tough match

5.

Možná jsem se s tim naším kamarádstvím unáhlila, sice se mi Trevor ozval po zápase s Bufalem jak jsem si to užila,ale jinak nic víc.

Až když měl hrát u nás Montreal mi přišla od něj taková prazvláštní zpráva.

trevorzegras
Během zápasu a po něm
si hlídej zprávy ode mě.
Přijde návštěva.

am.hughes
Cože? Jaká návštěva?

trevorzegras
Nech se překvapit ty trdlo.

am.hughes
Já nejsem trdlo, jen mě
zajímá co vymýšlíš.

trevorzegras
Kdyby jsi přemýšlela víš.
Však ono ti to možná dojde.

Z něj něco dostat... To mi to nemohl říct co se bude dít tak skvělého nebo kdo tu bude během zápasu? Bráchové to nebudou to vím a nikdo jiný mě nenapadal.

Proto jsem chtěla být na stadionu co nejdřív,i když to jsem si vlastně ani trochu nepomohla, akorát jsem tam venku stala o půl hodiny déle. Až uvnitř jsem se zamyslela nad něčím jiným, přesněji nad Jackem a jeho dalším zápasem. Do té doby než nastoupili hráči na led jsem sledovala jeho počínání.

,,No že mi to rovnou nedošlo." Plácla jsem se do čela,když jsem na rozbruslení spozorovala Trevora s Caufieldem. Chvíli si povídali na středu hřiště a následně už si každý hleděl svého. Tady to nebylo o žádném kamarádíčkování.

Následně jsem se na chvíli zase zadívala do mobilu,avšak po chvilce mě vyrušilo klepání na plexisklo. Nevím jestli je to výhoda nebo nevýhoda sedět v první řadě za brankou.

Ale když jsem uviděla kdo to je,bylo mi to jaksi jedno. Tak v minulých dvou zápasech si mě na tomto místě nevšiml a dneska už přesně věděl kde jsem?

Čekala jsem od něj nějaké představení, jen místo toho začal něco polarizovat rukama a mě moc nedocházelo o co se snažil. To možná lépe to chápali lidé okolo mě, zejména ty mladé holky co sem chodili hlavně se podívat na hokejisty. Nebyli to náhodou ty samé co tenkrát v tom parku?

Nakonec jsem něco z toho půl minutového představení odvodila. Po zápase jsem neměla nikam chodit, jít pouze do vestibulu arény, tam počkat, on mi zavolá a někam mě asi vezme. A tou návštěvou myslel pravděpodobně Coleho. Jo to by dávalo smysl.

V tuhle chvíli jsem byla ráda, že nemám k tomu všemu Trevorův dres, protože ty pohledy těch lidí okolo nebyly zrovna příjemné. Hej taky by si pro příště mohli zjistit kdo jsem, možná by to nebrali tak vážně.

No ono by to možná nepomohlo, spíše by to vyfotili a další den bych už viděla na internetu zprávy jako "Vycházející hvězdička NHL Trevor Zegras má poměr se sestrou tři slavných bratrů Hughesů." To jsem neměla za potřebí. Takhle mě mohli brát jako normální holku co prodává támhle někde v Mekáči.

Naši Ducks teda prohráli,avšak mě to nějak nevadilo a myslím že ani Trevorovi ne, jako jediný z domácích odcházel z ledu s úsměvem.

Všimla jsem si toho, protože jako jedna z mála jsem tam zůstala sedět a zvedla se k odchodu mezi posledními fanoušky.

,,Vualaa, koukej co jsem to našel za kamarádku. Sleduje stále své bratry, kteří se nesmějí dozvědět o tom že se spolu bavíme." Uslyšela jsem vedle sebe a leknutím nadskočila. Dali si teda docela na čas, zůstala jsem tam jediná společně s ochrankou a jednou sekretářkou nebo co že to bylo celou hodinu.

,,No nene, tebe už jsem někde viděl." Rozesmál se Cole.

,,Tyjoo já tebe už někde taky. Ale kde to bylo?" Dělala jsem přesně to samé co on.

,,Říkal jsi že má bratry? Oh,nebudeš třeba Norrisová? Ne,Suzukiová nebo Slavinová? A co třeba ti tři inteligenti Hughesové, ti mají hezkou sestru." Začal.

,,Oh, já mám ještě jednu sestru? Mami jaktože o tom nevím? Sakra to už mě doma vyčlenili?" Pohodila jsem rukama.

