15.- Slib mi, že mu to neřekneš

3.9K 222 32
                                    

Celá rozklepaná jsem se snažila pohnout a jít na pódium. Začala jsem být nervózní - hodně moc nervózní. Sakra, co budu dělat? Nezbývá mi nic jiného než tam jít. Ale já to nedám. Před všemi těmi lidmi omdlím. Nejsem ráda středem pozornosti. Tomuhle se nevyhnu..
Rázně jsem vykročila na pódium a směřovala k Jirkovi. Když jsem k němu dorazila, tak mě jednou rukou objal kolem pasu. Polil mě studený pot. Předemnou v první řadě seděly tři děvčata, které na sobě měly Jirkova trička a netvářili se moc přívětivě. Nebudeme si tady nic nalhávat - vražedně mě probodávaly pohledem. Z nervozity mně vytrhl Jirka, který mě začal hladit po zádech.

Ment si vzal mističku s lístečky. ,, Budeme losovat. Kdo půjde první?" Mrknul na Kerol s Nejfejkem.
,, Třeba my" nenuceně souhlasila Kerol a natáhla se po mističce. Chvíli se v ní přehrábovala a nakonec vytáhla lísteček.
,, Citrón!" vykřikla a začala radostí skákat. Nejfejk se natáhl po dvou pulkách citronu a jednu podal Kerol.
,, Jsem zvědavá, jak to bude přes ten šátek jíst." šeptla jsem Jirkovi, který se uchechtnul.
Kerol vzala citrón a zakousla se do něj. Zakřenila se a zbytek si vymačkala do pusy. Když z citrónu zbyla skoro jen kůrka, tak zbytek položila zpět na talířek. Nejfejk si odhrnul šátek a napodobil Kerol.
Martin z kanálu Jmenuju se Martin zakřičel do davu: ,, Kdo chcete, aby šel teď?!"
Dav se začal překřičovat. ,,MenT, Mar-Jirka, Martin!" Nebylo pořádně rozumět, ale nejčastěji skandovali Honzu s Martinem. Martin začal hrabat v misce, kde byli už jen dva lístečky.
,, Ať to není chilli, skořici prosím!" šeptal Honza. Martin roztáhnul lísteček a zatvářil se zklamáně.
,, No to mě pose..." nedořekl Honza a dal si ruce na obličej.
,, Užij si to" popřál mu Jirka.
Honza vzal sáček s rozdrceným chilli a nasypal sobě i Martinovi skoro plnou dlaň. Ani jeden neváhal a hned si pálivé chilli hodili do pusy. Za chvilku se jejich rozesmáté obličeje změnili v obličeje plné bolesti. Oba dva naráz vyplivli chilli na zem a utíkali do backstage pro vodu. Všichni se začali smát.
,, Mám takový pocit, že jsme na řadě my" prohodil Jirka do mikrofonu a dal nám na lžíce poslední potravinu co zbyla - skořici. Uchopila jsem lžičku do své levé ruky, protože na ruce, kde mám sádru bych ji neudržela a dala si ji do úst. Rychlostí světla jsem měla v puse sucho jako na Sahaře. Jirka si také vzal skořici. Zvedl jedno obočí a tím mě rozesmál, takže obsah skořice v mé puse jsem vyprskla do davu. Vypadalo to, jako zlatý sníh snášející se dolů. Jirka to nevydržel a taky vyprsknul smíchy. Začali jsme se neuvěřitelě moc smát a chechtat. Fanoušci se taky začínali usmívat. Zrovna vešel na pódium Ment s Martinem a nesli vodu. Vytrhla jsem Honzovi lahev z ruky a začala pít.
Mezitím se Nejfejk ujal slova. ,, Za pět minut začne autogramiáda. Bude se konat zde.." ukázal na pódium ,,.. a bude trvat asi půl hodiny." Poté jsme se odebrali do backstage.
Všichni jsme seděli na sedacích pytlích. Přišla jsem k Jirkovi, sedla si mu na klín a objala ho. Usmál se a podíval se na mojí sádru.
,, Počkej. ." ohnul se na zem pro fixu a podepsal se mi na sádru ,,.. mnohem lepší. " Začal se usmívat.
Ment nás sledoval, po chvilce k nám přišel a taky se mi podepsal na sádru. ,, Mnohem, mnohem lepší. Nyní jsi mým majetkem" zažertoval.
Ušklíbla jsem se na něj a prohlásila: ,, Kdo mi chce ještě podepsat mou youtuberskou sádru?" Natáhnul se ke mě Premi z MadBros a jedním rychlým pohybem se mi podepsal. Takhle to nějaký čas pokračovalo a já měla celou sádru od podpisů.

