Cesta domů [TWILIGHT]

12.

Carliesleův pohled:

Esme se mě zeptala

"Co to mělo znamenat"?

"Viní se za to co se stalo Jasperovi, našel jsem jí na krku malou čerstvou ranku od krve, ale ona za to nemohla, když jsem jí přesvědčoval že za to nemůže, přišli jste a ona vás tak trochu vzala jako utěšovací jednotku a asi utekla".

"Neměl bys jí jít hledat Carlisle"?

"Jo to měl".

"Já ji najdu Carlisle, ozval se Jasper.

"Jseš si jistý Jaspere"?

"Ano Carlisle jsem, já to zavinil a já to taky napravím".

Chtěl jsem něco říct ale to už byl pryč.

Pohled Miy:

Byla jsem v lese, seděla jsem tam jenom jako hromádka neštěstí, myslela jsem že jsem sama, ale to jsem se spletla, všimla jsem si, přišel tam za mnou Jasper, řekla jsem

"Jaspere běž pryč".

"Nepůjdu".

"Řekla jsem aby jsi odešel, chci být sama".

"Ty za to přece nemůžeš, to já se neovládl, to já tě ohrozil - kvůli jedné malé drobné rance, jsem to ale pitomec viď".

Nic jsem mu na to neřekla.

"No, ale notak než náš nadobro všechny opustíš zahrajeme si ještě takovou hru".

"Jakou hru"?

Plácl mě po zádech a řekl

"Máš ji", řekl, zasmál se a zmizel upíří rychlostí.

"Hej Jaspere to není sranda".

"Chyť mě jestli to dokážeš", slyšela jsem odněkud a pak už jsem neslyšela nic až na slabé šustění, běžela jsem podle zvuků, nakonec jsem doběhla až před mě tolik známý dům, dům Cullenů, najednou se vedle mě objevil z ničeho nic Jasper.

"Celé jsi to naplánoval".

"A jak bych tě sem jinak dostal"?

Nic jsem mu na to neřekla.

"Carlisle by s tebou chtěl mluvit".

"Nevím jestli s ním chci mluvit".

"Co máš proti Carlisleovi"?

"Proti Carlisleovi, já nic".

"Tak co se to děje"?

"Jaspere to je složité".

"Tak o co jde"?

"To ti říct nemůžu".

"Proč ne"?

"Prostě ne".

"Ale proč ne".

"Protože jsem tu všem na obtíž jasný".

Ani jsem si nevšimla že mě Carlisle a ostatní sledují.

"Jsem tu akorát na obtíž Jaspere, neměla jsem nikdy ke Carlisleovi přijít do ty blbý nemocnice, dělám akorát problémy".

"Neděláš", uslyšela jsem Carlisleův hlas na schodech, otočila jsem se a až teď jsem si uvědomila že mě asi všichni slyšeli.

"Pojď projdeme se".

Chtě nechtě jsem s ním vyšla z domu a na verandu, opřeli jsme se oba o dřevo a on začal

"Proč si myslíš že jsi na obtíž"?

"To snad vidím Carlisle ne, tak zaprvé jím a piju, vy to neděláte, zadruhé já jsem na obtíž Jasperovi, zatřetí přijdu si na obtíž všem".

"Vůbec nikomu nejsi na obtíž a máme tě rádi".

Usmála jsem se

"Díky Carlisle, ale po tom co jsem řekla před tebou a tvojí rodinou mě už asi nepustíš z domu".

"Poslechla bys"?

Zasmála jsem se.

"Ne".

Tomu se zasmál taky.

Pak jsme vešli oba dovnitř, šla jsme směrem k Esme a ostatním, omluvila jsem se

"Já se vám omlouvám, moc mě to mrzí, ale je toho jen na mě v poslední době trochu moc, ta autonehoda, nové prostředí, upíři", při slově upíři jsem se podívala na Carlislea který stál vedle mě a nervózně se usmála, ten se jenom potichu zasmál.

"Pojď pomůžeš mi přerovnat práci".

Šla jsem s ním nahoru do jeho kanceláře a pomáhala mu s přerováváním papírů, během urovnávání mi řekl

"Mio slib mi něco, už nikdy mi neříkej že jsi na obtíž".

"Dobře".

"Dokud mé srdce nepřestane bít".

"Ale Carlisle ty přece".....

Podíval se na mě, rychle jsem řekla

"Ale nic".

Ten se zasmál.

"Haha dobrý vtip, opravdu" zasmála jsem se.

Když jsme to dourovnali, počkala jsem na něj, někomu náhodně zavolal, chtěl abych tu počkala, slyšela jsem jak volá nějaké Susan

"Susan,....ano, ano celý týden,....ano ať to vezme doktor Brownie, ehmm, ano, ano, děkuji Susan, nashledanou".

Když to položil usmál se a řekl

"Dobrá zpráva, na celý příští týden jsem si vzal volno".

Nevěděla jsem jak na to reagovat, tak jsem jen tupě zírala do země, dal mi ruku na rameno a řekl

"Tak pojď, jdeme dolů".

Došli jsme dolů, Rosalie s Emmetem se dívali na televizi, Bella s Edwardem a Renesmee hráli karty a mě se - marně podotýkám Carlisle a Esme snažili naučit hrát šachy, šlo mi to jak psovi pastva, zrovna jsem posunula svého černého koně na bílé políčko a v následujícím kole mě Carlisle porazil.

"Já se to nikdy nenaučím", zasmála jsem se.

"Chce to čas".

"No vy máte na to času kolik jenom chcete ale někteří žijeme pouze 70-80 let", zasmála jsem se.

"Řekl bych že tak dlouho Mia žít nebude", podotkl Emmet.

Všichni - pod pojmem všichni jsem měla na mysli sebe, Carlislea a Esme, jsme se na něj podívali, pokračoval

"Tak jak dlouho bude trvat než se ze života s upíry zblázní"?

Zasmála jsem se

"Dřív se zblázním z tebe Emmete, než ze života s více upíry, abych řekla pravdu to i Jasper je lepší vtipálek než ty", zasmála jsem se, všichni se se mnou začali smát kromě Emmeta, ale nebral to jako urážku jenom řekl

"Haha vtipný", trochu se zasmál, otočil se a koukal se dál na televizi.