Cursed Moon

9.

Tereza

„Co je to za chlapa?" Zeptal se táta a opřel se ramenem o zárubeň koupelnových dveří.

„Náš nový tělocvikář. A ještě učí dějepis." Odpověděla jsem mu udýchaně a protlačila se dovnitř k umyvadlu. Takhle, z pokoje do pokoje, jsem kulhala už dobrých pět minut. Uvědomovala jsem si, že zbytečně přeháním. Nemusela jsem se vůbec strojit a pokoušet se o složité účesy. Nepotřebovala jsem na Petera udělat dojem. Ale chtěla jsem.

„Neříkej mi, že tě pozval na večeři tělocvikář." Vykulil čokoládové oči a pracně potlačoval výbuch smíchu.

„Pozval." Našpulila jsem rty a snažila se sepnout všechny vlasy do zaplétaného drdolu. To, co jsem měla na hlavě, bohužel vůbec nepřipomínalo ten perfektně vyhlížející účes z internetu.

„A to si máte o čem povídat? Vždyť i se mnou mluvíš jenom o škole." Vyklenul obočí a zatvářil se ublíženě.

Kousla jsem se do rtu. Možná bych se tátovi měla opravdu trochu víc věnovat, a to ačkoliv jsme neměli mnoho společných zájmů. Poslední dobou jsem ho dost zanedbávala.

„Zatím jsme spolu žádnou extra dlouhou konverzaci nevedli." Snažila jsem se z nepříjemného tématu vykroutit.

„Je mladý?" Pokračoval ve výslechu a ustaraně se zamračil.

„Tati." Zakoulela jsem očima a naklonila k němu hlavu. Je mu tak akorát. Doufám.

„Pravý učitel dějepisu by měl mít něco za sebou." Zadeklamoval a napřímil se. „Proto nepředpokládám, že to bude dvacetiletý floutek, co se na to místo dostal nedopatřením. Na druhou stranu se mi nechce věřit, že bys přijala pozvání od takového dědouška, jako jsem já."

Popadla jsem houbu na mytí umyvadla a se smíchem ji po něm mrštila. „Přestaň! Vždyť nejsi starý!"

Na poslední chvíli se letícímu předmětu vyhnul a zachechtal se.

„Nikdy neřekneš nic, co by tomu druhému jenom trochu ukřivdilo, viď? Musíš mít nějaký svůj názor."

„Samozřejmě." Nespokojeně jsem se na sebe do zrcadla zašklebila a vysvobodila své vlasy z gumičky. „A proto říkám, že nejsi starý. Takový štramák, navíc policista. Věděl jsi, že muži zákona jsou hned po hasičích nejatraktivnější?"

„Koukám, že máš přehled." Obdivně pískl. Neušlo mi, jak si prohlédl své stále svalnaté paže.

Obrátila jsem oči v sloup a s úsměvem k němu došla.

„Pro mě budeš vždycky ten nejstatečnější a nejúžasnější muž na celém světě."

„Povíme si, až se vrátíš, ano? Takový tělocvikář musí vypadat jako jedna velká hora svalů, nemám pravdu?" Zavtipkoval a objal mě okolo ramen.

Nevydržela jsem a vyprskla smíchy. Možná bychom opravdu společné téma našli, kdybychom spolu trávili více času.

„Má auto?" Zajímal se a podivně ztuhnul.

Pokrčila jsem rameny, sledujíc jeho výraz. „Proč?"

„Slyším motor." Zavětřil a lehce svraštil obočí.

Zaposlouchala jsem se do zvuků přicházejících zvenčí, které byly stěny našeho domu schopné propustit, ale nic jsem neslyšela.

Až po krátké chvíli zazvonil zvonek a já úlekem nadskočila. Najednou jsem měla pocit, jako bych se tady nepřipravovala a stála vedle táty v teplácích a roztrhaném tričku. Přemáhala jsem nutkání rozběhnout se do pokoje a obléct si něco lepšího. Hlasitě jsem polkla a rozešla se ke schodům. Táta mě následoval a něco si mumlal pod vousy.