Život s Youtuberem [ Jirka Král, VADAK]

7.-Závody

,, To se mi snad zdá. Večer nás tady buzeruješ, jak budeme vstávat v půl osmí a sama si tu spíš do osmi. Že se nestydíš.'' řekl pobaveně Honza a hodil po mě polštář. Snažila jsem se otevřít oči, ale bylo na mé nocí zvyklé oči příliž světla.

,,..aaaa neotravuj.'' odsekla jsem ho a hodila po něm polštář. ,, Člověk se tady nemůže ani pořádně vyspat.'' zamumla jsem si spíš pro sebe.

,, Jak chceš, ale Jiřina se rozhodl udělat snídani a já se dost bojim, že to tu podpálí. Prosím vstaň a uvař něco ty. Jeho jídlo je poživatelné asi tak, jako můj chleba ve hře Bread Simulator.'' zasmál se.

,, Už vstávam. Už vstávám.'' rychle jsem vyhrkla a vstala. Před očima mi tančili hvězdičky. Na sobě jsem měla jen Jirkovo starší tričko a mé spodní prádlo. No co, svět se z toho nezblázní. Myslím, že naopka bude rád. Protáhla jsem se, zívla a vydala se ke dveřím. Cítila jsem na sobě pohled Honzy.

,, Hodím sprchu. Hned som tu.'' zahlásila jsem a zamkla se v koupelně. Při pohledu do zrcadla div neprasklo. Vyčistila jsem si zuby,zapla rádio, svlékla se a vkročila do sprchy. Ze všeho nejvíc miluju sprchu po ránu. Chvilku jsem na sebe nechala téct proud vody a zaposlouchala se do písničky. I'm dancing in the mirror. Singing in the shower. Náhoda? jsem ve sprše a zrovna hrajou Singing in the shower? Dobrá náhoda. Zasmála jsem se.

_____________

Po dlouhé sprše jsem se převlékla zpět a šla se nasnídat. Při snídani jsme probírali nejrůznější věci. Nakonec se Jirkovi snídaně povedla. Udělal palačinky s nutellou a banánem.

,, Je půl devátý. Být vámi tak se jdu převlíknout ať to stihneme. Kobyla se sama nenasedlá.'' napomenu jsem kluky a šla se převléknout do závodního. Otevřela jsem kaštavově hnědou skříň v ložnici a hledala závodní oblek. Asi po chilce hledání jsem konečně našla, co jsem hledala. Tmavě modré sako, bíle rajtky, černé vysoké jezdecké boty, bílé rukavice a helmu. Oblékla jsem se, hodila rukavice do helmy a šla do kuchyně.

,, Jsem připravená.'' prohlásila jsem a zadrhla se. Oni tam pořád seděli v tričkách a trenkách.

,, Mě z vás vážně jednou jebne.'' vynadala jsem jim. ,, Můžete se laskavě jít obléct? Nebo jako hodláte jet v trenkách? To by z vás měli ostatní vážně radost.''

,, No jo, klid. Já jsem oblečenej za dvě minuty.'' řekl Jirka a zmizel v ložnici.

,, Já oblečenej jsem, jestli jsis nevšimla.'' zaprotestoval Honza uraženě. ,, A ty tvoje rádoby trenky jsou kraťasy z Tommyho Hilfingera.''

,, Ale vypadají jak trenky.'' zasmála jsem se s pohledem upřeným na Honzovi kraťasy.

,, Jsem hotovej, můžem jet.'' řekl Jirka a tím utnul naši debatu o trenkách Tommyho Hilfingera.

Nastoupili jsme do Jirky auta a vyrazili na ranch. Cesta trvala bezmála asi půl hodiny. Dorazli jsme přesně včas na to, abych stihla připravit Hope a trošku ji rozhýbat.

Po vystoupení jsem se rozhlédla se po okolí. Všude panovat chaos. Jezdci sedlali své koně a poníky. Parádili jim výstroje. Porota se dohadovala o barvě stužek a veterináři běhali všude kolem. Miluju to tu.

,, Jdu najít Elišku. Jirko zajdeš prosím do sedlovny pro sedlo a uzdečku? Díky jsi zlato.'' Vyhrkla jsem, políbila ho a vydala se hledat Elišku. Namířila jsem si to do klubovny, protože jsem doufala, že ji tady najdu. A taky, že našla. Její kaštanově hnědé vlasy nešly přehlédnout.

,, Haloo, Eli, tady!'' houkla jsem na Elišku.

