Sink or swim

14.

Přišel si jako naprostý hlupák vzhledem k tomu, jak si jen tiše přál, aby se s ním dal Alessandro do řeči. Ten k tomu ale neměl samozřejmě důvod a Leovi začínaly docházet činy jeho posledních dnů - zkrátka si přišel až moc vlezlý.

Ale udělalo mu radost, že Alessandro přišel. Třeba to bylo i částečně kvůli tomu, jak se ho snažil přesvědčit.

Tu a tam ho pohledem vyhledal. Šlo vidět, že tak nějak obchází kolegy. Loučil se s nimi už částečně? Přijde i za nimi?

Kompletně ho ale ztratil z obzoru, když je Celine, už trochu připitá, všechny vtáhla na taneční parket. Leo neumel tančit. Byl v tom naprosto špatný a mohl se cítit sebe víc uvolněně, stejně při tanci vypadal jak v křeči. Nechtěl ale Celine ničit radost, a tak se dal do nejistých pohybů. Tím to snad musel ještě zhoršovat.

Dopil svou třetí (nebo čtvrtou?) skleničku vína na  ex. Bude to na tento taneční výkon potřebovat.

Raději se nerozhlížel kolem sebe, protože nechtěl vědět, jestli ho lidé pozorují. Místo toho popadl Celine za obě ruky a začal s ní skákat do rytmu hudby, jako by tam byli sami.

A když udělal otočku kolem dokola, i v tom mžiku si všiml Alessandra, jak sám stojí u jednoho ze stolků s vínem v ruce a právě Lea pozoruje. Najednou měl nutkání přestat tančit, nechtěl být ale tak nápadný. A když se na Alessandra otočil cíleně, ten se už díval jinam. Pak se rozešel pryč.

Lea hned píchlo u srdce, protože hned si to spojil s tím, že jde domů, a on si s ním ani nestihl promluvit. Alessandro nejspíše ale mluvil už se všemi, s kým mluvit chtěl, a tak co by tam dělal dále. Přesto se rychle všem omluvil, že musí na toaletu a k toaletám se i opravdu vydal. Minimálně potřeboval další pěti minutovou pauzu od... socializování se.

Cesta k jedněm toaletám vedla přes druhý minibar, který ale pro jejich firemní večírek neoperoval. Zas tolik jich nebylo, aby unesli dva bary a bylo by to zbytečně dražší. Co ale Leo netušil bylo, že se k tomuto baru dalo dostat i jinak než přes hlavní sál. Ovšem muselo, protože jen tak tak si všiml Alessandra, který si sundal jednu stoličku ze stolu u zdi a seděl na ní. Upřímně? Vypadal, že také potřebuje přestávku od socializování se.

Myslel si, že ho dneska už neuvidí. Ale nestěžoval si, že se jim cesty zase zkřížily.

Alessandro si ho hned všiml. Samozřejmě si hned všiml jediného jdoucího člověka v této prázdné místnosti. "Toalety jsou támhle," ukázal na velice očividné označení, "jestli ses ztratil."

Leo se kousl do rtu, aby se neusmál. Tykal mu, konečně. Už se bál, že se opravdu rozhodl ignorovat to, jak mu říkal, že mu nemůže nadále vykat, když ví tajemství o jeho noze.

Tak nějak jeho poznámku ignoroval. "A přece jsi přišel."

"Další ředitelovu řeč bych nezvládl. Tak jsem přišel po ní," odpověděl a usrkl si z vína, které měl u sebe. Jeho obličej... vypadal lehce opile, ale především tak, že Leo hned pochopil, e si Alessandro nedává pauzu od socializování se, ale zkrátka od stání. Nebylo to zas tak dávno, co si pracováním dvou dnů v kuse nohu podráždil, musela být stále náchylnější k dlouhému postávání.

Leo se podíval zpátky k sálu. Přes okno ve dveřích viděl přímo na taneční sál, nikdo se ale k dveřím neblížil. A pak se troufale vydal mezi stoly až k tomu úplně dozadu, kde Alessandro seděl. Zatímco ten ho sledoval tázavým pohledem, Leo si sundal ze stolu další židli a posadil se zkrátka vedle. Děkoval tomu té hladince alkoholu v krvi.

"Potřebuješ s něčím pomoct?" zeptal se potichu.

Bylo vtipné sledovat, jak se Alessandro nejprve zamračil a jak ho chtěl automaticky odfláknout nějakou odpovědí, že je v pořádku. Leo ale nasadil svůj pohled ztraceného štěněte. Zdálo se, že pomáhá, a tak se jeho obličej nakonec uvolnil. "Ne, není jak. Jen si potřebuju chvíli odpočinout."