tough match

15.

Ty dny běželi opravdu rychle. S těmi chlupatými šídli jsem to nakonec celých devět dní zvládla.

Ano už to nejsou andílci, poslední dva dny byli na mě až moc plní energie a běhání po parku s nimi bylo nečekaně moc vyčerpávající. Kvůli tomu jsem se z malé části nemohla dočkat Trevora až si je vezme zpět.

Už vím proč nám rodiče nepořídili nikdy žádné takovéhle zvíře, bráchové jsou na tom se staráním a zájmem hůře jak já,takže by to dopadlo asi dost špatně.

,,Am! Konečně vás vidím všechny tři." Otevřela jsem Trevorovi když hned co přiletěl zpět do Anaheimu přijel k nám.

,,Jo, Vidíš že žijeme. Zvládla jsem to." Pousmála jsem se.

,,To je dobře. Musím tyhle dva vrátit brzo domů,rodiče mají domluveno semnou že si je někdy vyzvednou, bude to během tohoto týdne,pak už bude klid." Zamumlal.

,,Jsou to i tvoji psy,měl by sis je taktéž užít. Věděli vůbec rodiče kde jsou?"

,,Ne... Pokud si to neuvědomili že já poletim pryč,za druhé si mohli myslet že letěli semnou a nebo je napadlo že jsem je někomu svěřil." Zasmál se.

,,Ty seš výbornej. Naštěstí už to teď není moje věc." Zakroutila jsem hlavou.

,,Vím,a ty by sis měla začít balit. Do 19. musíš být u mě nastěhovaná, pak letím pryč a na Vánoce chci aby jsi byla už semnou." Začal.

,,Takže do týdne? Dobře zabaleno budu mít rychle,a kdy to pro tebe bude nejlepší?"

,,Vůči tomu že máš ve všední dny školu, bude to nejlepší v sobotu než odletim." Navrhl.

,,Dobře, ještě ti napíšu, ale víš co sis vzals teď na své triko?" Přikývla jsem.

,,Tebe a vůbec mi to nevadí. Ještě něco málo musím doladit v bytě a bude to optimální. Akorát se to nesmí dozvědět Jack a tvoje rodina,tož vše."

,,Ty seš vážně blázen. Budu ti to opakovat dlouho,stejně jako ti budu muset být nehorázně vděčná" Usmála jsem se.

,,Klidně, a nemáš proč mi děkovat, Ty jsi mi taky zachránila tyhle dva."

,,Pouze na devět dní,já u tebe budu minimálně půl roku." Pokračovala jsem.

,,To mi ani trošku nevadí. Ono bydlet zrovna semnou taky nebude výhra, především když tam nebudu." Pokrčil rameny a rozloučili jsme se, on spěchal domů a já měla povinnosti do školy.

Sice jsem řekla že zabaleno budu mít za den, akorát já se znala a začala už následující den. Ono s tou školou a hokejem bych to nestíhala během soboty všechno.

Ani jsem nečekala kolik věcí v tom bytě za těch pět let mám. Ono bylo nakonec dobře že jsem začala dřív. Teda než se mi rozhodl zavolat Jack s Lukem, protože druhý zmiňovaný měl letět brzy na juniorské mistrovství a během přeletu se stavil na den u mého dvojčete.

,,Čau bratři copak že mi voláte zrovna dnes?" Zvedla jsem jim to.

,,A kdy jindy já jsem u Jacka prosím tě." Namítal ihned Luke.

,,To nevím,dneska?"

,,Však on ani u mě být neměl,ale jinak mu neletí letadlo." Přidal se Jack.

,,Jo,a vůbec co ty ted děláš že se nám tolik neozíváš a co tenis?" Zajímal se Luke.

,,Nemám moc času..." Špitla jsem a začala vymýšlet výmluvy.

,,A hele neměla jsi vždycky za pohovkou náš rodinný obraz,víš jaký,ten malý v rámečku a vystavené některé tvé trofeje?" Všiml si Jack, ten věděl všechno.