,,Počkej a ty teda nejsi Amélie? I když ta se líbila tenkrát někomu jinému a já mu ji nebudu přebírat." Naznal. To je super vědět že jsem se líbila jednomu tomu tydýtovi co u nás byl.

,,Dobré vědět. Jen já moc na hokejisty nejsem, Jack by ho zabil."

,,To je smutné." Podíval se Cole na Trevora a já vyprskla smíchy.

,,Hezký divadlo. Nepůjdeme radši ven? Tahle Charles co tu sedí to může vykecat trenérovi a to já zrovna nepotřebuji aby mě poslali na farmu jen kvůli vám." Navrhl Trevor když jsme se všichni dosmáli.

,,A vy jako nepůjdete zpět do kabiny?"

,,Já už jsem šel jakoby domů. Tak všimla sis že máme oba tašku ne?" Pousmál se Trevor.

,,A já řekl že jdu na hotel pěšky, protože se chci provětrat. Trenér mi věří že tak doopravdy učiním." Objasnil mi Cole.

,,Jako vážně ti trenér dovolil jít několik kilometrů pěšky ve městě které neznáš s námi jo? Tyvole toho trenéra chci taky."

,,Jo on je fajn, asi tušil že budu chtít tady za tímhle psychopatem." Chytl Trevora okolo ramen.

,,Vidíš i mě má ten jejich trenér rád, ví že jsme nejlepší kámoši a i přes mrtvoly bychom se navštívili, což už se sice stalo na ledě,ale takhle to je lepší." Přikývl Trevor.

,,Jo a ty ses k nám kdyžtak přifařila jako naše staronová známá. Prostě ségra našich spoluhráčů z juniorské repre." Zasmál se Cole.

,,Jo to je strašně super definice." Uznala jsem.

,,Hele a můžu mít malou otázku?" Špitl Cole po chvilce ticha, co jsme si to šli asi k hotelu hráčů Habs.

,,No jakou?" Zajímal se Trevor.

,,Jak jste se vy dva tady v tomhle městě mohli seznámit bez pomoci tvých bráchů. A k tomu ani nechceš aby to věděli."

,,Za to může on." Ukázala jsem rukou na Trevora.

,,Nemáš flákat školu a nechodit běhat." Bránil se.

,,Nemáš hrát za Anaheim." Vrátila jsem mu to.

,,A ty máš být u svých bratříků kteří se o tebe starají jak o mimino, spíš jen Jack." Zazubil se.

,,Hele nechtěli byste mi říct to na co jsem se ptal?" Přerušil nás Cole.

,,Jo to bychom mohli. Řeknu to já, on jel na bruslích, já byla běhat a srazili jsme se. Byla to vina nás obouch aby jsme se nehádali. Následně mě u sebe doma tento člověk ošetřil a to je asi vše. Mockrát jsme se spolu nebavili, akorát když jsme se viděli naposledy prohlásili jsme se za kamarády." Přeříkala jsem mu to.

,,Ty seš hodná že jsi přiznala vinu nás obouch." Pousmál se Trevor.

,,Cože? Jenom tohle? Já čekal mnohem větší romantiku."

,,Až to bude vážnější a půjde z toho napsat román tak my se ozveme, ale neříkej to nikomu jinému. To co vám já říkám bude navždy jen mezi námi třemi." Upozornila jsem.

,,Tak snad se někdy dočkám." Zasmál se Cole.

,,Možná v dalším životě." Zamumlal Trevor.

,,Jo až já budu princezna a on princ aby to mělo pořádný šmrnc. Do tý doby to nemá cenu."

,,Vy jste blbí. Těmi svými nápady se doplňujete tak moc... že se k sobě dokonale hodíte." Vypadlo z Coleho.

,,Co? To teda zase prr... To že jsme kamarádi neznamená něco víc." Hájil se Trevor.

,,Jo no. Kde máš ten hotel? Řekl jsi mi toho zbytečně moc, jako mám tě ráda i když tě vidím teprve podruhé, ale už to stačilo."

,,Už pět minut stojíme pod ním Amélie, taky už ti dobře hrabe. Avšak já vám to jednou připomenu." Uculil se.

,,To nemusíš když se nic takového nestane." Obejmula jsem ho na rozloučenou a to stejné zopakovala po chvilce i u Trevora, protože on musel jít domů na druhou stranu.