Cesta domů [TWILIGHT]

22.

Přesto že jsem uměla proměňovat se v to na co pomyslím věděla jsem že před Carlislem to musím utajit, to by byl velký průser, nemohla jsem si dovolit po tom všem co se nedávno stalo je ještě překvapit touhle mou schopností, co by mi na to asi řekli, všechno šlo v pohodě, první týden se to dalo utajit, ale pak nastal den který se mi stal osudným, právě jsme byli na procházce když na mě Emmet skočil, měla to být sranda, ale já se lekla, nedošlo mi že to je Emmet a ve strachu jsem se proměnila v draka a strhla jsem Emmeta ze svých zad, vyděšeně jsem se otočila na Carlislea a Esme, všichni byli překvapení, Carlisle se na mě podíval stylem ať hlavně nikam neutíkám, ale mě to v té chvíli nedošlo a začala jsem ve své dračí podobě utíkat, utekla jsem do lesa, proměnila se zpět do své upíří podoby a vylezla jsem na strom, odtamtud jsem viděla jak mě ostatní po lese hledají, chtěla jsem jít za nimi ale nemohla jsem, ale pak někdo skočil na strom, byla to Alice ale já se jí lekla a ze stresu jsem se opět proměnila a spadla ze stromu ve své dračí podobě na Carlislea a a Edwarda, na Edwardovi jsem měla ocas a na Carlisleovi křídla a svou velkou hlavu, když jsem se zvedla a hlavu si oklepala, Carlisle s Edwardem už stáli v podřepu přede mnou, Carlisle měl ruce před sebou a pomalu se ke mě přibližoval

"V klidu Mio, v klidu".

Byla jsem ve své dračí podobě ale moc nedůvěřivá a uhla jsem mu a utekla, nechali mě být, chtěla jsem si pročistit hlavu a nenapadlo mě nic lepšího než letět, moje dračí instinkty převládly, zvedla jsem svá velká křídla a vzlétla jsem. Vyletěla jsem až nad mraky a letěla tak aby mě nikdo neviděl, prolétávala jsem mraky a na nic nemyslela jen jsem si užívala let, všechny starosti na chvilku odešly, nepřemýšlela jsem co bude za hodinu, dvě až se zase potkám s Carlislem a jeho rodinou, jak jim to vysvětlím, jenom jsem si teď užívala let a to co mám což byla schopnost létat, po chvilce klidného létání jsem vyletěla ještě výš a dělala si různé okliky, pak se snášela dolů a zase nahoru, točila jsem se ve spirálách a užívala si čerstvého vzduchu, pak jsem vyletěla opravdu hodně vysoko a proměnila se zpět do své upíří podoby padala jsem směrem k zemi, ale nebála jsem se že spadnu, jen jsem si to užívala a když jsem opouštěla stíny mraků proměnila jsem se v draka, přistála jsem na střeše domu Cullenů, ještě nebyli doma, proměnila jsem se zpět do své upíří podoby a posadila jsem se na střechu a dívala se někam do dáli, zrovna zapadalo sluníčko, a já se třpytila jako diamant, pak sluníčko zašlo tak že už na mě nesvítilo, takže jsem nepřitahovala žádnou pozornost, seděla jsem tam tak ještě chvíli, ale pak jsem uslyšela jak někdo za mnou skočil na střechu, bála jsem se otočit, který z nich to asi je? Neotáčela jsem se, ale pak jsem ucítila jak mi někdo dal ruku na ústa, nejdřív jsem se zlekla, ale pak mi ten kdo mi dal ruku na pusu, ukázal, byl to Carlisle, usmál se a řekl

"Legrace ne"?

"Ani ne", odvětila jsem.

Zasmál se.

"Promiň", řekl mi.

"Za co se omlouváš, měla bych se omlouvat spíše já".

"Za co by jsi se měla omlouvat"?

"No zatajila jsem vám tu svoji schopnost".

"Ale notak Mio, já ti to nevyčítám a už vůbec ti to nemám za zlé".

Opřela jsem se o jeho rameno a oddychla si, chvíli jsme tam ještě oba seděli a pak jsem se zvedla a skočila dolů ze střechy, Carlisle za mnou, oba jsme vešli dovnitř kde už čekali na nás ostatní.

"To co jsi udělala bylo úžasný", řekl Emmet.

"Vážně, jak pro koho", odvětila jsem se smíchem.

"Takže ty se umíš měnit v draka", zeptal se mě zamyšleně Edward.

"Jo, už to tak bude", odvětila jsem se smíchem.

"Vlastně se umím proměnit na cokoliv na co myslím", dodala jsem.

"Zkusila by jsi třeba pantera"?

"Můžu zkusit ale proč Edwarde"?

"Jsem jenom zvědavý", odpověděl mi.

Vyšli jsme ven, zavřela jsem oči, uvolnila jsem se a začala jsem myslet na pantera, ucítila jsem jak se kolem mě víří nějaký prášek a proměnila jsem se v nádherného černého pantera se zelenýma očima, skočila jsem na strom a zase dolů z něj a pak jsem se proměnila zpátky na člověka.

"Úžasné", slyšela jsem od všech.

"Díky", poděkovala jsem.

Vešli jsme dovnitř a zbytek večera jsme se bavili o schopnostech, o Alicině vidění budoucnosti, Edwardovi čtení myšlenek a Jasperové schopnosti roznášet dobrou náladu a jeho empatie.

"A Carlisle tvoje schopnost je sebeovládání", zeptala jsem se.

"No neřekl bych že je to přímo schopnost, jen mám léta a léta zkušeností", řekl a usmál se.