Život s Youtuberem [ Jirka Král, VADAK]

18.- Všichni na mol

Tato kapitola je věnová skvělým osůbkám @pavlinka_7 a @Claire929

V postranní uličce byla už tma. Nacházející se zde pouliční lampa osvětlovala malý kroužek pod ní. Budovy, které obklopovaly toto místo vrhali stíny všude kolem, takže tu bylo větší šero než okolo. Padající ojedinělé kapky se změnily v liják. Byla jsem promočená skrz na skrz. Trošku odvaha být v takovém dešti jen v tričku. Oblečení na mě bylo těsně vodou přilepené - takže to dokonale odhalovalo moje ,,úžasné" tělo. Vlasy byly už skoro promočené. Nebyla mi zima, protože jsem objímala Vadimovo teplé tělo.
,, Není ti zima?" šeptnul a usmál se.
,, Ne. Tobě je?"
Začal se nezastavitelně smát. ,, Jsem rusák. Tohle nic není. "
,, Sice jsi rus, ale narodil jsi se v Čechách" odfrkla jsem si.
Povytáhnul obočí. ,, A to víš jako odkaď?"
Ušklíbla jsem se. ,, Mám svoje zdroje." YouTube.
,, Aha. No, jen jsem se přišel rozloučit. Za chvilku mi jede bus na Kladno." Hned, jak to dořekl tak mě znovu obejmul.
,, Už dneska?" zaskučel mi můj hlas.
,, Zítra si něco musím zařídit. Tenhle týden bych měl ještě přijet. Musím tu něco natočit. " mrknul a usmál se tak, že mu byli vidět perlově bílé zuby. Bože, ten úsměv. Přestala jsem ho objímat a sáhla jsem si do kapsy. Sakra. Ne to ne. Můj mobil! Urychleně jsem se rozloučila s Váďou a utíkala zpět do klubu.
,, Panebože Nikol, kde si sakra byla!" ustaraně na mě sykla Kerol, která mě odchytila hned, co jsem vešla dovnitř.
,, Ker." Oddychla jsem si. ,, To je na sakra dlouho. "
,, A proč jsi tak udýchaná a mokrá?" rychle ze sebe vyrazila. ,, A mimochodem tě hledal Jirka"
,, A nevíš kde teď je?"
,, Před chvilkou byl v rohu u sedaček" pronesla s ukázala na vzdálené sedačky.
Obejmula jsem ji. ,, Díky moc Kerol."
,, Za co mi děkuješ?" zvedla obočí a začala se smát. Moc jsem ji neslyšela, protože jsem si už razila cestu k sezení. Sedělo tam asi pět lidí mého věku. Nemohla jsem tomu uvěřit, ale mé oblečení už bylo skoro suché. Konečně mé oči zahlédly postavu s červeným tričkem a blonďatými vlasy. Jirka se rozvaloval na pohovce se skleničkou čehosi v ruce a vedl rozhovor s ostatními. Vedle něj jsem poznala Hoggyho, Smusu, Premiho a MenTa. Posledního spolusedícího jsem nepoznala. Jen se od ostatních lišil tím, že měl berle a baret.
,, Á helemese. Krásná dáma přišla." zaregistroval mě Smusa. Bylo hodně vidět, že je značně více opilý než před tím, kdy mě oslovil.
Všichni ostatní se na mně otočili a přestali mluvit. Sakra. Nesnáším, když jsem středem pozornosti.
,, Ta krasná dáma je moje" Jirka mě chytil kolem boku a přitáhnul si mě sobě. ,, Kde jsi mimochodem byla? Všude jsem tě hledal.."
,, Prosím půjč mi mobil. Potřebuju si nutně zavolat." vyhrkla jsem a přerušila ho.
Začal vytahovat mobil z kapsy u džín. ,, Ty snad nemáš mobil?"
Nenuceně jsem vytáhla ten svůj ze zadní kapsy a hodila ho po něm. Ještě z něj odkapávalo. Podal mi svůj mobil a já mu poděkovala. Vyběhla jsem ven, kde mimoděk už jen lehce poprchávalo a vytočila jsem telefoní číslo. Teď nebo nikdy. Mobil začal zvonit.

,, Jirko? Stalo se něco? " ozvalo se z mobilu.

,, Tady Niki. Annie, jsi to ty?"

,, Jasně. Zlato, co se stalo? A proč nevoláš ze svýho mobilu?"

,, Potřebuju si s někým promluvit nebo mi jebne. Je to fakt důležitý." zbrkle jsem se snažila vysvětlit.

