Cesta domů [TWILIGHT]

24.

"Ach to je zajímavé", řekl Aro a přešel ke mě.

"Mohu", zeptal se a nastavil ruku, kývla jsem a podala mu tu svou, dotkl se mě a po pár vteřinách se zadíval někam do blba, pak se odtáhnul a řekl

"Ach zajímavé, snažila si se přede mnou utajit to že máš dar"?

Podívala jsem se nervózně na Carlislea pohledem který říkal "promiň".

"Její dar se objevil před pár dny", řekl Carlisle a dal mi ruku na rameno.

"Mohla by nám ho předvést, něco mi říká že její dar je velmi výjimečný".

"Mio můžeš"? "Nějaké menší".

"Ale copak Carlisle ať zkusí nějaké větší ne zvíře, už vím kdysi existovali upíři kteří se uměli měnit v draka, Mio zkus draka", řekl Aro a podíval se na mě.

"Bohužel všichni takoví upíři už nežijí".

"Mio víš jak si se proměnila tam v tom lese", řekl mi Carlisle.

"Jo udělám to", řekla jsem a podívala jsem se na něj, pak jsem trochu vystoupila, zavřela jsem oči, začala se soustředit, po chvíli jsem se proměnila v toho stejného draka jako v lese.

Aro mi chtěl dát ruku na čumák ale já z něj cítila zlé úmysly a uhla jsem mu a zavrčela a poté jsem se proměnila zpátky.

"Jaký zajímavý dar, Caiusi knihu", řekl Aro a Caius mu podal knihu.

"Mia má vskutku vzácný dar, je jediný upír který tento dar má, podívej Carlisle", řekl Aro a podal knihu Carlisleovi.

"Tento dar je vskutku vzácný, byl bych rád kdyby se k nám Mia přidala nebo kdyby u nás zůstala aspoň na 2-3 dny".

"Omlouváme se Aro ale moc dobře víš že to nejde".

"Ach jaká škoda".

Najednou mě chytl Caius s Felixem a vedle mě stála z jedné strany Jane a z druhé strany Demetri.

"Aro co to děláš".

"Je mi líto ale nemůžu ji nechat odejít Carlisle, její dar je moc vzácný".

"Musíš Aro", řekl Carlisle a podíval se na mě stylem že kdyby to zvážnělo a nechtěli by mě pustit mám se proměnit v něco šíleného a začít se bránit.

Pak už jsem toho měla dost, tak jsem se proměnila v draka a strhla ze sebe Caiuse, ale v tom se na mě ze střechy vyřítili řetězy, pocítila jsem nebezpečí, zúžily se mi zorničky, ale pak jsem ucítila jak mi řetězy spoutaly nohy a křídla a Caius mi nasadil náhubek.

Pak na mě začal Edward mluvit v myšlenkách, od kdy tohle umí?

No to je teď jedno, řekla jsem si a poslouchala Edwarda.

"Mio nedej se". "Nemůžeme nic udělat, nedej se". "Bojuj". "Mysli a proměn se v něco silnějšího".

Řekla jsem mu v myšlenkách

"Nevím v co, drak je to nejsilnější co umím".

Edward na mě zase promluvil

"Hele za pokus to stojí". "Zkus myslet na nějak nadpřirozené zvíře, třeba v ohnivého lva nebo co já vím, nebo něco co by přepálilo nebo přetrhlo ty řetězy".

Zamyslela jsem se, zavřela jsem oči a mířila veškerou svou energii skrz mysli do toho zvířete a pak jsem se proměnila v obřího draka, 20krát většího než ten v kterého jsem se proměnila před tím, měla jsem velká křídla a řadu 60 ostrých zubů, k tomu se přidával i můj dlouhý silný ocas, zase na mě promluvil Edward

"Tak co říkáš Mio, zkrotíme je"?

Naráz mi chytl čumák řetěz, snažila jsem se ze sebe ten řetěz sundat, Edward zase na mě v myšlenkách začal mluvit

"Mio jsi zuřivý neohrožený drak, máš sílu, víc než nějaký řetězy". "Dej jim co proto". "Bojuj"! "Ukaž jim kdo je tu král".

Po nějaké té chvíli jsem konečně roztrhla ten řetěz.

Chtěla jsem už něco udělat, ale pak jsem ucítila v boku ostrou bolest, začala jsem si připadat malátně a pak jsem jenom ucítila jak jsem někomu spadla do náruče.

"Uspávací šipka, dobrý tah Jane".

"Aro proč to děláte, proč takhle vládnete", zeptal se Ara Carlisle.

"Pochop Carlisle, viděl jsi jí, takhle velký drak, je moc vzácná".

"Ale tohle není řešení". "Myslíš že ti k něčemu bude když ji tady budeš držet"?

"No Jane má docela dobrý způsob přesvědčování".

"Caie odveď ji na pokoj".

Caius se mnou někam začal běžet

"Nikam s tebou nejdu", vykřikla jsem a seskočila z něho, Edward na mě promluvil v myšlenkách

"Mio proměn se, třeba v geparda, s upíři rychlostí budeš nejrychlejší".

Proměnila jsem se v geparda jak mi řekl Edward a běžela zpátky za nimi, ale cestou jsem se propadla zemí a nestihla se proměnit v orla ani v nic jiného co by mohlo letět a už jsem byla na zemi, nacházela jsem se v nějaké staré kopce, proměnila jsem se ve vlka a šla jsem hledat cestu ven, opatrně jsem vylezla a procházela úzkými temnými chodbami, po chvíli jsem zavyla, dávala jsem ostatním najevo že hledám cestu ven, když už jsem si všimla Carlislea a ostatních proměnila jsem se do své lidské podoby a běžela ke Carlisleovi a ostatním, ale pak mě Aro chytnul a zatáhl mě do uličky, dal mi ruku na pusu a řekl

"Buď zticha a nic se ti nestane".