,, Niki, ahoj. Zrovna jsem tě hledala. Běž si pro Hope, za chvilku to začíná. Vyplnila jsem za tebe přihlášku, protože by jsi to nestihla. Je tu hroznej chaos. Dneska je tu moc lidí. Uff, hele musím jít za veterinářema. Uvidíme se na startu. Zatím musím běžet.'' rychle ze sebe vypravila Eliška s potom zmizela v davu.

_____

,, Hopí, ani nevíš jak jsi mi chyběla.'' říkala jsem své uhelně černé kobyle, zatímco jsme šli k jejímu boxu.

U boxu už čekal Jirka s Honzou. Zavedla jsem kobylu dovnitř a uvázala ji. Na to, že ve výběhu byla bezmála tři hodiny, tak je dost špinavá.

Vrazila jsem klukům do rukou kartáče a poručila jim, ať kobylu trošku jimi přejedou, že si musím jít pro dečku, čabraku a bandáže. Nestihli nic říct, protože už jsem utíkala do skříňky pro věci. Když jsem se vrátila kobyla byla už jakžtakž čistá, tak jsem se rozhodla ji zaplést copánky.

,, Stíháme to docela dobře. Už máme vyčištěno a to jedu až za třičtvrtě hoďky.'' usmála jsem se na své pomocníky. ,, Půjdu se kouknout po pár kámoškách. Zatím si s ní dělejte co chcete. Je hodně fotogenická.''

Přeběhla jsem nádvoří a hledala své přítelkyně. Možná budou u veterinářů. A také, že byli.

,, Pauline, Klér moc ráda vás vidím.'' obejmula jsem své kamarádky. Jsou zhruba ve stejném věku jako já. Studovali jsme spolu. Teď tu dělají veterinářky a něco jako záchranku při závodech. Už hodněkrát mě ošetřovali, když jsem spadla. Nějaký čas jsem si s nimi povídala, ale potom jsem prohlásila, že už musím jít. Když jsem došla k boxu mého koně, uviděla jsem Jirku a Honzu jak se fotí s Hope. Musela jsem se zasmát. Dělali u toho neskutečné obličeje.

,, Jde se sedlat.'' vypravila jsem ze sebe udýchaně. Dala jsem na kobylu tmavě modrou dečku pod sedlo a čabraku. Jirka mi na ni hodil sedlo. Potom jsem jen nauzdila a obvázala nohy bandážemi.

,, Jdu na opracoviště. Běžte si zabrat místa u jízdárny ať z toho něco máte. A děkuju moc za pomoc.'' zasmála jsem se na ně, zapla si helmu a vyhoupla se na Hope.

,, Nemáš za co a hodně štěstí.'' popřáli mi a Jirka mě políbil. Musela jsem se přikrčit, protože by na mě z Hope nedosáhl.

,, Díky.'' řekla jsem a vyrazila na opracoviště kobylu trošku protáhnout.

____________________

,, Ke startu se připraví Nikol Novotná s kobylou Hope of the last Jump ze ranche Hluboké Údolí. Opakuji ke startu se připraví Nikol Nov......'' Dál jsem nevnímala rozhlas. Dívala jsem se po jízdárně. Celkem deset skoků. To nic není. Překážky do 120 centimetrů. To dáme. Poplácala jsem Hope po krku a pobídla ji. Zazněl zvonek.

,, Teď je náš čas holka. Předveď se.'' pošeptala jsem a nacválala. Cválali jsme po stěně jízdarny a skočili přes první překážku. Neshodili jsme. Poté jsme prudce zatočili do prava na další skok. Před skokem jsem pobídla. Také to skočila. Dnes se jí daří. Najeli jsme na další stěnu a prudce to stočili do leva. Znovu čistě skočila přes překážku bez jediné chyby. Po každém skoku jsem slyšela potlesk přihlížejících. Na chvilku jsem spatřila Adell s Annie. Takže se přišly podívat. Stály vedle Honzy s Jirkou a upřeně mě sledovali. Čtvrtá překážka, největší z celého parkúru. Zahléhla jsem i Klér s Pauline, také mě sledovali. Všichni mě sledují. Každou mou chybu. Každý můj detail. Čtvrtá překážka. Pobídla jsem kobylu a připravovala se ke skoku, ale místo toho aby to skočila, tak se zabořila kopyty do země a já letěla. A letěla jsem hlavou přímo na překážku. Viděla jsem jen šmouhy.. a potom.. potom je tmu.

Jak se vám líbila nová část? Podle mě to bylo zase něco jiného :) Dala jsem si dost žáležet. Prosím napiště své názory do komentářu :) Za každý Vote a komentář moc děkuju. Každý mě moc zahřeje u srdíčka <3 :D