Sink or swim

11.

Vás oba. Pamatoval si je oba. Samozřejmě. "V pohodě," zamumlal Leo nepřítomně.

"Žádat, abyste to neříkal svému příteli, je už asi až moc troufalé, co?"

Vnitřně zešílel. "Uhm, on... N-není to můj přítel. Nemám přítele," vykoktal rychle. Chápal, kam tím Alessandro mířil. Byli na těch toaletách spolu, líbali se. Vyrušil je někdo, kdo sotva stál a nechtěl jejich pomoct. A Leo měl teď odpověď. Jasně, že být Jeremy jeho přítel, mu to řekne.

V tu chvíli se Alessandro definitivně snažil nezasmát, jinak by tak divně nestáhl rty do úzké linky. Leo by se nejraději propadnul do země. "Dobře, tak to se znovu omlouvám. Špatně jsem přečetl situaci."

Leova hlava pracovala na plné obrátky. Už ani nevěděl, co vypouští z pusy. "To nevadí! Já myslím..." Mohl si dát facku? Zhluboka vydechl. "Já myslím, že tak by to přečetl každý a teď už je tahle konverzace jen velice trapná," zamumlal. A tím Alessandra rozesmál. Jen trochu ale přece.

"Dobře, tak změna tématu. Teď vám řeknu, co po vás budu přes noc potřebovat."

Seděli tam ještě dalších patnáct minut, kdy mu Alessandro téměř na minutu přesně popsal vše, co po něm chtěl, aby za svou noční směnu udělal. Prakticky se neměl hnout na více jak deset metrů od zraněných sourozenců, dokud se Alessandro ráno nevrátí. Leo nenamítal, že končí v šest ráno, což bylo doslova za sedm hodin. Alessandro beztak bude na značkách právě v tu hodinu, i když se teď už blížila půl noc, což znamenalo, že si zas až tak neodpočine. A jestli se přece jen neukáže na konec Leovy směny, nebyl blbý. Zůstal by taky přes čas.

Možná znal Alessandrovo tajemství, pořád se ho ale jistým způsobem bál a měl z něj respekt. A nechtěl ani vědět, jak by zareagoval, že odešel před tím, než se on vrátil, a nechal tak sourozence jen chvíli o samotě.

Pak byl čas jít. A Leo tak nějak automaticky přešel k Alessandrovi blíž.

Šlo vidět, jak ho chtěl automaticky odehnat, ale nakonec to neudělal. Sice se sám ošetřil, bude ale stále v bolestech. A ani jeden nechtěli riskovat, že znovu spadne.

A tak mu Leo pomohl si stoupnout. Alessandro chvíli zůstal stát, aby zhodnotil situaci. Pak lehce otočil hlavu k Leovi, i když měl pohled zabodnutý na jednom místě na zemi.

"Myslíte... myslíte, že bych vás mohl poprosit, abyste mi došel pro věci? Skříňka šest. Heslo je dva jedna nula devět. Zapamatujete si to?"

Leo se v tu chvíli zazubil snad jak malé dítě. "Jo, je to moje datum narození."

Alessandro protočil očima, ne ale nějakým nepříjemným způsobem. Leo si ale i tak odkašlal a rychle zmizel.

Pobral ze skříňky Alessandrovy věci, včetně malého žlutého bločku. A neubránil se tomu, aby se do něj podíval znovu.

Protože najednou to bylo jasné. Kdyby jen vnímal text více a nehledal jen své jméno, pochopil by Alessandrovu situaci, pochopil by, co s ním je. Na to bloček obsahoval několik nápověď, jako byly léky, poznámky jako aby se objednal na kontrolu, poznámky o protéze.

A pak poznámka z rána, kdy s Leem uklidňovali ono nemluvně. A rozhodně tam nebylo nic o mínusových bodech.

Leo - druhý varování ti nic neříká?

Málem se rozesmál na celou šatnu, ale udusil to v sobě. Nevěřícně zavrtěl hlavou a strčil mu bloček do kapsy. Alessandro věděl, že když bude mít tu možnost, podívá se znovu, ještě když viděl, jak si psal něco v jeho přítomnosti.

Když se tedy vrátil na pokoj a uviděl Alessandra stát na tom samém místě, nedokázal se ubránit úšklebku. Předal mu tašku, ten do ní nahlédl. Uviděl bloček hned nahoře a zvedl pohled k Leovi. "Má cenu tě znovu varovat?"

"Tě?" Zdůraznil Leo. Ne, že by mu vadilo, že by mu Alessandro tykal, zas o tolik starší nebyl.

"Nebudu vykat někomu, kdo zná o mně něco, co ví doslova pět lidí na tomto kontinentu. Minimálně mimo práci."

"Teoreticky jste ještě v práci."

"Teoreticky v ní nejsem už dobrých deset hodin dle docházky," odvětil.

"Kamerový záznamy by se s vámi hádaly."

Leo měl opravdu pocit, že se díky všemu, co se stalo, dostal za hranici toho, aby se k němu Alessandro choval jak do té chvíle, kdy mu místy práci až znepříjemňoval. Ještě když se v tu chvíli zasmál jeho malému vtipu. A když se s ním Leo rozloučil a poprvé neřekl na shledanou.

Jenže Alessandro zvolil úplně jinou taktiku. A to tu, že se Leovi začal kompletně vyhýbat.

Takže za tuhle hranici se dostal. Dostal se k Alessandrovi až moc blízko, což se mu nelíbilo. A Leo? Kupodivu mu to nebylo jedno.

ǁ

omlouvám se všem, kdo očekávali podrobný příběh alessandra. to by nebyl přece on, aby vše hned vyžvanil 🤥🤥