Život s Youtuberem [ Jirka Král, VADAK]

19.- Procházka nebo vyjížďka?

12K přečtení? Vy jste blázni!
Děkuju moc^^
Přesažení 10k je úžasný předčasný dárek k narozeninám.
Opravdu moc děkuju! :)
Nebudu zdržovat a vrhnem se na příběh! :)

Probudil mě paprsek slunce vysvítající z chybějící žaluzie na okně. Zapálil mě do očí. Odvrátila jsem hlavu na opačnou stranu a snažila se nahmatat svého přítele. Prázdná postel. Otevřela jsem oči a zamžourala do místnosti. V uprostřed vidění jsem měla tečku, která se měnila z černé barvy do fialové a naopak. Opravdu - prázdná místnost. Sáhla jsem si pod polštář a vzala si mobil do ruky. Po zmáčknutí tlačítka pro odemknutí kupodivu fungoval. Jak je to možný? Vždyť byl včera skrz na skrz promočený..
Zvedla jsem se do tureckého sedu a protáhla se. Bolest hlavy se neuvěřitelě rozšířila. Celá hlava mi duněla. Znovu jsem se podívala na mobil, abych zjistila čas, ale mezitím mi přišla zpráva.

Kerol: Spíš? Taky máš takový okno?:D

Já: Hele, já si skoro nic nepamatuju.:D:D Jen to, jak jsme byli na záchodech...

Kerol: To já taky.:/:D

Zamkla jsem mobil a odšourala se do koupelny. Po ranní hygieně mě překvapilo mé hlučné kručení v břiše. Na jednu stranu jsem měla hlad, ale na druhou se mi všechno hnusilo. Přišla jsem do kuchyně a hodila dva toasty do toastovače. Na kuchyňské lince mě upoutal papírek. Rozevřela jsem ho a nakoukla.

Musel jsem vyjet trošku dřív. Nestihl bych vlak. Dorazím zítra nebo pozítří. Ještě ti dám vědět :)
-J

,,Co tady jako budu dva dny dělat?" šeptla jsem si a vyndala toasty, které jsem si následovně natřela marmeládou. Začala jsem vytáčet telefoní číslo Ann.
Po dvou pípnutí to zvedla.
,, Ahoj. Už jsi vzhůru, jo?" Zeptala se.
,, Jo, ale ta bolest hlavy je otřesná"
,, Kocovinka, kocovinka, že?" Zasmála se.
,, Strašná. Takovou jsem naposledy zažila na loňskýho Silvestra" odfrkla jsem si.
,, Tak to se koukej vzpamatovat. Za dvacet jsem u tebe."
,, Tak brzo? Kolik je?"
,, Bude jedenáct.." přichechtla se.
,, Panebože. Tak já končím. Musím se převlíknout. Měj se." Vytípla jsem to, aniž bych nechala Ann odpovědět. Rychlostí světla do mně zapadaly toasty a já se vydala převléknout. Nakonec jsem si vybrala šedé kárované rajtky, modré podkolenky a černou mikinu. I přesto, že dost silně pochybuju o tom, že si na kobylu sednu, tak rajtky jsou ke koním samozřejmostí. Vzala jsem si klíče a mobil a seběhla jsem schody. Anna už čekala před vchodem.

,, Kdy jsi tam byla naposledy?" Dotázala se mě s pohledem upřeným na vozovku.
,, Naposled, co jsem spadla. Potom jsem ji neviděla. Nevíš co se s ní potom stalo?"
,, S Eliškou jsme ji chytily a odstrojily. Byla docela vylekaná, ale to zmizelo hned po tom, co jsem ji dala mrkvičky" otočila se na mě a usmála se. Najednou se zarazila. Pohledem mi sjela na rajtky ,,Nemyslíš si, že půjdeš jezdit, že ne? S tou rukou zapomeň.."
Mávla jsem rukou. ,, Ale prosimtě. Jestli bude Hope v pohodě.."
Hodila na mě pohled s nadzvyženým obočím.
Celou dobu jsme si povídali o tom, co se během předešlých dnů událo. O Vadimovi jsem ji neřekla. Nebyla na to teď ta správná chvíle.
Cesta nám uplynula rychle, protože bylo neustále o čem se bavit. Vystoupila jsem z auta a nasála tu krásnou koňskou vůni. Všude byl klid. Sem tam se někde ozvali ptáci. Koně a poníci se klidně pásli na rozlehlých pastvinách. Na sluníčku začalo být teplo. Sundala jsem si mikinu a vydala se směrem ke klubovně. Potkala jsem několik stájníků a trenérů. Ve společenské místnosti nebyla ani noha. Což je divné - pokaždé tu někdo je. Přišla jsem ke kuchyňské lince a začala připravovat dvě kávy - pro mně a Annu. Cvalka voda a Anna konečně přišla do klubovny.
,, Kde jsi byla?" Zeptala jsem se podezíravě.
,, Omrknout sedlovnu. Teda hlavně výbavu Zanzibara. Doufám, že mi na něm zase nerajtovali ty malý holky. Člověk jim řekne, ať na nich nejezdí. A oni co udělají? Samozřejmě si toho koně vezmou pod sedlo." Povzdychla si.
,, Chceš s cukrem nebo bez?" Zeptala jsem se.
,, Dvě kostky. Dík."
Hodila jsem cukr do hrnků a Annie je odnesla ven ke stolku. Stolek se nacházel mezi jizdárnou a výběhem Hope, Zanzibara a ostatních koní. Přelezla jsem lavici a sedla si ke stolu. Lavice byly vyhřáté od pražícího slunce. Bylo tu krásně. Zadívala jsem se do ohrady a uviděla Hope. Zvedla hlavu, potichu zařehtala a rozutelka se k ohradě. Dívala se na mě krásnýma úhlově černýma očima.
,, Až dopiju kávu tak pro tebe skočim, jo?" řekla jsem ji a usmála se.
Kafe jsme dopili coby dup. Šla jsem si do sedlovny pro provazovou ohlávku a vodítko. Ohlávka byla hnědá s modrými oplety. Úžasně se k ní hodila.

