Život s Youtuberem [ Jirka Král, VADAK]

22.- Horrorovka

Bylo asi kolem páté hodiny odpoledne. Kerol s Nat šly do nedaleké vesnice dokoupit ještě nějaké věci. Takže jsem na chatě zůstala sama s klukama. Vadim neustále chodil po domě a natáčel - což bylo velice deprimující. Marek seděl vedle mě na pohovce a snažil se na televizi naladit záživnější programy. Venku svítilo slunko a celkově bylo krásně. Zvedla jsem se z gauče a prošla prosklenými dveřmi na terasu, ze které byl okamžitý přístup k vodě. Vyzula jsem si tenisky a sedla si na okraj. Nohy mi příjemně chladila voda. Ruce jsem opřela za sebe a užívala si krásného výhledu na jezero. Sem tam vykoukla ryba nebo přelétla vážka. Voda mi přišla vařící, tak jsem se rozhodla dojít za Markem se ho zeptat, jestli se nepůjde vykoupat. Ten kupodivu souhlasil. Ve svém prozatimním pokoji jsem otevřela tašku a chvilku se v ní přehrabovala. V pokoji se nacházela manželská postel s nočními stolky. Po levé straně od postele byla malá knihovnička, která byla hned vedle dveří do koupelny.
Do rukou mi padly zářivě růžové plavky. Spodek byl vázaný na bocích mašličkou. Převlékla jsem se do plavek a zavřela tašku.
Sáhla jsem do skříně pro osušku a pomalu vyrážela. Nohy mi zdobily černé žabky, ve kterých se né moc dobře chodilo. Na chodbě mezi ložnicemi jsem zahlédla Vadima.
,, .. no a takhle nějak vypadá náš pokoj" dořekl větu a se zájmem se na mě zadíval. ,, Kam se chystáš? " zasmál se.
,, S Markem se jdeme smočit do vody. Jdeš taky?"
Vypnul kameru a prohlédl si mě od hlavy až k patě. ,, Jasně. Hned jsem dole" usmál se od ucha k uchu.
Brýle, které jsem do teď držela ve své zdravé ruce jsem si opatrně zastrčila do vlasů a pokračovala dále. Marek stál na okraji verandy a hleděl na hladinu. Odložila jsem ručník a prudce ho strčila dolů. Začala jsem se smát.
Marek hned vyplaval. ,, Hej, to bylo zákeřný" rozesmál se. Na chvilku se zahleděl někam za mně a se šibalským úsměvem kývnul. Brýle jsem si odložila na ručník.
V jedné chvíli jsem uslyšela rychlé kroky. Potom mě Vadim vzal do náruče a skočil se mnou do vody. Do strašně moc ledové vody. Hned, co jsme dopadli do vody mě pustil. Byla tu hloubka. Vyplavala jsem nahoru a nadechla se. Nikdy bych nečekala, že to řeknu, ale se sádrou se neplave tak špatně jak jsem čekala. Váďa se za nedlouho vynořil kousek ode mně. Připlavala jsem k němu a se smíchem ho potopila.
Všichni tři jsme na sebe stříkali vodu a potápěli se. Po nějakém čase přišly holky.
,, Pojďte si zaplavat. Voda je úžasná!'' křiknul na ně Marek.
,, Jo, jasně. A večeře se udělá sama, viď?'' opáčila Natyla.
Doplavala jsem ke schůdkům, které byli na verandě a vylezla nahoru. Ručník byl pořád na stejném místě. Popadla jsem ho a usušila se.

~o~

Po převléknutí jsem pomáhala holkám s večeří. Nakonec jsme uvařily palačinky. Dalo by se i říct, že byly celkem poživatelné. Kuchyni a jídelní stůl odděloval malý ,,bar". Vadim seděl na gauči a snažil se sestříhat nový vlog. Marek si šel po večeři zdřímnout.
Když jsme po sobě uklidily nepořádek, šla jsem si sednout k Váďovi a sledovala ho. Nedalo se v tom naprosto zorientovat.
,, Chceš si zahrát hru?" nabídl mi s úsměvem.
Přihmouřila jsem oči. ,, Podle toho jakou"
Asi pět minut mi vysvětloval obsah a děj té hry. Hrajete za člověka, který je rád, že našel dobře placenou práci. Stal se nočním hlídačem podivné pizzerie. Jenže tento podnik je trochu jiný než ostatní. Během dne v něm vystupují roboti v kostýmech veselých zvířátek, aby pobavili děti. Během noci se s roboty něco děje. Místo aby zůstávali deaktivováni ve skladu, dezorientovaně bloumají po pizzerii a každého zabíjí. Celá hra se točí kolem jedné místnosti - vaší kanceláře, která má dva vchody. Ty mohou být v případě, že hrozí nebezpečí uzavřeny, ale to odčerpává elektřinu. Elektřiny máte velice omezené množství a musí vám vystačit až do šesté hodiny ranní, kdy vám končí šichta. Vaším nejlepším pomocníkem je terminál, ve kterým se dají rozbrazit všechny kamery v budově a kterým musíte kontrolovat, jestli nějaký z robotů nejde vaším směrem.
Hra mi přišla z vysvětlování nehorázně složitá. Vadim mi pustil hru. Odehrávala se první noc. Proklikala jsem mezi všemi kamerami a vše bylo v pořádku. Všechny příšery byly v komoře na svém místě. Vadim mě sledoval. Dlouho se nic nedělo, tak jsem se na něj otočila a ironicky se usmála. Když jsem vracela svůj zrak opět na obrazovku vylekalo mě robotické kuře, které na mě ve hře skočilo. Vykřikla jsem a dala mu notebook zpátky se slovy: ,, Tohle už hrát nebudu."

Promiňte, že jste museli čekat, ale je tu další díl! :D Děkuju moc moc moc za 20k přečtení a úžasný komentáře k minulé části! :):)
Ani nevíte, jak mě překvapilo, že to čte i Natyla. Panebože. Mám strašnou radost, že to čtou mé dvě nejoblíbenější youtuberky . :3 :D
Jinak jako vždy se omlouvám za pravopisné chyby a kratší díl :/