Sink or swim

16.

Alessandro se uchechtl. "Nemusíš se vyloženě ptát."

"Ani nevíš, kolik pauz jsi mi překazil."

"Protože jsem měl pro tebe práci. Teď nemám. Jdi," odpověděl zkrátka a založil zprávy do složek. "Tohle vezmi s sebou."

Kousek od nich se zastavila skupinka tří sester. Leo si odkašlal. "Po obědě vás tedy znovu vyhledám, pane doktore. Snad pro mel najdete práci." Alessandro lehce protočil očima.

Opravdu si přišel, jako by tímto skákáním mezi formální mluvou a normální flirtovali. Na druhou stranu, mohl by přestat žít ve své hlavě.

Došel do kantýny, kde ho upřímně překvapilo, že uviděl Dariu i Celine u jednoho stolu. Za prvé, ani netušil, že mají směnu ve stejný čas, nejspíše dnes byli oba po Hawkinsem. A za druhé, snad se ještě nestalo, aby všichni tři obědvali v kantýně ve stejnou dobu. Tak si k nim hned přisedl. A hned první větou od Daria si uvědomil, že se od večírku neviděli. "A hele, koho tu máme, on se přece jen na tom večírku nepropadl do země? Kam jsi zmizel?"

Lehce zalitoval, že si k nim sedl. Stáhl rty do úzké linky. "Jen jsem se s někým zakecal."

"Na tři hodiny?"

"Vlastně na čtyři," přiznal téměř potupně.

"S kým?" zeptala se Celine.

Nechtěl jim to přiznávat. Nechtěl, aby si třeba mysleli, že když má o něco lepší vztah s Alessandrem, napíše mu lepší posudek nebo něco podobného. I když už od zítřejšího dne nebyli pod jeho dohledem, stále mu to nepřišlo fér.

"S jednou slečnou," zalhal. "Přišla jako kamarádka jednoho doktora."

Dario mu úplně nevěřil, viděl to na něm. Ale i tak to naštěstí nechal být. "Co vy? Jak jste si večer užili?"

Podrobně mu vše povyprávěli, až se dostali k onu pohotovostnímu ránu. "Katia říkala, žes tady byl? To jak?"

Pitomá Katia, pomyslel si. Oni jako stážisti neměli u sebe neustále pager, který by je zavolal. A Leo neměl mít směnu až do dalšího dne. Upřímně? V tu chvíli netušil, jak se z toho vymluvit. Podíval se na telefon. A sehrál divadlo. "Sakra, Alessandro mě zabije, musím jít," zamumlal a vstal. "Vidíme se později?" A než stihli něco říct, vyloženě utekl i s tácem nedojedeného jídla.

Povzdechl si. Když nad tím vším přemýšlel, napadlo ho, že by byl k nim upřímný, že by alespoň částečně tak dostával ze sebe vše, co dusil v sobě. Jasně, neřekl by jim, že se mu Alessandro líbí, ale aspoň o tom večeru by jim říct mohl. Jenže stále byli kolegové, stále jejich neprofesionální vztah mohl být napaden, kdyby se v tom někdo chtěl rýpat více.

Tak to zatím držel v sobě. Nechtěl to řešit s někým po telefonu, takže kdokoliv doma nepřicházel v úvahu. A tady neměl jediného kamaráda, který by ho neodsoudil.

Mohl by to říct Alessandrovi, napadlo ho ze srandy. Musel se té myšlence uchechtnout. Jak by byl asi překvapený, kdyby k němu Leo zkrátka přišel a vše mu vyžvanil?

Každopádně, poslal by ho někam. Protože si dokázal tipnout, že pro něj bylo něco víc s kýmkoliv z nemocnice naprosto nepřípustné.

Napsal mu opět, kde je a jestli má pro něj už práci. Tentokrát si ale dával s odpovědí na čas. Leo se stihl i vrátit na pediatrické oddělení, na první dobrou ho ale neviděl. A i když zrovna telefonování nemusel, vytočil jeho číslo. Nechtěl tady bloudit a vypadat, že se fláká.

Alessandro mu to ani ale nebral. A Leo tak začínal i nahlížet do kancelářských místností, jestli ho někde nenajde. Alessandrova oblíbená byla až na konci chodby a usmál se, když vyzvánění slyšel už z venku.

Zaťukal a otevřel dveře. Mohlo ho ale napadnout, že když to nebral, nejspíše u svého telefonu nebyl. Na stole byly ale rozložené papíry, očividně jeho rozdělaná práce. Leo hovor na svém telefonu tipl a ještě než Alessandrův telefon stihl zhasnout, uviděl to upozornění na nepřijatý hovor.

2 zmeškané hovory
štěně

Popravdě? Chvíli mu trvalo, než mu došlo, že je to vážně on. Alessandro si jeho číslo už uložil. A pojmenoval si ho jako štěně.

Málem vzal jeho telefon do ruky, ale díky bohu to nestihl, protože v tu chvíli se rozletěly dveře a dovnitř vešel právě Alessandro, který samozřejmě netušil, že je najednou v místnosti někdo jiný. A tak se Lea nemála lekl.

"Cazzo," ulevil si italsky a Leo se musel zasmát.

"To znamená co?"

"Doprdele," vydechl. "Co tady děláš?"

"Hledám práci, očividně," odpověděl. Chvíli přemýšlel, že zmíní ono štěně, ale nakonec se rozhodl pro pravý opak. "Sestry už po mně divně koukají, že se flákám."

Alessandro přešel ke stolu a posunul k němu hormádku asi tří složek. "Tohle. Dva převazy, jedno vytáhnutí stehů. To bys mohl zvládnout i beze mě."

Leo přikývl a vzal si složky. Otevřel pusu, že ještě něco řekne, ale nakonec mlčel. Otočil se a vydal se pryč.

Alessandro si ho uložil jako štěně. Mohl napsat Leonard, stážista, vlezprdelka, cokoliv, on ale napsal štěně. A Leo... Leo to tak trochu miloval. I když si naprosto nedokázal vysvětlit, proč si ho tedy pojmenoval zrovna tak.

ǁ

u minulý kapitoly vás docela nadchla myšlenka, že by měl alessandro lea uloženýho jako štěně (jak jinak taky že jo!) tak tomu dáme trochu více prostoru (ještě nekončíme):DDD 

nebudu lhár, někdy se cítím neuvěřitelně mocně, že jsem jediná, kdo ví, co se stane dál 

(tak 5 kapitol ale. dál netuším ani já, klasika)