Život s Youtuberem [ Jirka Král, VADAK]

11.- Zájezd

,, Jak douho jsem byla mimo?" zachraptěla jsem. Bolelo mě celé tělo. Píchání na boku bylo nesnesitelné. Na čele jsem měla kapičky potu.

Paprsky odpoledního slunce mi svítíli do očí. Jirka si toho všiml a zatáhl žaluzie.

,, Počkej,  jdu pro doktora mu říct, že jsi se vzbudila." prohlásil s úsměvem a zmizel ve dveřích mého pokoje. Mezitím co byl pryč jsem měla čas se pořádně porozhlédnout po místnosti v níž jsem se nacházela. Byl to obyčejný nemocniční bíle vymalovaný pokoj. Napravo vedle postele stál stolek s vázou. Ve váze byla krásná rudá růže. Kousek opodál byla židle, ve které předtím seděl Jirka. Naproti mé posteli visela na zdi plazmová televize. Na pokoji jsem byla sama. Jiné lůžko se tu nenacházelo. Na mé levé straně byla holá stěna s dveřmi.

Podívala jsem se na svou levou ruku a uviděla kanilu v ní zapíchnutou. Udělalo se mi špatně. Co se týče jehel - jsem aichmafobička. Což znamená, že mám strach z jehel. Na mé druhé horní končetině byla sádra. Od loktu až po zápěstí.

,, Dobrý den, slečno Novotná." prohlásil přicházející doktor s Jirkou v patách. Zastavil se u postele a spustil. ,, Po vašem pádu jste ztratila vědomí. Překážka,  přes kterou jste letěla spadla a stojan vám spadl na ruku. Je to jen klasická zlomenina. Co se týče toho boku, máte jen silně naražené žebro. A ohledně hlavy.." zapátral si v notýsku. ,, Utrpěla jste lehký otřes mozku a máte zašité čelo.  Nemělo by vás to nějak omezovat. Je možné, že si něco nebudete pamatovat" řekl pobaveně a začal se usmívat od ucha k uchu.

Myslela jsem jen na jedno. ,, Stalo se něco kobyle? A kdy mě propustíte?"

,, Jestli vše bude v pořádku, tak zítra bych vás mohl propustit." mrknul na mně a odešel.

Začala jsem se podezíravě dívat na Jirku. ,, Stalo se něco kobyle nebo ne?"

,, Ty se mi snad zdáš. Ležíš tu v takovýmhle stavu a ty ptáš na Hope?" pobaveně zvedl obočí a poté dodal. ,, Jo. Je v pořádku. Eliška se o ni postarala."

Chtěla jsem mu odpovědět, ale vzápětí do pokoje vrazily dvě známé osoby.

,, Nechám vás tu o samotě. " usmál se Jirka a cestou ke dveřím pozdravil hosty. Byla to Adell s Annie.

,, Koukejme kdo se nám tu vzbudil. " zatrilkovala Annie a upravila si své až uhelně černé vlasy.

,, Ahoj." pozdravila jsem a snažila se o úsměv. Všechny svaly mne bolely. ,, Můžete mi už konečně někdo říct jak dlouho jsem byla mimo?"

,, Dneska je čtvrtek. " usmála se na mně Adell. Počkat,  když je čtvrtek... Neměly včera všichni odjet na hory?

,, Vím nad čím přemýšlíš. Ty hory jsme zrušili.  Nejely bychom tam bez tebe. Navíc Jirka řekl,  že pojede jen, když pojedeš ty. A Honza to samí." zasmála se Annie. Vykulila jsem na ni oči.

,, Kdy tě pustí domů?" dotázala  se Adell a posadila se na židli vedle mé postele.

,, Jestli vše bude ok, tak zítra.  Doufám, že mi co nejdřív vytáhnou tu jehlu z ruky." donutila jsem se podívat na mou levou ruku. Přeběhl mi mráz po zadech. Jehla byla zapíchnuta na hřbetě ruky a několikrát oblepená jakousi zvláštní izolepou. Měla jsem chuť si tu jehlu vytrhnout. V plánování o tom,  jak si vytrhnout kanilu mě přerušil brnící mobil na stolku.

Honza (MenT): Ahooj. Tak jak ti je? Btw. Řekl ti už tamto Jiřina?

Já: Je mi docela fajn. Teda až na to, že se nemůžu skoro hýbat.  -_- Co by mi měl říct?

Hned přišla odpověď.

Honza (MenT): Aha. Tak ti ještě neřekl:D nebudu ti tady nic spoilerovat. Řekne ti to sám. ;) Co nejdřív se uzdrav ať můžem do tý Paříže :))

Já: Dobře

Moment. Jaký Paříže? Zarazila jsem se a zachraptěla. ,, Nevíte co je s Honzou? Psal něco o tom, ať můžem do Paříže.."

,, Ten debil zase všechno zkazí!" usmála se Annie a dodala ,, Překvapení!  Jedem do Paříže!"

,,Počkej. Jak to myslíš, že jedem do Paříže?"

,, Ty Jizerky nevyšly.  No.. a protože mamka má nějakýho příbuznýho ve Francii.. konkrétně v Paříži. Tak nám tam domluvila zájezd!" Poslední větu vykřikla. 

Došla mi slova. ,, Panebože" vykoktala jsem.

Omlouvám se za kratší kapitolu. Jsem na horách a nemám moc času:) Jak se vám líbil dnešní díl? Co ta Paříž?:3 Jinak moc  moc děkuji za úžasný ohlasy k minulé části ♥♥ Každý komentář mě zahřeje u ♥ a motivuje dál:))