Život s Youtuberem [ Jirka Král, VADAK]

17.- Vážně?

Dobře. To chce klid. Srdce mi začalo tlouct jak smysluzbavené. Co se to semnou děje? Musím vypadnout. Hned teď.
,,Jdu najít Ker. Potom se uvidíme." houkla jsem na Jirku a vydala se přes pódium k backstagi. Ten ani nestačil zareagovat. Když jsem byla skoro už za stěnou zaslechla jsem, jak někdo volal mé jméno. Jako na podpadku jsem se otočila a rozhlédla se.
,,Tady!" mávala Kerol, která seděla u Nejfejka na pódiu. Přišla jsem k ní. ,, Jsi nějaká naštvaná.. Co se stalo?"
,,Nic. Nic se nestalo. Co by se mělo stát?" vykoktala jsem a připitoměle se usmála.
Kerol zvedla obočí, vzala mě za ruku a odtáhla z pódia na backstage. Následovala jsem ji. ,,Jsi úplně rudá" konstatovala. Dlaní jsem si přejela po tvářích. A opravdu - byly vařící. ,, Buďto máš horečku nebo jsi strašlivě nervózní. Ale spíš tipuju to druhý" ušklíbla se.
,,Nejsem nervózní" špitla jsem.
,,Ale jsi. Tak to vybal. Co se stalo?" řekla klidným vyrovnaným přívětivým hlasem a prohrábla si své čistě blonďaté vlasy
Začala jsem rudnout ještě víc. ,,Nic"
,,Nikol. Víš, že mně můžeš říct cokoliv" prohlásila s dala si ruce v bok.
Rozhlédla jsem se kolem sebe. Autogramiáda už skončila. Všichni Youtubeři procházeli kolem nás. ,, Tady ti to říct nemůžu"
,, A kde jinde?" odfrkla si.
V rozhovoru nás přerušil MenT. Opět. Proč vždycky přijde v té nejhorší možné situaci?
,,Ahoj dámy" mrknul a opřel se o zeď.
,,Co chceš?" řekla jsem nervózně.
,,Nebuď hnedka hnusná.." zasmál se. ,,,.. posílá mě sem jeden z organizátorů, abych vám řekl, že večer je afterparty v centru Prahy. Odjíždí se za 15 minut."
,, Takhle brzo?" zeptala se Ker.
,,Je sedm hodin.." rozesmál se.

______

Seděli jsme v autě. Na obzoru se začínaly tvořit červánky. V rádiu hrála pohodová hudba. Jirka měl svůj pohled upřený na cestu.
,, Jak jsis to dneska užila?" otočil se na mě.
,, Bylo to fajn. Tolik fanoušků... I když jsem strávila skoro celý čas v backstagi tak jsem si to pořádně užila. Co ty?" usmála jsem se.
,, Taky. Bylo to super. Mám skoro celý kufr naplněný balíčky, dopisy a výkresy od fanoušků." Ukázal prstem na kufr. Ohlédla jsem se a uviděla MenTa, jak na zadní sedačce spí.
,, Já si říkala proč je tu najednou takový klid.." rozesmála jsem se nad pohledem na něho.
,, To by chtělo toho nějak využít" zamyslel se.
,,Prosimtě, ještě ho klepne" nemohla jsem si odpustit námitku.
,, Už jsme tady" zabrzdil a vypnul motor.
,, Konečně" zajásala jsem a vystoupila z auta. Otevřela jsem Honzovi dveře a začala s ním třást. Po chvilce se probudil.
Všichni tři jsme pokračovali do klubu, který tu byl pronajatý dnes jen pro Youtubery. Vešli jsme dovnitř. Bylo tu poměrně už hodně lidí. Hodně známých tváří.
,, Půjdu pozdravit několik přátel" snažil se Jirka překřičet hlasitou hudbu.
,, Jasně!" zakřičela jsem také a odebrala se k baru. Ten byl moderně zařízený jako zbytek klubu. Lesknoucí se barová linka byla černá jako úhel. Barové židličky byly bílé - krásně kontrastovaly s okolím. Stěny byly pokryty černými cihlami. Podlaha byla krasná z tmavého dřeva. Celkově to tu vypadalo velmi decentně a moderně. Sedla jsem si na bílou stoličku. Naproti mně stál pohledný barman asi mého věku. Na cedulce měl napsané jméno Sebastian.
,, Prosím jedno Martini" usmála jsem se na něj.
,, Hnedka to bude slečno" mrknul a přestal leštit skleničku.
U baru bylo skoro plno. Vedle mě seděl jeden mladík a pozoroval mě.
,, Pěkná" řekl.
,, Cože?"
,, Říkám, že jsi pěkná" zopakoval. Bylo vidět, že je přiopilý. Ve špatném světle mu nebylo vidět do tváře.
,, Díky" řekla jsem a váhavě mu podala ruku. ,, Jsem Nikol."
,, Šimon" potřásl mi rukou. ,, Šimon Vojta"
,, Počkat. Tebe znám. Nejmenuješ se na youtube Smusa?" podezřívavě jsem se na něj podívala.
,, Oh. To mě sledují i pěkné slečny?" zasmál se.
,, Už to tak bude" usmála jsem se a napila se Martini. Vstala jsem ze židle a šla se přesunout na gauč. Ten se nacházel v koutě celé té místnosti. Byl sladěn do černo-tyrkysovala. Černá kožená pohovka s velkým množstvím polštářků. Uvelebila jsem se na kopě polštářů, vytáhla mobil a začala popíjet Martini.
,, Co tu děláš? Takhle sama.."
Zvedla jsem hlavu. Panebože. Stál tam Vadim.
,, Můžu si přisednout?" optal se.
,, Samozřejmě" sklopila jsem zrak na sedačku. S pitím v ruce si ke mně přisednul.
,, Chtěl jsem se ti omluvit za tamto u baru. Byla to blbost. Promiň" smutně se usmál
,, Prosimtě to je v pohodě" mávla jsem rukou. ,, Musím si zavolat. Za minutku jsem tu." Vstala jsem a vyšla ven z baru. Zašla jsem do uličky a začala vytáčet číslo. Byla už skoro tma a lehce poprchávalo. V uličce svítila jedna pouliční lampa, která jednou za čas blikla. Né - vůbec to tady není strašidelný.
,, Dovolali jste se do hlasové schránky. ."
,, Sakra. To snad není možný." Nervózně jsem si prohrábla vlasy a začala znovu. Opět to nebrala.
Otáčela jsem se k odchodu, ale něco mě chytlo za ruku. Tedy spíš někdo. Vykřikla jsem.
,, Neboj. To jsem já" rozesmál se Váďa.
,, Panebože! Ani nevíš, jak jsem se lekla." Vychrlila jsem a obejmula ho. Napnul svaly. Ruce mi sepnul za zády. Podívala jsem se na něj. Co to dělám? Stoupla jsem si na špičky a políbila ho. Začal spolupracovat a polibky mi oplácel. Rukama mě přišpendlil ke zdi a začal mě líbat na krku. Více se rozpršela. Venku jsme byli jen v tričkách. Oblečení mi začalo nasávat kapky deště na kůži..

A je tu další část! :D Děkuji moc za ohlasy k minulé části:3 Už skoro 9k přečtení! Vy jste blázni! :o
Jinak jsme včera procházela ask a co nenajdu? Někdo Kerol poslal odkaz na povídku:3 Panebože! :3 [ obrázek] Děkuju♡♡
Jinak doufám, že se část líbí:) Omluvte prosím chyby. Je mi nějak špatně a jsem líná to po sobě opravovat :/