Cesta domů [TWILIGHT]

2.

Jeli jsme směrem k domu Cullenů, když jsme dojeli na místo, Carlisle zastavil na příjezdové cestě před domem, dalo by se tomu možná nazývat i vila, Carlisle vystoupil z auta a já ho poslušně následovala, vešli jsme dovnitř skleněnými dveřmi a následovala jsem ho do kuchyně, kde bylo několik lidí, 7 dospělých a 1 dítě, všichni ho pozdravili

"Ahoj Carlisle".

"Ahoj, nechcete pozdravit návštěvu"?

"Carlisle kdo to je"?, zeptala se jedna paní s dlouhými hnědými vlasy, šedými šaty a starší tváří na které měla první pihy".

"Esme tohle je Mia, Mio tohle jsou Esme, Alice a Jasper, Emmet a Rosalie a Edward s Bellou a támhle je Renesmee".

"Moc mě těší", pozdravila jsem.

"Tohle je Mia je to dcera jedné mojí známé, teď bude bydlet u nás, Mio běž zatím do mojí pracovny já tam pak za tebou přijdu, po schodech nahoru a hned první dveře zleva".

Poděkovala jsem pokývnutím hlavy a běžela nahoru jak mi Carlisle řekl.

Carlisleův pohled:

Poslal jsem Miu nahoru do mojí pracovny a rozhodl že si promluvím se svojí rodinou

"Carlisle jak jsi sem mohl přivést člověka"?!

"Vždyť nemůže s námi žít".

"Co když přijde na to že jsme upíři"?!

Slýchal jsem to ze všech stran.

"Nebojte, nepřijde na to, hele nemůžu jí jen tak vyhodit o všechno přišla já jsem její jediný příbuzný".

"Její jediný příbuzný"?, zeptali se všichni naráz.

"Jo jsem bratranec její mámy".

"Fajn ale kdo se o ní postará"?

"Já, je to moje zodpovědnost".

"Carlisle".

"Ano Jaspere"?

"Měl bys jí proměnit".

"Cože a to jako proč"?

"Líp by pak zapadla do rodiny".

"Jaspere já nikomu nevezmu život jenom proto aby líp zapadl do rodiny".

"Ale co když to zjistí"

"Nic nezjistí, neboj postarám se o ni".

"Fajn ale kdo pojede nakoupit, ta bytost musí jíst".

"Rosalie, nemluv tak".

"Esme byla by jsi tak hodná a sjela do obchodu"?

"Jo, sjedu tam ještě teď", řekla a vyřítila se rychlostí vzduchu ven ze dveří, pak už jsem jenom slyšel motor svého auta a jak se auto vzdaluje

"Dobře to bychom měli a vy se pokuste prosím Miu nezabít a vycházet s ní a Jaspere nezapomeň sebekontrola".

Jasper jen protočil očima když odcházel a já jsem šel nahoru za Miou.

Miy pohled:

Asi pět minut jsem čekala, tam dole si asi Carlisle s někým povídal nebo nevím, slyšela jsem dole nějaké hlasy ale žádné podrobnosti jsem neslyšela, tak jsem se rozhlídla po místnosti, Carlisle zde měl počítač a nějaké papíry které měl na stole ale nedívala jsem se do nich, nechtěla jsem mu narušovat soukromí tak jsem jenom stála na místě a počkala až přijde Carlisle, Carlisle přišel a řekl

"Pojď, najdeme ti místo na spaní", řekl a usmál se, vedl mě někam chodbou nahoru, zavedl mě do pokoje, kde byla taková malá postel skoro pohovka ale mě to vyhovovalo, dále v tomto pokoji byla malá knihovnička.

"Díky Carlisle, za všechno".

"Nemáš zač", řekl, usmál se a ještě než odešel řekl

"Můžeš kdykoliv za mnou nebo mojí rodinou přijít, teď jsi její součástí, večer se budeme koukat na film, můžeš se dívat s námi".

"Díky Carlisle, možná přijdu".

Carlisle se usmál a odešel někam dolů, bylo právě asi 5 hodin večer, vytáhla jsem si fotku na které byl Carlisle se mnou a mojí mámou, nutilo mě se to pousmát, možná konečně můžu mít zázemí a bezpečný domov, od smrti rodičů se toho hodně změnilo, asi dvě hodiny jsem si četla svojí knížku, kterou jsem měla v batohu, poté jsem se rozhodla sejít dolů, sešla jsem schody, Carlisle zrovna připravoval jídlo, nějaký salát nebo co to bylo, pozdravil mě

"Ahoj chystám ti tu večeři".

"Ahoj Carlisle, kvůli mě jsi nemusel nic dělat, klidně budu i o hladu".

"Nene, žádný takový musíš se najíst".

"A ty už jsi jedl"?

"Ehh, jo já už jedl", řekl po menším zamyšlení a usmál se a podal mi talíř.

"Děkuji", řekla jsem a sedla si ke stolu u kterého s Esme stál, najedla jsem se, poté se mě Carlisle zeptal

"Mio nechceš se s náma dívat dneska večer na film, budeme se koukat celá rodina".

Chvíli jsem přemýšlela a nakonec jsem řekla že jo, usadili jsme se a mlčky sledovali film, po dobu filmu jsem slyšela jenom nějaký vtípek od Emmeta nebo smích Carlislea, u toho jsem ucítila jak mi Carlisle položil ruku na rameno jako kdybych vážně už patřila k rodině, byl to příjemný pocit, po filmu jsem vstala a řekla

"Už si půjdu lehnout, jsem nějak unavená".

"Jistě, klidně jdi".

"Jo", řekla jsem a vyšla jsem schody nahoru do svého pokoje, převlékla jsem se a připravovala se na noc, už jsem se chystala jít do postele ale v tom tam přišel do pokoje Carlisle

"Ahoj ještě nespíš"?

"Ahoj Carlisle, ne ale už se chystám".

"Dobře, tak se hezky vyspi, uvidíme se zítra na snídani".

"Jo díky a dobrou".

Carlisle odešel a já usnula.