Sink or swim

15.

Leo tam s ním seděl snad celé hodiny.

Víno jim sice došlo, více ho ale ani nepotřebovali. Konverzace šla i bez něj. Konverzace o o něm, o Alessandrovi, o medicíně, o škole, cestování, o všem.

V jednu chvíli mu píp mobil. Dario: Kde sakra jsi? Chceme dát nějaký noční kebab, jdeš s námi?

Leo rychle odpověděl. Jděte beze mě. Nepotřebovali vědět, kde je.

K jedné hodině ranní už ale bylo jasné, že možná by bylo lepší se uklidit jinam. Na parketu tančilo posledních pár přepitých lidí a dvě uklízečky s pytli již začaly uklízet nepořádek.

"Panebože," zamumlal Alessandro. "V osm začínám. Měl jsem už dávno spát."

"Však já bych raději už stejně šel," řekl Leo a kývl na uklízečky. Pravda byla ale taková, že by nejraději nešel nikam a zůstal tam s Alessandrem do svítání.

Alessandro se postavil. Nebyla na něm znát jediná známka bolesti nebo něčeho podobného, přesto si Leo uvědomil, že jeho čas s ním dneska končí. Alessandro rozhodně nepůjde ani kousek pěšky. Pravděpodobně si zavolá taxi hned před budovou.

Vyšli pomalu k východu. "Jakým směrem bydlíš?" zeptal se Leo. Alessandro ukázal doprava. Leo bydlel se musel vydat do leva. Vážně se jejich cesty tady rozdělovaly.

Zastavili se před dveřmi, byl asi čas se rozloučit. Leo se toho docela bál, protože nedokázal ani odhadnout, jak se Alessandro bude chovat na jejich další společné směně zítra. Jak moc bude litovat toho, že se Leovi tak otevřel.

Alessandro otevřel pusu. A pak se mu v kapse rozpípal pager.

Oba hned věděli, co to znamenalo. "Ty máš dnes pohotovostní službu?" zeptal se lehce šokovaně. Jestli totiž ano, neměl dneska pít. Právě pro případ, že ho zavolají.

Alessandro ale zavrtěl hlavou. "Nemám. Doprdele."

Oba věděli, co to znamenalo. Oba věděli, že se stalo něco, kde ani pohotovostní doktoři nebudou stačit.

"Taxi, hned," zamumlal.

"Pil jsi, nemůžeš do služby," namítl Leo.

"Jsou to tak tři hodiny od poslední skleničky. Není to ideální, ale minimálně se musím jet podívat, co se stalo."

Leo několikrát otevřel a zavřel pusu ve snaze ho nějak zastavit, zatímco se Alessandro rozběhl už ke kraji chodníku, ale nevěděl, co mohl říct. Alessandro mu přišel už perfektně při smyslech. Už to byly opravdu minimálně tři hodiny od posledních skleniček a byl to špičkový doktor. Bude se jim hodit, i kdyby měl jen rozdávat rozkazy.

A tak ho doběhl. "Můžu jet s tebou?" vyhrkl.

Alessandro se na něj překvapeně podíval. Jestli chtěl něco namítnout, neudělal to. "Samozřejmě."

Leovi spadl kámen ze srdce. Třeba se bude hodit.

Taxi zastavili téměř hned. Byla to doslova jen pěti minutová jízda, přesto by byli po svých mnohem pomalejší. Alessandro se k Leovi na zadní sedačce naklonil. "Věřím, že jsi při smyslech tak jako já. Možná něco v krvi ještě máme, ale víš, že tolerance je nulová. Takže kdyby něco, drž jazyk za zuby. A sežeň jednorázový testy na alkohol."

V nemocnici byl zmatek. A hned pochopili proč. "Výbuch plynu v panelovém bytě," bylo jim oznámeno. "Dovezou nám dohromady tak dvacet lidí."

Leo si lehce oddechl, když uslyšel, že nešlo jen o pediatrické oddělení. Doktorů byl s kombinací léta a večírků nedostatek obecně, jasně, že zavolali Alessandra, kdyby náhodou mohl. Teoreticky nemohl. Ale to nikdo nevěděl.