,, Ahoj holka" vrhla jsem se své kobyle kolem krku. Ani nevíš jak jsi mi chyběla.. Opatrně jsem ji zavázala ohlávku. Spolupracovala a dala svou hlavu níže. Začala spokojeně odfrkávat. Pomala mi čumákem přejela ke kapse u kalhot. Byla chytrá. Vždycky jsem si schovávala pamlsky do kapes. I dnes tam byly. Rozepla jsem si zip u kapsy a Hope mi začala pyskem přejíždět po ruce. Vyndala jsem tři mlsky ve tvaru podkůvek a podala jí je.
,, Anno. Tak kde to vázne?" křikla jsem na kamarádku, která se snažila chytit svého koně. Po několika marných pokusech se Zanzibar konečně nechal chytit. Mohli jsme vyrazit. Vyšli jsme z ohrady a vydali se do lesa. Hodila jsem vodítko kobyle přes krk a odemkla mobil.
,, To se nebojíš, že ti zdrhne?" Ozvalo se ze zádu, kde šla Anna.
,, Ona neuteče. Je to zlato" Má zdravá levá ruka ji poplácala po krku. Na displeji se mi objevila jedna nová zpráva. Ne počkat, dvě nové zprávy. Jedna od Jirky a druhá od Kerol.

Jirka: Ahoj zlato:) Tak co děláš? Ohledně toho našeho natáčení to nevypadá zrovna nejlíp. Trošku se protáhne. :/

Já: Ahooj^^ Jsem s Annou u koní. A to nevadí:) Zatím to zvládám!:D

Kerol: Máš zítra čas?:)

Já: Zítra mám čas, pročpak?:):)

Kerol: Mám volnou chatu. Nechceš dorazit?^^

Já: Jasně proč ne?:) Domluvíme se potom, ok? Teď jsem u koní.

,, S kým si to píšeš Niki?" Zeptala se.

,, Jirka a Kerol. Nic moc zajímavýho." Odpověděla jsem a zandala mobil zpět do kapsy. Vodítko, které měla Hope kolem krku jsem přivázala i na druhé straně ohlávky, takže vznikly otěže. Levou rukou jsem se opřela o kohoutek koně a jedním ladným pohybem se vyhoupla nahoru. ,, No co? Bolí mě nohy" ušklíbla jsem se na Annie. Rukou mi projela bolest.
,, Až spadneš tak za mnou nechoď" zasmála se a udělala to samé. Obě jsme teď byly nahoře bez sedla. Anna dojela tak, abychom byly vedle sebe. Cesta na to byla široká dost.
,, Něco jsi mi chtěla říct" usmála se. Sakra. Úplně jsem na to zapomněla.
,, Ehm. Jo tamto." Vykoktala jsem. ,, Nevim, kde začít.."
,, Nejlépe od začátku" odpověděla mi. Šly jsme teď na poli, které bylo hned vedle lesa.
,, Takže. Víš jak jsem byla na tom ForFans? K něčemu tam došlo."
,, K čemu prosimtě?" usmála se.
,, K tomu něčemu došlo s Vadimem." strnula jsem.
,, S Vadimem?!" zarazila se. Už se neusmívala. ,, To jsi se s nim jako vyspala?!"
,, Ne! To ne!" vyhrkla jsme. ,, Jen jsme se líbali.."
,, Tak jen jo? A co Jirka na to?" Začala mávat rukama.
,, Ten to právě neví."
,, Kdo to všechno ví?" Podezíravě se na mě podívala.
,, Ty, Ker a Honza."
,, Jiný téma." Řekla příkře a falešně se usmála.
,, Závod?" navrhla jsem.
,, Jaký závod?" Zatvářila se překvapeně.
Usmála jsem se a pobídla kobylu do cvalu. Cval se z nenadání změnil v rychlý trysk. Ann mě dohnala se svým krásným strakáčem. Obě jsme tryskaly po nekonečné louce..

A je tuuu - další část! :DSnad se bude líbit:) V téhle části se nic moc nedělo, ale to se v příštím díle změnì^^:D Děkuju moc za 70 + votes u minulého dílu:) Udělalo mi to velkou radost:3
Omluvte chyby. Opět mi není nejlíp a jsem ráda, že jsem to dokázala napsat:)

Jinak na fotce Nikol, Anna a její valach Zanzibar:)