,,Jo měla,víš já si teďka jaksi přeďelávám tenhle byt. Sice není můj,ale přesto jsem se rozhodla si to tu trochu vylepšit." Vymyslela jsem si něco.

,,Vážně? Tak to pak jo. Seš šikovná ségra a jak se ptal Luke,co tenis? Máte už nějaký ty nominace?"

,,Zatím nee. Nevím jak to dopadne." Zalhala jsem.

,,Tak snad tě už nominují,zasloužíš si to." Jo Jacku kdyby jsi jen věděl,vždyť kdyby sis to našel už to dávno víš.

,,Snad jo..." Zabrblala jsem.

,,A vůbec co vy a hokej, hlavně ty Luku, těšíš se na mistrovství? A ty Jackie máš už informace okolo olympiády?" Změnila jsem radši téma. Ode mne toho už věděli dost.

Přeci jen bylo lepší poslouchat je přes dvě hodiny. Oba byli taktéž mnohem více v kontaktu s Quinem a ten prý měl účast na olympiádě už skoro jasnou, nejel by prý jen kdyby se zranil. To Jack na tom nebyl tak dobře, všechno okolo něj vyselo pro zatím ve hvězdách.

Bylo mi k tomu jasné,že ode mě teďka budou potřebovat všichni tři zároveň podporu, které jsem jim za poslední měsíc moc nedala. Mnohem radši jsem byla s Trevorem nebo těmi dvěmi co teďka okupovali farmu.

Akorát jak i tady v Anaheimu měli byt, rozhodli se přijet podívat na zápas s Arizonou. Spíše Jamieho se rozhodlo vedení nasadit do taxi squadu jako náhradníka, takže měl jezdit chvíli s týmem a Dosty se jel s ním podívat jak to tu vypadá.

A toho já musela využít. Jejich problém, neměli mi to psát,já bych o tom jinak nevěděla. Jak jsme si totiž domlouvali před asi třemi tydny tu večeři, uskutečnilo se to dnes jako oběd.

,,Dosty! Jamie! Vy jste mi tu dobu chyběli." Obejmula jsem je oba dva jen co vylezli z auta.

,,To neříkej,I když ty nám taky." Zmáčkl mě pevněji Jamie.

,,Jo,mohli by nás oba pozvat zpět nahoru,navíc když budeš naše nová sousedka." Mrkl po mě Dosty.

,,Tak vy už to víte? Tady se nic neutají." Divila jsem se.

,,To je pravda." Zasmál se Luky a podíval se na Trevora, který byl pro zatím přehlížen.

,,Am vědí to jen tihle dva, a od soboty to bude vědět asi i celý tým, akorát ti nebudou vědět kdo jsi." Argumentoval.

,,To by bylo jen dobře. Už teď těm třem strašně lžu,vlastně od té doby co tě znám jsem jim neřekla snad nic popravdě."

,,Vy jste dobrá rodina." Uznal Jamie.

,,Oni jo,jen já jsem taková ta černá ovečka, I když za ten rok co jsem byla u nich jsme se zblížili, jenže teď to je jako tomu bylo dřív. Oni si hrajou hokej a jsou čím dál tím lepší, za to já jsem na stejně úrovni už od patnácti." Zamumalala jsem.

,,Jo Am kdyby jsi hrála hokej..." Začal Dosty a my si sedli ke stolu,kde jsme seděli pokaždé co jsme tu byli.

,,Tak by jsi byla dobrá jako oni. To jsem slyšela milionkrát,avšak kdybych ho hrála neznám se s vámi dvěma, tímhle ťunťou jménem Trevor asi ano, ale vy dva by jste mi byli hodně daleko." Odpověděla jsem mu.

,,Zase máš pravdu, lepší je řešit to co bude než to co bylo." Přikývl Jamie.

Chytrá to věta co řekl.