a dost pravděpodobná.

"Měl jsi pravdu," řekl Jeremymu, když se setkali u východu druhé budovy. "Dělá mi z práce peklo."

Jeremy si odfrkl. "A prý že se až moc dívám na doktorský sitcomy. Před nadřízeným nikdy nesmíš vytahovat nic, co se stalo v soukromým životě. A rozhodně ne v pracovní době."

Leo si povzdechl. "Už jen kvůli tomu mi tu operaci zítra nedá." Když uviděl Jeremyho zmatený pohled, pokračoval. "Zítra si má určit, koho při tel operaci chce. Jinak je až pozítří."

"A jaké jsou tvé šance?"

"Teď už nulové. Přitom odpovídám na každou otázku, vím všechno. Zasloužím si to."

"Je to profesionál, hele. Neměl by tahat osobní život do práce."

"Jak to tak vidím, on se tímhle úplně neřídí," zamumlal Leo.

Tentokrát to nebyl Jeremy, kdo měl pravdu. Tentokrát to byl on.

ǁ

čekání dvě hodiny u zubařky be like-

ale aaaaa jsem ráda, jak se vám to zatím líbí!!