Sink or swim

16.

Alessandrova žádost byla zamítnuta.

A hned na to přijata. Zůstával o téměř tři týdny déle.

"Proč zamítnuta?" zeptal se ho Leo na původně poslední společné směně, která najednou poslední nebyla.

"Jen se spletl. Psal jsem mu mail, i jsem žádal v systému o prodloužení. Tam to někdo omylem zamítnul. Docela infarkt, nebudu lhát," uchechtl se lehce.

Leo by neměl být rád. Tři další týdny znamenaly tři další týdny, kdy budou jeho city na zbláznění víc a víc. A o to pak bude těžší se s ním rozloučit.

"Teď, do práce," práskl před něj s papíry. "Poslední den mám nad vámi přímou moc, poslední den na vás můžu hodit co nejvíce mého papírování." To byla druhá věc, i když Alessandro prodlužoval, stážisti stejnem zůstávali pod tím novým doktorem, který ho měl nahradit. Leo si tak nemohl být jistý, na kolik ho bude potkávat.

Což znamenalo jediné. Musel najít způsob, jak s ním zůstat v kontaktu.

"A pak?" zeptal se.

"Co pak?"

"Až to udělám?"

"Někde si mě najděte."

Bingo. "Dáte mi na sebe číslo? Ať vás najdu rychleji."

Šokoval Alessandra. Šokoval i sebe. A možná šokoval i tu sestřičku, která za pultem metr od nich něco hledala v šuplících. Protože až v tu chvíli mu došlo, že mezi nimi to znělo spíše jako flirt. Měl za sebou přes měsíc stáže a doteď ho nepotřeboval hledat pomocí telefonu. Vždy to zvládl i bez něj.

Alessandro zůstával ticho, dokud sestřička nenašla, co potřebovala a neodešla. Tak v jejich bezprostřední blízkosti nebyl nikdo, kdo by je mohl slyšet. "Já tě zabiju," zamumlal potichu. "Dej mi telefon."

Leo si oddechl, že to nerozebíral dál, už tak by se nejraději propadnul pod zem. Ale takhle, měl, co chtěl, ne? Protože Alessandro mu právě vyťukával číslo do telefonu.

"Jen v nutnosti, jasný?" Podal mu telefon zpátky.

"Uhm, já to nezamýšlel jinak," zamumlal v odpověď, popadl svůj telefon i papíry a rychle se dal na útěk.

Ale měl jeho číslo! Kdyby to viděl Simon, byl by na něj pyšný. Nebylo to ale něco, co mu mohl jen tak říct při jejich pravidelných hovorech jednou týdně, protože by pak musel vysvětlovat celou tu situaci, že už Alessandra nevidí jako toho mrzutého doktora. A že se mu líbí, jinak by fakt, že má jeho číslo, ztratil pointu.

Musel ale nějak ukázat, že mít jeho číslo mělo svou pointu (a musel se taky nějak ujistit, že Alessandro jeho číslo bude mít taky), a tak mu po hodině a půl papírování napsal: Kde jsi?

Odpověď mu přišla přibližně za dvě minuty.

Víš, tohle vlastně není od věci, napsal jako první. Leo se usmál.

Takhle ti můžu zadávat práci bez potřeby tě vidět. Pokoj číslo 8 a 10. Kontroly.

Neplánovaně se zastavil uprostřed chůze. Dobře, s tímhle úplně nepočítal. Ušil právě na sebe bič, jak uvidí Alessandra ještě míň? Vážně? Opravdu ze sebe už nemohl.

Když ale odevzdal papíry a přišel k prvnímu pokoji, Alessandro stál opřený o stěnu a čekal na něj. Na Leův překvapený pohled zkrátka odpověděl: "Ještě byste něco podělal."

A tak pod jeho dohledem provedl kontroly všech tří pacientů na obou pokojích, sepsal zprávu, kterou mu pak nechal zkontrolovat a podepsat a pak... pak úplně neměl co dělat. "Můžu si dát pauzu na oběd?"