Cesta domů [TWILIGHT]

27.

Probudila jsem se a ležela jsem Carlisleovi v náručí, pořád jsem byla ve své vlčí podobě, podívala jsem se na Carlislea

"Ahoj Mio", řekl a usmál se na mě.

Jemně jsem zavrčela a pak jsem z něho seskočila že si půjdu po svých abych ho neotravovala, ale on si mě vzal zpátky do náruče a řekl

"Ale kampak, musíš se najíst, něco ti dáme", řekl a rozešel se se mnou v náručí do kuchyně, kde byla Esme.

"Esme máme nějaké maso nebo něco"?

"Jo máme tu maso, dám jí kuřecí".

Esme vytáhla kuřecí maso které bylo zabaleno ve fólii, Esme ho vytáhla a dala ho na talíř, talíř mi pak dala na zem, Carlisle mě položil na zem a já se dala do jídla které tak nádherně vonělo, když jsem maso snědla, Esme mi vzala talíř a Carlisle si mě zase vyhoupnul do náruče a někam mě nesl, dorazili jsme do jeho ordinace, postavil mě na kovový stůl který mi klouzal pod nohama

"Tak Mio jen se na tebe podívám", řekl, vzal si stetoskop a poslechl si mé srdce, pak taky stetoskop přiložil na moje plíce, po chvíli ho odložil a řekl

"No dýcháš dobře" a usmál se na mě, pak mě zase vzal do náruče a odnesl mě dolů kde mě konečně pustil a já si mohla jít po svých, došla jsem ke skleněnému oknu

"Chtěla by jsi ven"?

Uslyšela jsem ptajícího se Carlislea, nevěděla jsem jak mu mám v téhle podobě odpovědět, tak jsem se jen zase podívala na sklo, Carlisle mě vzal a odnesl ven, kde mě položil do trávy, užívala jsem si toho sluníčka a vůně trávy, chvilku jsem tam tak ležela, ale nakonec jsem se dobelhala zpátky do domu, kde jsem se proměnila, Carlisle šel zrovna kolem a mou proměnu viděl.

"Mio", řekl a rozběhl se ke mě a já k němu, objal mě a já jeho.

"Jsem rád že jsi zpátky", řekl a usmál se.

"Já taky", odpověděla jsem mu a taky jsem se usmála, nato jsem uslyšela Edwarda jak si za mnou odkašlal a řekl

"Ehm že by jste nám třeba něco řekli"?

"Ahhh, to je milé", řekla Alice.

Edward na ní vrhl naštvaný pohled, pořád byl asi trochu zklamaný že ho Carlisle okamžitě nezavolal.

"Ale klid Edwarde, Carlisle by tě zavolal, jen jsem se proměnila před pár sekundami", zasmála jsem se.

Edwardův zkamenělý výraz trochu povolil a už se zase usmíval.

"Mám nápad co kdybychom se šli trochu proběhnout", navrhla Esme.

Než kdokoliv stihnul něco říct řekla jsem

"To by bylo super a mohla bych si prozkoušet i ten svůj dar", navrhla jsem.

"Nebyla jsi v podobě zvířete už dlouho", zeptal se mě se smíchem Edward.

"Jo, to sice jo, ale neletěla jsem už dlouho", zasmála jsem se.

"Dobrá, tak večer se můžeme proběhnout a Mia si může i trochu zalétat", řekl Carlisle a všichni s ním souhlasili.

Ani jsem se nenadála a už nastal večer, vyběhla jsem před dům kde byli už i ostatní kromě Emmeta ale ten doběhnul těsně po mě.

"Tak můžeme", zeptal se s radostí v hlase Carlisle.

"Můžeme", zavýskli jsme s Alice za všechny obě naráz

Ostatní se tomu pouze zasmáli a rozběhli jsme se, běželi jsme rychle, bylo to úžasné, trochu jsme spolu závodili a já vyskočila a nakonec jsem se ve vzduchu proměnila v draka, letěla jsem a vedle mě běžela celá má rodina, bylo to úžasné, ta volnost, ten pocit rodiny, ten pocit že se vždycky máte kam vrátit, přišlo mi jako kdybych tohle hledala celý svůj život, tohle byl teď můj pravý život, došlo mi že vlastně až po té co jsem zajela za Carlislem Cullenem můj život vlastně začal, teď jsem měla domov, milující rodinu a volnost, mohla jsem si dělat co jsem chtěla, měla jsem se kam vrátit a měla jsem s kým trávit čas, bylo to úžasné, myslela jsem že mám perfektní život, ale nebylo to tak, ano můj život byl pěkný, ale teprve tady jsem poznala co je to perfektní život, hledala jsem ale nevěděla jsem co, ale teď už jsem to věděla a co že jsem vlastně našla? Cestu domů.

Konec.