tough match

30.

,,Takže jsi je dovezla Am? To seš šikovná." Čekal nás už u dveří Jack.

,,Jojo,když vy jste tak neschopný... Ale příště si pro ně pojedeš sám, jsou otravný." Zašeptala jsem tu druhou větu.

,,Přestaň je nenávidět,copak oni ti něco udělali?"

,,Ne,mají jen moc keců." Pokrčila jsem rameny a zmizela k sobě do pokoje. Tak tohle bude hodně těžký, přes zprávy, hovory nebo tenkrát jednou na tom hotelu to nebylo těžké skrývat, teď už se to však začalo zdát nemožné. Možná jsem měla zůstat v Anaheimu.

,,Copak ty se s námi nebudeš bavit?" Přišel za mnou do pokoje někdy po hodině, kdy už jsem se chystala jít spát Luke.

,,Co? Jéžiši to se mám jako bavit s šesti, teda osmi hokejisty? Vážně si myslíš že mě zajímá co si mezi sebou vypravíte?"

,,Třeba jo,dobře v tomhle jsi se nezměnila, stále máš k nim odstup, za který beztak může Jack a ty jeho kecy." Pochopil to.

,,Luku,nedopadlo by to dobře." Chtěla jsem se ho co nejrychleji zbavit.

,,Ok,ale kdyby jsi chtěla můžeš přijít." Pousmál se a naštěstí odešel.

Snažila jsem se jim vyhýbat i další den a byla jsem spíše s mamkou,která naopak chápala že s nimi nechci lítat venku po ledě. I když já bych ráda lítala, jen jsem měla jakýsi strach.

,,Am copak my si hrajeme na schovávanou?" Přiběhl večer jako první na večeři Trevor,když přišli z venku a já pro ně chystala jídlo,zase...

,,A co jiného mám asi dělat? Víš jak blízko jsem byla tomu to říct Lukovi?" Povytáhla jsem obočí a hlídala zároveň zda někdo nejde.

,,Já nevím,je to takový divný. Rád bych jim to řekl,akorát Jack včera večer říkal něco o tom jaká si divná a Luke začal taky že jsi se změnila a bojí se jestli v něčem nelítáš a případně prý jestli nejsi těhotná. Tomu se Cole začal strašně smát a naštěstí jsme změnili zcela téma."

,,To je super. Cole to vždycky zachrání. A víš co,necháme tomu volný průběh." Mávla jsem nad tím rukou.

,,Já jsem takový malý,ale šikovný hrdina." Vstoupil do místnosti Cole za ním Alex a po chvilce přišel i zbytek, který ten náš rozhovor už neslyšel.

Místo pořádné večeře jsem tak přemýšlela nad tímhle. Co by se asi tak stalo kdyby to věděl Jack. Reálně, nezabil by nás,ale co místo toho. Tož zůstalo otázkou. Nic se však nezměnilo na tom že jsem s nimi nebyla. Potřebovala jsem ten svůj klid a mohla jsem se zároveň koukat na olympiádu bez toho aniž by mě něco nebo někdo vyrušoval. To až když začali první hokejové zápasy po půlnoci.

Přesněji Rusko-Švýcarsko jsem se přidala ke klukům. Osm skvělých komentátorů na jednom místě a k tomu v pozdálí seděli i rodiče. Já byla na pohovce vedle Jacka a Trevora a že jsme na sobě byli pěkně namačkaní abychom se tam vešli všichni. Jediný kdo měl mozek byl Luke a sedl si do křesla.

Jako měli jsme v tom rozhled, každý jsme věděl o čem mluvíme, skoro teda, když pominu pár chyb... "Proč tohle není zakázáný uvolnění a ten Rusák jede přes celé hřiště pro puk?" "Protože to je za jeho brankou?" Takový drobnosti v postřehu, zejména teda u Joshe no... Už bylo vidět že týden nehráli pořádně.

A vůbec slyšet komentovat nás Rusy byla docela sranda, nebo ono by to nebylo tak vtipné, pokud by si nenechali vyrovnat z 3:1 na 3:3 a prohrát v prodloužení. Jako tohle když vám na ledě předvede Ovečkin,Kucherov,Orlov či Vasilevsky, to je dost nečekaný. První překvapení olympiády bylo na světě. A tím jsme ten den neskončili, ještě nás čekali na komentování Češi s Dány.

To už nebylo tak náročné, spíš už jsme u toho usínali a připravovali se na zápas našich v obraně s naší hvězdičkou Quinnem,kvůli které nás je v tom našem domě tolik.

