Cesta domů [TWILIGHT]

4.

Alice mě táhla směrem k nákupnímu centru, když jsme vešli dovnitř, tak mě Alice zatáhla do snad asi do 10 možných módních butiků a aniž bych si mohla vybrat už mi strkala do rukou věci které by se mi mohly líbit a které bych si mohla vyzkoušet a hned poté co jsem měla už ruce plné oblečení mě dostrkala až do kabinky, hodila jsem na Carlislea pohled který říkal "prosím zachraň mě", a už jsem byla v kabince, převlékla jsem se, první tam byly krásné růžové šaty s volánky na spodku, ramínka byla úzká a výstřih téměř žádný, aspoň že v tomhle je Alice rozumná, vyšla jsem ven.

"To je nádherné Mio", pochválila Alice spíše šaty než mě a Carlisle dodal

"Moc ti to sluší".

Poděkovala jsem pokývnutím hlavy, ty šaty byly pěkné a šla jsem si vyzkoušet další kousek, byl to takový set hnědé kalhoty, modré triko a hnědá krátká bunda spíše mikina co mi nebyla ani po pás, na sobě měla k tomu všemu ještě šedé knoflíčky, vyšla jsem ven a poznamenala než stihla Alice cokoliv říct

"Tohle se mi líbí a ty šaty taky Alice", dodala jsem abych ji neurazila, pak jsem si ještě vyzkoušela dalších 8 kusů oblečení co mi Alice předtím dala, ale nakonec jsem si vzala jenom ten hnědý set a ty růžové šaty, vešli jsme do restaurace abychom se mohli najíst, sedli jsme si ke stolu, přišel číšník a zeptal se nás

"Co to bude"?

Podívala jsem se na Carlislea, řekl

"Já si nic nedám, co ty Mio"?

"Ehh, dám si jenom vodu a rohlík s máslem".

"Ale to je je jenom předkrm", řekl číšník, který mluvil francouzským přízvukem.

"Jo já vím, dejte mi jen ten předkrm", řekla jsem už poněkud vystresovaně.

Číšník pokýval hlavou a odešel, když mi donesl vodu, napila jsem se a zeptala se Carlislea

"Carlisle, hele míváš ty vůbec někdy hlad, víš je to taková debilní otázka, ale nikdy jsem tebe ani tvou rodinu neviděla jíst".

"Ehh, já měl ráno velkou snídani".

"D-dobře", řekla jsem poněkud rozpačitě.

Carlisleův pohled:

Mám tušení že Mia něco ví, nebo má podezření, ale nevypadá že by úplně tušila že jsme upíři, no nechtěl jsem to už řešit, jen si musím dávat větší pozor.

Miy pohled:

Když jsem dojedla a dopila svou vodu, zrovna přiběhla Alice

"Ahoj Mio, podívej něco jsem ti koupila", řekla radostným hláskem jako malé dítě které chce nutně na kolotoč a podala mi krabici, otevřela jsem jí a v ní byl hnědý pár bot se žlutým štítkem na kterém bylo napsáno Forks, to je název tohoto města.

"Ježiši, Alice to jsi neměla".

"Věděla jsem že se ti budou líbit".

"Díky moc", řekla jsem a skočila jsem ji kolem krku, Alice byla moc příjemná, teda když mě netahala po obchodech a už jsem ji brala trochu jako svoji kamarádku, poté Carlisle zaplatil číšníkovi a šli jsme směrem do auta a už jsme jeli zpátky k jejich domu, když jsme dojeli k nim domů, Esme nás přišla s Emmetem, Edwardem a Bellou pozdravit, první nás pozdravila Esme

"Ahoj Mio", následoval Emmet a pak Edward s Bellou

"Ahoj Mio, dáme druhou lechtací válku"?, zeptal se se smíchem, odpověděla jsem

"Raději ne" a taky jsem se zasmála.

"Mio, Carlisle, řekl Edward a významně se na Carlislea podíval jako by něco tušil, ale hned poté se usmál

"Mio, vítej v rodině", pozdravila mě Bella a usmála se na mě. Úsměv jsem ji opětovala a vešli jsme s Carlislem a Alice dovnitř a posadili jsme se na gauč, na Edwarda zbylo místo na zemi.

Když jim Alice ukazovala co všechno mi koupila a vybrala, Bella poznamenala

"Vidím že už máš novou hračku co Alice".

Všichni až na mě se začali smát, dokonce i Jasper kterého jsem neviděla ještě ani jednou se usmát se teď smál i když potichu, všichni si mezi sebou povídali, Bella se se mnou bavila o mojí rodině a tak a pak už byl večer, nevím jak ale tak nějak jsem usnula na gauči, probudila jsem se až ráno, když jsem se vzbudila na druhé straně gauče seděl Emmet

"No dobré ráno Šípková růženko", řekl Emmet se smíchem, zasténala jsem a řekla

"Emmete neměl jsi mě takhle vidět", zasténala jsem se smíchem a skutálela se zpátky na gauč a polštář si strčila na hlavu, Emmet ten se jenom smál.

Esme mi mezitím donesla čerstvé kakao, poděkovala jsem jí a kakao vypila, pak jsem odešla do koupelny a tam jsem se pokusila nějak dát do kupy. Když jsem byla hotová vyšla jsem z koupelny a po cestě jsem se zastavila u Carlislea a omluvila se za ten spánek

"Promiňte, asi jsem tu usnula že".

"V pořádku, byla jsi po včerejšku dost unavená, potřebovala si se prospat".

"Se divím že Alice není unavenější než já, to ona mě do většiny těch obchodů táhla", dodala jsem se smíchem. Carlisle se jenom potichu zasmál a dodal

"Ta se neunaví".

"Jo, to teda", dodala jsem.

"Hele Carlisle potřebovala bych si zajet do města, tak tu nebudu, vrátím se asi až večer".

"Dobře, ale kdo tě tam odveze"?

"No"...

Pak za námi přišel Edward a nabídl se

"Já ji tam odvezu Carlisle".

"Dobře ale buďte opatrní".

A pak už jsem následovala Edwarda do auta, bylo to černé Volvo, sedla jsem si na místo spolujezdce vedle Edwarda, který auto řídil a už jsme jeli.