,, Budeme muset jít na autogramiádu. Jdeš s námi?" zeptal se mě můj přítel.
,, Asi se tu půjdu porozhlédnout." mrkla jsem a odešla. Procházela jsem se snad celou budovou. Když jsem procházela mezi fanoušky několik z nich se mě ptalo, jestli chodím s Jirkou nebo jestli se jim podepíšu. Vzhledem k tomu, že mám sádru na ruce, se kterou píšu tak to bylo nemožné. Cestou jsem potkala několik známých tváří, se kterými jsem se pozdravila a potom pokračovala dál. Můj výlet skončil na baru, ve kterém jsem byla předtím s Kerol.
,, Jednoho Beama prosím." mávla jsem na obsluhu a šla se usadit do křesel vedle baru.
,, Ale, ale. Copak tu děláš zadaná Nikol?" prohodil Vadim, který seděl vedle mě.
,, Chtěla jsem se ti omluvit za to, jak jsem na tebe byla hnusná.." odvětila jsem.
,, To je v pohodě" mrknul. ,, Nedáš si něco?"
,, Už jsem si objednala." odvětila jsem a dodala: ,, Je mi to blbý se tě takhle ptát, ale ty jsi ukrajinec? Máš takový neobvyklý přízvuk. .."
,, Jsi všímavá.." konstatoval. ,, a mimochodem jo - jsem rusák. A jen tak by the way.." začal šeptat. ,,.. můj otec je mafián a vlastním AKčko."
Začala jsem se nehorázně smát. ,, Ty jsi idiot. Vydrž tu, jdu si pro toho panáka. Chceš taky?"
,, Ještě tu mám" ukázal na skleničku alkoholu. Pokrčila jsem rameny a šla si pro pití.
,, Proč nejsi taky na autogramiádě?"
,, Já ti ani nevim. Je mi líp tady." Usmál se. Musím uznat, že má božský úsměv. A ty vlasy..
Dívala jsem se na něj a zaregistrovala, že se ke mně naklání. Naklonila jsem se taky. Sakra, co to dělám?! Dotkl se svými rty mých a začal mě líbat. Odtáhla jsem se. ,, Tohle se nesmí opakovat!" vyhrkla jsem.
,, Tobě se to líbilo." řekl. A ano, odhadl to dobře. Sakra! Co-to-dělám?! Urychleně jsem vstala a šla k autogramiádě. Co jsem to udělala? Líbala jsem se se sedmnáctiletým klukem. Moment. Se sexy sedmnáctiletým klukem. Na co to myslím? Chodím s Jirkou! Miluju Jirku.. Někdo mě chytil za ruku.
Byl to Honza. ,, Nikol pojď prosím za mnou." Táhnul mě směrem k místnosti se sedacími pytli. Zavřel za námi dveře. Zmateně jsem se na něj podívala. Chytil mě za ramena.
,, Nikol. S Jirkou jste moji nejlepší přátelé a já nechci, aby se něco stalo.."
,, Honzo, o co jde?" zeptala jsem se.
,, Viděl jsem tě s Vadimem.." hlesl.

A je tu další díl! :D Chtěla bych vám poděkovat za úžasný ohlasy k minulému dílu ♡ Díky moc ♡ Jinak co říkáte na Vadima? :D ( Fanoušci Váďi si asi přišli na své. :D Omluvte prosím pravopisné chyby - je mi špatně a jsem líná to opravovat :/
Jakého by jste popřípadě chtěli Youtubera v další kapitole?:)

Život s Youtuberem [ Jirka Král, VADAK]Opowieści tętniące życiem. Odkryj je teraz