,,Am? Spíš?" Špitl do tmy hlas a pootevřeli se dveře pokoje.

,,Skoro, teď už zase ne." Snažila jsem se rozpoznat o koho by teď tak mohlo jít.

,,Má cenu jít spát když je pět ráno?" Vešli do pokoje Cole a Trevor.

,,Jo,na ty tři hodiny. Sakra kdo to vymyslel v takovéhle blbé časy že vše je přes den a ranní program je u nás půlnoční?" Postěžovala jsem si.

,,Je to v Číně a my jsme v Americe. A můžeme k tobě?" Zeptal se Trevor.

,,Ono se něco děje?"

,,Ne,jen mi chybíš." Sedl si na postel.

,,Jo a já tu dělám ocas kdyby sem náhodou někdo přišel aby to nevypadalo tak zvláštně a měli jsme lepší výmluvy." Doplnil Cole.

,,Já bych vás ráda k sobě pustila oba,ale nevejdete se sem." Usmála jsem se na ně.

,,Od toho máme peřinu kolem pasu a já i polštář. Lehnu si za dveře, které zamkneme, budu taková pojistka pro vás dva." Pronesl Cole.

,,Takže vy takhle." Zasmála jsem se tomu a Trevora pustila k sobě mezitím co Cole šel za dveře,nebo před dveře? Ani nevím.

Moc dlouho jsme nespali, jen ty dvě hodiny, protože jsme se museli rozdělit dříve než se probudí ostatní. Stačilo nám to, bylo to mnohem lepší než kdybychom se neviděli a dál dělali že se neznáme. Aspoň na chvíli jsme mohli být spolu jako normálně.

,,Am nechceš jít náhodou s námi dneska na led? Je mi jedno jakou výmluvu si zase vymyslíš,jen by to bylo fajn než aby jsi byla zalezlá tady doma." Zeptal se mě u snídaně Luke a všech zbylých sedm párů očí se na mě podívalo.

,,Proč se mě na to stále ptáš?"

,,Protože vždycky řekneš ne..." Naznal Jack.

,,Pozor minule s námi šla." Upozornil ho Dalton.

,,A co když dneska řeknu ano?" Pousmála jsem se.

,,Jee takže jdeš určitě s námi!" Vykřikl Cole.

,,Jo, pojď. Bude sranda. My neděláme žádné zápasy jako v NHL, spíše děláme ledatak kraviny." Zasmál se Alex.

,,Co vám teď na to mám říct. Snad to přežiju." Pokrčila jsem rameny a po hodině už jsme šli k ledu. Jednodušeji řečeno, kousek od našeho domu je rybník, kde hrajeme většinou jen my. Už od mala kdy jsme se sem přistěhovali. Bylo to lepší než to trénování v hale, kde jsme byli před pár dny.

,,Teď musíš ukázat zda jsme tě něco naučili." Přijel ke mně Trevor, když jsme si rozdělili týmy. Hrálo se pět proti čtyřem s tím že těch pět mělo být těch horších. Proto tu byl asi Trevor,pak Luke a zbytek ti dva horší od Norrisů.

Jako horší to bylo nazváno beztak jen kvůli mě,tak aspoň jsme měli výhodu počtu no.

Ačkoliv jsem jim chtěla ukázat, že nejsem takový tele, moc se mi to teda nedařilo. Uměla jsem to hrát mnohem lépe,jenže jak jsem teď od sebe chtěla moc, tak to prostě nešlo. Takže přišla na řadu má oblíbená technika a to, na vše se vykašlat.

A rázem to šlo lépe. Takový můj zákon, když se snažím nic mi nejde a když na to štvu jsem nejlepší, což se tady úplně říct nedalo,ale nebyla to taková katastrofa.

,,Už chápu proč nejsi hokejistka." Smál se mi Colton, když jsem neuhlídala puk a dostali jsme další gól. Hold bez brankáře to nešlo a když dali před bránu mě,nemohlo to dopadnout dobře.

,,Dává to smysl, nemohla bych být jako vy. Jako honit se za černým nesmyslem s  bruslemi a u toho se mlátit... hrozný." Protočila jsem očima a zároveň zadržovalala smích.

,,Jo,lepší je se honit s plácačkou na mouchy za balonkem pro psy a k tomu na tom mini hřišti." Odpověděl mi Cole.

,,Jojo, to je lepší." Přikývla jsem. Na to že jsme tam venku lítali celé ráno,energie a elánu jsme měli stále dost. Asi jsme se všichni na večerní a pak brzké ranní komentování.