Sink or swim

15.

"Ty testy," zašeptal Alessandro a Leo už na nic nečekal.

Netušil, kde nějaké najít. Na pediatrii rozhodně potřeba nebyly, a tak hledal jakýkoliv sklad na jiných oddělení. A muselo se na něj usmát štěstí, protože hned na první pokus je našel. Nejprve si rychle udělal svůj. A oddechl si, když zjistil, že už má v krvi téměř úplné nic.

Bál se ale, že Alessandro toho vypil přece jen o něco více. A bál se, že ho nenajde včas, než bude muset třeba na nějakou operaci, jestli bude potřeba. Vpadl do doktorské šatny na jejich oddělení. A málem mu spadl kámen ze srdce, když ho tam uviděl.

Rychle se převlékal. Jeho protéza na světle světa. Leo pokračoval, jako by ji ani nezaregistroval, a natáhl k němu ruku s testem.

"Díky bože. Co ty?"

"Naprostý minimum. Mohl bych klidně i řídit."

Alessandro přikývl. "Tak se nachystej. Jdeš mi pomoct k operaci," prohlásil a foukl do jednorázového testu.

Než se výsledek ukázal, krátce mu popsal, co je čeká. Výbuch plynu v panelovém domě se samozřejmě nevyhýbal dětem, a tak je čekala čtrnáctiletá holčička s třetím stupněm popálenin na asi dvaceti procentech těla.

Oba skenovali ten test, co jim ukáže. A pak jasně bliklo číslo: 0,05 promile.

Šlo slyšet, jak si Alessandro oddychl. "S tímto adrenalinem to bude i pryč, než dojdu na sál," zamumlal. Leo se neubránil úsměvu, protože byl by sakra problém, kdyby měl větší hladinu alkoholu v krvi. O tomhle se ani nedalo mluvit jako o hladince.

Do dvou minut tak byli na sále. A Leo měl tak díky Alessandrovi své další doktorské poprvé. Samozřejmě moc toho dělat nemohl, ale ty základy zvládl. A troufal si říct, že opravdu pomohl.

Jednou operací to ale neskončilo. Přijeli asi o půl druhé, nezastavili se do devíti do rána, kdy už vystřízlivělí doktoři z večírku začali chodit na směnu.

Leo mohl jít domů, Alessandrovi ale oficiálně začala směna před hodinou a nekončila dalších několik hodin. A tak to minimum, které Leo pro něj udělal, bylo, že i když se tak nějak rozloučili před půl hodinou, Leo se převlékl a pak udělal Alessandrovi double espresso, které mu i přinesl.

Nšel ho v jedné z kancelářských místností. Něco psal na svém pracovním počítači, se kterým ho Leo viděl teprve tak po třetí.

"Omylem jsem na automatu klikl dvojité espresso," řekl hned po otevření dveří. "A to bych já nezkousl, takže doufám, že si ho ještě neměl." Prý, že byl příšerný lhář. On si v tu chvíli přišel geniálně.

Alessandro byl viditelně unavený, rozhlédl se kolem sebe, jako by fyzicky hledal, jestli si kávu už nedal. Pak ale zavrtěl hlavou. "Ještě ne. Co tady furt děláš?"

"Zakecal jsem se Katie v šatně." To byla částečně pravda. Akorát, že jejich konverzace trvala tak pět minut.

Postavil kelímek před Alessandra. A pak si sedl.

Alessandro nakrčil obočí. "Co?" zamumlal Leo, zatímco si usrkl svého latté. "Autobus mi jede až za dvacet minut."

"Nemůžeš tady být."

"Proč ne?"

"Protože právě píšu tvůj posudek jakožto stážisty v mé službě a ten tvůj štěněčí pohled mě bude ovlivňovat."

Leovi se unavený Alessandro docela líbil. Nehlídal si tolik, co říká.

"Co tam napíšeš? Ztěží máš o mně nějaký poznámky," namítl Leo.

"Protože není ti toho moc na vytknutí," odpověděl Alessandro. "Jsi... jsi zkrátka dobrej."

Kousl se do rtu, přesto se usmál. "Lichotka. Děkuji."

Alessandro vypadal, že chce něco říct. Ale nakonec jen seděl a hleděl na Lea, jakoby přemýšlel. A pak prihlásil. "Myslím, že zůstanu o něco dýl."

Leovi málem vypadl kelímek z ruky. "Cože?"

"Ta holčička, co jsme ji jako první operovali dneska... Nedokážu odjet s klidnou hlavou, když si nebudu jistý, že bude v pořádku." Otočil notebook k Leovi. "Nepíšu jen vaše posudky. Píšu i mail ředitelovi, jestli má působnost tady by šla o pár týdnů prodloužit."

Leo netušil, jak odpovědět, aby nebylo slyšet jeho lakomé nadšení.

ǁ

hhhhhh i love them

(štěně opět na scéně)