Cesta domů [TWILIGHT]

14.

Všechno bylo v pohodě, Carlisle mě přestal tak šíleně kontrolovat sice jo pořád se o mě bál, ale aspoň za mnou už neposílal Edwarda, zrovna bylo odpoledne a Edward, Rosalie, Alice, Jasper a Emmet právě dorazili ze školy, bylo 30 června což znamenalo jediné.

"Prázdniny", zvolal Emmet jakmile vstoupil do dveří.

"Ahoj Mio", pozdravili mě všichni.

"Ahoj Emmete, Edwarde, Rosalie, Alice, Jaspere".

"Víš co pro nás léto znamená", zeptal se Edward.

"No, kromě toho že nemůžete na slunce tak nevím".

"Znamená to že"

"Že brzy pojedeme na výlet", dořekl za něj Carlisle.

"Tak bezva někam do Antarktidy"?

"To zase ne", zasmál se.

"Ale bude to na takové chladnější místo, do hor".

"Super, mohla bych jet s vámi"?

"Samozřejmě, ale musíš si vzít teplé oblečení a hlavně bundu", řekla mi Esme.

"Jo jasně, já tam budu chodit v bundě a vy v tričku", zasmála jsem se, tomu se zasmáli i ostatní.

"Tak jo, kdy se vyráží"?

"Zítra utíkej si sbalit věci".

"Cože, tak najednou"?

"Ano, tak už běž".

Přikývla jsem hlavou a utíkala nahoru si sbalit pár věcí do batohu, byl večer a Carlisle mi přišel říct

"Půjdeme na lov a chtěli by jsme celá rodina, ehm vydržíš to tu sama zhruba tak dvě hodiny nebo chceš jít s námi"?

"Já to tu vydržím, budu v pohodě Carlisle, jen nechápu jak by jste mě chtěli vzít s sebou, hádám že bych počkala někde v křoví abych z vás nedostala infarkt", zasmála jsem se. Zasmál se taky

"Jo to asi ne, vrátíme se asi v 8, na večeři si něco najdi".

"Jo jasně, hezky se bavte ale prosím ať si Emmet příště odpustí poznámky kolik srnek jste vypili".

"Jo, Emmetovi to vyřídím", zasmál se.

"Dobře my teda vyrazíme, měj se".

"Užijte si lov".

Usmál se na mě a odešel dolů.

Zůstala jsem v pokoji a asi po hodině jsem si šla pro večeři, vzala jsem si rohlík a kousek šunky, když jsem dojedla jídlo, umyla jsem talíř a šla nahoru do svého pokoje, asi o 15 minut později jsem uslyšela jak se někdo vřítil do dveří a o vteřinu později jsem uviděla všechny ve dveřích.

"Já věděla že tu jste, slyšela jsem vás", zasmála jsem se.

"Na to že jsi člověk máš nějaké dobré uši", poznamenal Jasper.

Zasmála jsem se

"Mám skvělé trenéry a trenérky, kteří mě nutí být neustále v pozoru".

Všichni se zasmáli. Zbytek večera jsem strávila s nimi při koukání na film, šlo o nějaký historický film kde ukazovali zrovna období nemoci ptačí chřipky a jejich možnostech léčby, napadlo mě kdo toto téma vybral, Edward mi odpověděl hned

"Carlisle, kdo jiný".

"Hele neříkala jsem ti něco o tom čtení myšlenek"?

Edward se zasmál, já to nijak neřešila a koukali jsme se dál, později Carlisle nadhodil téma filmu

"Já v té době žil už jako upír a tyto léky o kterých mluví lidem nepomáhaly, zkoušel jsem to".

Zvědavě jsem se na něj podívala.

"Bylo to období kdy jsem zachránil Edwarda s Esme".

"Nikdy jsem ti za to ani pořádně nepoděkoval, děkuji Carlisle".

"Jen jsem ti pomohl Edwarde, nechtěl jsem tě nechat umřít".

Po asi další hodině film skončil a já pomalu šla směrem ke schodům

"Půjdu se vyspat na ten výlet, dobrou noc".

"Dobrou", slyšela jsem od všech a vyklusala nahoru do schodů.

Další ráno jsem se probudila, udělala si ranní hygienu, převlékla se do teplejšího oblečení, vzala si batoh na záda a vyrazila jsem k autu, u kterého už všichni stáli.

"Omlouvám se, ale já mám normální rychlost", zasmála jsem se.

"To je v pořádku, nepřišla jsi pozdě a i kdyby počkali bychom", řekla mi Esme.

Hodila jsem batoh do kufru, dopředu si sedla Esme, Carlisle řídil, já dozadu s Edwardem a Alice a úplně dozadu na poslední sedadla si sedl Jasper s Rosalií a Emmetem.

"Tak vy máte dokonce 4 auta myslela jsem že jenom 3", zasmála jsem se.

"No jo, nikdy nevíš kdy se bude hodit, jedno je moje s Esme, ty dvě terénní kam patří i toto patří nám všem, Alice má Porsche a Edward Volvo".

"Takže 5 aut".

Udělala jsem pochopený výraz a asi po hodině jsme dojeli na místo, vystoupili jsme z auta, vyndali si batohy a šli jsme, prvních 20 minut jsme šli normální lidskou rychlostí, ale pak jsme se rychle dostali do výšky a bylo tu spoustu sněhu, Edward navrhl

"Co takhle běh", a významně se na mě podíval.

"Bože, ne", zasténala jsem.

Edward si mě vyhodil na záda a už jsme běželi, najednou jsme se objevili na malé mýtince která byla už ale zakrytá sněhem, Edward s Jasperem rozdělali stan a za mnou přišla Alice

"Jsou tak sladcí když pracují že".

Nic jsem jí na to neřekla, ale o to se postaral Carlisle který stál za námi a zvolal

"Alice prosím" a usmál se.

Alice na něj jedním okem mrkla a otočila se zpátky směrem na Jaspera a Edwarda.