Cesta domů [TWILIGHT]

16.

Všechno bylo úžasné, měla jsem konečně zase rodinu, venku bylo hezky a tak jsem se chtěla jít projít, přišla jsem do obýváku a řekla

"Jdu ven jestli chcete můžete jít taky, ale klidně půjdu sama, jen venku je dneska hezky".

"Půjdeme všichni", řekl Carlisle, usmál se na mě, všichni se rychle zvedli a vyšli jsme ven, když jsme šli směrem k lesu, uviděli jsme něco co nešlo ani pomalu slovy vyjádřit, byli to vlci, ale tak velcí, první přeběhl jeden tmavě hnědý vlk s menším šedým v čele, když dlouho žádné zvíře neběželo, udělala jsem krok vpřed což byla ale chyba, neboť mě jeden vlk srazil a oba jsme spadli, ten vlk ležel na mě, byl velký a šedý

"Ach, slez ze mě".

Ten vlk se zvednul a přiběhl tam jeden kluk spíše už dospělý muž o kterém mi vyprávěla Bella s Edwardem a Renesmee. Byl to Jacob. Až doteď si všímal pouze mojí rodiny dokud jsem si neodkašlala, všichni se podívali na mě

"Ehmm ty jsi Jacob"?

"Jo a ty jsi...., Carlisle co tohle má znamenat"?

"Vysvětlíme ti to Jacobe", řekl v klidu Carlisle.

"Co mi chceš vysvětlovat že tu máte člověka"?

"Ano".

"Carlisle co tu dělá vůbec s vámi"?

"Je to moje neteř a já její strýc jsme příbuzní a ona s námi bydlí".

"Carlisle to nemyslíš vážně že ne, ona s vámi bydlí"?!

"Ano a taky ví to že jsme upíři".

"Hmm budu hádat kdo z vás se jí už pokusil zabít"?

Rosalie vrhla na Jacoba uražený a vražedný pohled.

"Navíc jak s tebou může být příbuzná, vždyť jsi upír"?!

"Něco jako geny jejich předchůdců když jsem byl ještě člověk ti něco říká"?

"Hele nesnaž se mě oblbnout".

Najednou jsem ucítila na zádech teplý vzduch, měla jsem nepříjemný pocit že něco za mnou stojí, pomalu jsem se otočila a za mnou stál velký černý vlk jako noc, lekla jsem se a uskočila jsem směrem dozadu ke Carlisleovi a jeho rodině a vykřikla

"Panebože je tady ještě vůbec něco co mě dneska nevyděsí"?!

Černý vlk na mě pouze zmateně koukal a nakonec trochu povystrčil tesáky a zavrčel

"Nene Same, to je v pořádku", řekl Carlisle klidným hlasem a s mírně zdviženýma rukama. Když už jsem si myslela že bude klid najednou přiběhli další dva vlci - jeden menší pískově zlatý vlk a druhý větší - šedo-bílá vlčice, postavili se oba vedle Jacoba a začali vrčet.

"Mio pojď za mě", řekl mi Carlisle.

"Ale proč"?

"Prosím pojď za mě".

Poslechla jsem ho tedy a šla za něj, on i ostatní se nakrčili a vlci udělali totéž.

"Hele ví že jsme upíři, nikdo ji neublíží, žije s námi v pohodě a klidu, když teď zautočíte, my taky a Same máme přece smlouvu".

Černý vlk se podíval na Edwarda a Edward jako první po dlouhé chvíli promluvil

"Přijde odpoledne vezme si Jacoba, Paula a Setha".

"Dobře, tak tedy odpoledne", řekl Carlisle a pomalu se narovnal, ostatní se narovnali pomalu taky a vlci ustoupili až nakonec odběhli do lesa a Jacob odběhl za nimi.

"No teda co to bylo"?

"Pojď všechno ti vevnitř vysvětlíme", řekla mi Esme a dala mi ruku na rameno, chtěla jsem jít za ostatními, ale Esme mě stále vedla před ostatními a ostatní šli tak opatrně jako kdyby mě chtěli před nečím chránit, nechápala jsem to ačkoliv bych měla když mou rodinu právě málem zabila smečka vlků. Posadili jsme se všichni na gauč a Carlisle mi to začal vysvětlovat

"Víš kromě upírů existují i vlkodlaci, kdysi dávno jsme s kmenem Quiletů uzavřeli smlouvu že na nás nezaútočí a my nebudeme lovit na jejich území, poznali že nežijeme z lidské krve a tak nás nechali, oni se umí přeměnit na vlky, jsou to vlkodlaci a taky máme smlouvu, že pokud nezabijeme nebo nepřeměníme člověka nezaútočí a my nesmíme zaútočit také, ve smečce je Jared, Paul, Quil, Leah, Seth, Sam a Jacoba už znáš".

"Jo, takže oni jsou vlkodlaci".

"Ano", odpověděl za mě Jasper.

"Dobře ale když mě s vámi uviděli proč začali tak vyvádět"?

"Nejsou rádi když máme něco s člověkem třeba že se s ním známe a tak".

"Myslíš že bude problém že s vámi žiju"?

Carlisle se usmál

"Ne nebude, my jsme pravidla neporušili".

Udělala jsem pochopený výraz.

"Neboj se všechno bude v pohodě", uklidnila mě Esme, úsměv jsem jí opětovala ale pak jsme uslyšeli zvonek.

"A vlci přicházejí", řekl Emmet.

Carlisle šel ke dveřím a otevřel je, ten asi nejstarší pozdravil

"Dobré odpoledne Carlisle, omlouvám se za ty dnešní nepříjemnosti".

"Dobré Same, to je v pořádku, pojďte dál".

Ten nejstarší tedy Sam, Jacob a ti další dva kluci vešli dovnitř k nám do obýváku, jakmile vešli dovnitř všechny jejich pohledy se upnuly na mě, byla jsem z toho nervózní a Jasper to vycítil neboť přešel místnost a sedl si vedle mě, hned jsem byla klidnější i Carlisle to poznal a sedl si na gauč vedle mě z druhé strany než Jasper.

"Tohle bude ještě zajímavý", řekl Emmet.