Cesta domů [TWILIGHT]

23.

Všechno bylo tak jak mělo, zkoušela jsem nadále svůj dar a všichni jsme žili jako upíři, pak ale nadešel den kdy se Carlisle rozhodl říct vlkodlakům že jsem upír, prý se tím vyřeší ta nevraživost mezi Jacobem a Carlislem, nebyla jsem si ale jistá že to zabere a že děláme správnou věc, když jsme čekali v lese na vlky, zeptala jsem se Carlislea jestli to je dobrý nápad

"Carlisle vážně si myslíš že je to dobrý nápad"?

"Mio neboj, bude to v pohodě, řekneme jim že jsi upír a že jsem tě musel proměnit, jinak by jsi nepřežila, vlkodlaci nám dají pokoj a my budeme žít zase jako dřív, bez hádek a jako dřív".

"Nejsem si tím tak jistá".

Obejmul mě a ujistil

"Ale Mio, bude to v pohodě, neboj", řekl a usmál se.

Asi za pět minut přišli vlkodlaci, Jacob přišel v lidské podobě se Samem, Paul tam byl ve své vlčí podobě ještě s jedním čokoládově tmavě hnědým vlkem, Jacob promluvil jako první

"Co to má znamenat"?!

"Klid Jacobe, vysvětlíme ti to", odpověděl mu klidně Carlisle.

"Vy jste ji proměnili", zeptal se klidně Sam.

"Ano Same, ale jen protože to bylo nutné, Mia se ošklivě zranila a měla velkou ztrátu krve, nemohl jsem jinak, nemohl jsem ji přece nechat umřít".

"Já myslel že máš pořád doma tu krev co nevypila Bella", štěkl na Carlislea Jacob.

Carlisle mu odpověděl

"Mám ale nebylo jí dostatek Jacobe, Mia měla tepenné krvácení a do nemocnice bych to nestihl včas, bylo tu riziko že nestihnu ani proměnu, ale naštěstí jsem to udělal včas".

"Jak se jí vůbec to zranění stalo"?

"No přišli Volturiovi a když se dozvěděli o člověku chtěli jí proměnit a do své gardy, ale když jsme se snažili Miu ochránit tak narazila do skleněné vázy a ošklivě se zranila, ošetřil jsem jí a když jsem viděl rozsáhlost poranění, proměnil jsem jí, nyní ji učíme si zvykat na zvířecí krev a učíme ji co být upírem vlastně obnáší".

"Dobře, tady jsme skončili, pojďte kluci jdeme domů", řekl Sam, proměnil se v černého vlka Jacob taky skočil už ve vlčí podobě za ním a ti dva další již ve vlčí podobě je následovali a běželi za nimi.

"Vidíš že to dopadlo dobře", usmál se na mě Carlisle.

Úsměv jsem mu opětovala a pak jsme vyrazili domů, další den nám ale přišel dopis, zjistila jsem to když jsem vyšla ven a před dveřmi na zemi ležel dopis, vzala jsem ho a odnesla ke Carlisleovi

"Pro tebe", řekla jsem mu a dopis jsem mu podala.

Na dopis se podíval, ale poté co si ho přečetl vypadal nějak vyděšeně, zeptala jsem se ho

"Carlisle co se děje"?

"Volturiovi oni pozvali nás k sobě do Volterry a chtějí abychom sebou vzali i tebe Mio".

Podívala jsem se po ostatních a už jsem se chtěla na něco zeptat, ale Edward mě přerušil

"Jestli sebou vezmeme Miu Carlisle Volturiovi by mohli odhalit Miin dar".

"Já vím, ale Volturiovi už o Mie ví, jen neví že už není člověk, musíme se pokusit nějak utajit před Arem Miin dar".

"Mio zkus hlavně moc na svůj dar nemyslet ano"?

"Pokusím se", odpověděla jsem mu.

Usmál se a řekl

"Neboj se to bude v pohodě, vyrážíme hned, jen ti musíme dát kontaktní čočky".

"Dobře", souhlasila jsem a než jsem se nadála byla dole u mě Alice už i s kontaktními čočkami.

"Neboj se nikdo nepozná že nejsi člověk, tak pojď", řekla Alice a už mě táhla směrem ke křeslu, kde jsem se posadila a Alice mi nasadila kontaktní čočky.

"Trochu ti možná podráždí oči, ale nikdo nic nepozná a jed v tvých očích jakmile ty čočky rozpustí tak se ti nic s očima nestane, nemusíš se bát".

"Dobře", řekla jsem.

Po asi hodině jsme vyjeli na letiště, nasedli jsme do letadla a letěli, jakž takž jsem se držela, dívala jsem se z okna, Carlisle mi poradil

"Zadrž dech ovládneš tak žízeň".

Pokývala jsem hlavou a polkla, trochu to pomohlo, pak jsme konečně vyšli ven, když jsme byli bokem dál od lidí, vydechla jsem

"Eh konečně". "Pardon omlouvám se".

"Zvládla jsi to skvěle", řekl Carlisle a Jasper poznamenal

"Dýchat nemusíme ale stejně je to lepší viď".

"Jo", souhlasila jsem.

Nasedli jsme do auta do taxíku a dojeli až do Volterry, tam jsme taxikáři zaplatili a pak vešli do hradu, na chodbě na nás čekala Jane

"Ach přišli jste, Aro už na vás čeká".

"Dobře, pojďte jdeme", řekl Carlisle a šli jsme, po nějaké té chvíli jsme došli až do trůnního sálu, první promluvil Aro

"Carlisle jak rád tě vidím".

"Zdravím Aro", odpověděl mu Carlisle.

"Vidím že máte novou členku, ahoj Mio dlouho jsme se neviděli".

Nic jsem mu na to radši neodpověděla a podívala jsem se jenom.

"Jak mě těší že jsi upír".

"Ale vidím že ona asi nepije zvířecí krev, její oči mluví za vše, má kontaktní čočky".

"Čočky má kvůli letadlu a pije zvířecí krev".

"Ach to je zajímavé".