,, Není to nic s Jirkou, že ne?"

,, Docela. Trošku. Vlastně... jo" vzdychla jsem. ,, Potřebuju se s tebou sejít. Šlo by to zítra? Jirka nebude doma a já bych ráda navštívila Hope."

,, Nebudeš mít kocovinu?" podezřívavě se dokázala.

,, Doufejme, že ne."

,, Heleď, budu muset končit. Měj se."

,, Ahoj.." Chvíli jsem ještě nepřítomně držela mobil u ucha jako v tranzu. Sledovala jsem ulici. Každou chvilku tu projíždělo velké množství aut, jejichž kola rozjížděli kaluže. Byla tma jak v pytli. Kolik tak mohlo být? Podívala jsem se na hodinky a zjistila, že je už půl desáté. Co jsem tady celou tu dobu dělala? Čas tu plyne jako voda. Odsunula jsem myšlenky stranou a vydala opět zpátky do klubu.

,, No ták. Petře. Jdi do toho!" povzbuzoval hlouček youtuberů Hoggyho. O co tu jde? Petr tedy skočil na vyvýšené pódium a začal se o něčem bavit s DJem. Ten přikývl a začal něco hledat v kufříku vedle něj. Petr si vzal mikrofon a ťukal na něj.
,, Zkouška mikráku. Raz, dva. Raz, dva." opakoval.
Nevěnovala jsem tomu příliš velkou pozornost a pokračovala k Jirkovi.
,, Díky za mobil" poděkovala jsem při předávání mobilu svému majiteli.
,, V pohodě. Nedáš si něco?"
,, Měla jsem tu Martini. ." hlesla jsem a porozhlížela se po stolku. Nikde nebylo.
,, Ups. To bylo tvoje?" škytnul Smusa. Jo představ si to. To bylo moje.
,, To je dobrý. Skočím si pro něco jinýho." Hned jsem se zvedla a namířila si to k baru. Ten mladý číšník už tu nebyl. Místo něj se tu nacházela červenovlasá číšnice skrz na skrz propíchaná piercingy a snad skoro celá potetovaná.
,, Co to bude?" příkře se zeptala.
Chvíli jsem si prohlížela flašky a potom odpověděla: ,, Cokoliv mi namíchejte"
Číšnice se na mě podívala jako na největšího cvoka a začala něco míchat. Zatím Petr nějakým způsobem zprovoznil mikrofon. Začala hrát hudba. Všichni zmlkli a sledovali ho. Posadila jsem se na barovou židličku. Jeho zpěv mi doslova vyrazil dech.

,,.. Jsi mým světlem, co mi v tmách pokaždý zhasíná. Mlhou, která jak se zdá, už nic víc neskrývá. Jsi můj nejhlubší šrám, co se prej
zhojí sám, když už to nečekám..." zpíval.

Popadla jsme skleničku a rozešla se k Jirkovi. Všude byl zmatek a hluk. Procpat se takovým hlukem lidí bylo nad lidské síly. Okolo se na mě lepilo skoro nespočitatelné množství lidí. Kupodivu jsem k Jirkovi dorazila celá. Usmál se na mě. Vedle něj nebylo moc místa, tak jsem se rozhodla se usadit na jeho klíně. Objal mě kolem boku.
Povídali jsme si s ostatními a přitom popíjeli. Všichni jsme byli ve veselé náladě.

,, Odskočím si. Hnedka jsem tu" usmála jsem se a pošeptala Jirkovi. Vstala jsem a mířila na toalety. Cestou si mě zastavila Kerol.
,, Prosímtě, můžu si s tebou promluvit?" Zeptala se mě a aniž by slyšela mou odpověď, tak mě táhla k záchodům. Vešli jsme do místnosti a Ker zamkla. Zadívala se mi přímo do očí.
,, Co máš s Tkačenkem?"
Najednou ze mě vyprchal veškerý alkohol. Polil mě studený pot. S pohledem upřeným za ní jsem ji odpověděla: ,, Čistě kamarádský vztah"
,, Nekecej mi." odsekla. ,, Viděla jsem jak se na sebe koukáte. A jen tak mezi námi - když jsem tě hledala, tak jsem vás viděla."

Je tu další část:3 Děkuji moc za úžasné ohlasy k minulému dílu:) Vím, že se v tehle části nic moc nedělo, ale v minulém díle vám to vynahradím:) Jinak jak jste si mohli asi všimnout - příběh má novou obálku, za kterou děkuji @Tullisa :):)