Cursed Moon

7.

Tereza

Derek byl přesný jako švýcarské hodinky.

Přesně v osm zazvonil u domovních dveří a táta mu šel otevřít. Zaslechla jsem zpod schodů jejich hlasy.

„Vy musíte být Derek Salvatore." Zahřměl táta svým sympatickým hrdelním hlasem.

„Ano. A vy Gerard Hunter, Terezin otec. Moc rád vás poznávám." Odvětil Derek sametově a podle odmlky jsem usoudila, že si podali ruku.

„Měla by být nachystaná, těšila se na to už od příchodu domů." Informoval ho otec a zněl hrdě. To, že jsem se na jeho příkaz oblékla do plesových šatů ještě neznamenalo, že se na samotnou akci těším.

„Podle všech těch plakátů a vzrušených debat soudím, že to bude zábava. O vaši dceru bude postaráno." Samozřejmě. Posadí mě na nejbližší lavičku a nespustí ze mě pohled.

„Vraťte mi ji do rána. Svěřuji vám to nejcennější, co mám." Řekl táta a já se rozlítostněně usmála.

„Dám na ni pozor."

„Terezo? Tvůj doprovod už dorazil, je nejvyšší čas vkročit do jámy lvové!" Křikl táta a já se zhluboka nadechla.

Popadla jsem decentní psaníčko a vykročila z pokoje ke schodům. Když jsem pomalu scházela, propalovaly mne jejich pohledy.

„Vypadáš úžasně." Rozplýval se táta a pohladil mě po paži.

Polichoceně jsem se usmála a podívala se na Dereka. Nezklamal. Opět oděný celý v černém, tentokrát ale možná jiná bunda. Už nevypadal tak úplně jako motorkář. Tahle byla trochu decentnější, ale na jeho nebezpečném vzhledu to pro mě nic neubíralo.

Usmíval se, ale bylo mi jasné, že jakmile za námi otec zavře, nasadí kamennou tvář.

„Půjdeme?" Zeptal se, nabízejíc mi rámě. 

Zabručela jsem na souhlas a zavěsila se do nabízené paže. Táta si nás prohlížel s blaženým úsměvem, byl na svou dceru pyšný. Vykročili jsme ze dveří.

Derek mi galantně otevřel dveře spolujezdce a od domu vyrazil předepsanou rychlostí. Mít za tátu šerifa přeci jenom někdy nebylo na škodu. První minutu jsme seděli v tichosti. Opatrně jsem se natáhla k tlačítku rádia, aby to ticho nebylo tak hmatatelné. Zarazil mě varovným zabručením a já se opět opřela o vypolstrovanou sedačku.

Když jsme dojeli k tělocvičně, všude pobíhali studenti v strašidelných maskách. Cítila jsem se zvláštně. S Caroline jsme odmítaly chodit za zkrvavené zombie nebo bradavicemi poseté čarodějnice. Moje stříbrné šaty v přítmí blížící se noci však zářily jako úplněk. Rychle jsem se zařadila po Derekově boku a soustředila se pouze na otevřené dveře před námi.

Po vchodu dovnitř jsem zůstala překvapeně stát. Výzdoba změnila tělocvičnu k nepoznání. Najít Caroline a Damona mezi tolika maskami nebude snadné.

„Pojď." Řekl Derek, popadl mě za ruku a vedl svíjejícím se davem dozadu. Rychle jsem za ním klopýtala a omlouvala se za nás oba těm, které hrubě odstrkoval z cesty. Vůbec mě nepřekvapilo, když se dav rozestoupil a před námi vyvstanulo pár kulatých stolků s židlemi.

Sám se posadil a pokynul mi na židli stojící vedle. Založila jsem si ruce na prsou a obrátila hlavu na stranu. Možná by mě na parket pustil, ale to jedině s Damonem. Z vlastního bratra snad ty jeho obavy mít nemusel. Snažila jsem se vyhledat Petera. Možná se rozhodl ignorovat fakt, že nemá partnerku a vyrazil sám. Mohli bychom celou noc sedět a konverzovat spolu.