tough match

9.

Od té soboty,kdy jsme spolu s Trevorem hráli ten tenis,jsme se docela dlouho neviděli. Až po týdnu a půl když se vrátili z tripu a rovnou na zápas s Vancouverem,kde byl Quin.

Akorát jsme si napsali pár zpráv ohledně zápasů, tož vše. Vidět se s ním osobně bylo mnohem lepší.

Až to předzápasové ráno jsem se s ním střetla,když jsme se rozhodli jít společně proklusnout. Navrhl to on a já to odmítnout nechtěla,navíc to byla neděle a já do školy nešla.

,,No tebe už jsem dlouho neviděla, vyrostl jsi nám do krásy." Poznamenala jsem,když jsem doběhla na to určené místo.

,,Jako doopravdy?" Nechápal moc co jsem mu řekla.

,,Ne. Jsi furt stejnej,jednodušeji řečeno prostě hokejista." Zazubila jsem se.

,,To je teda přivítání Amélie. A já už čekal že jsi z těch srandiček vyrostla, viditelně ne,stejně jako já." Protočil očima.

,,To jsem ti jako měla říct "Ahoj Trevore ráda tě vidím,jak se máš?" Přijde mi to dost ohrané,tak nevím. Nebo tě mám objímat?"

,,To máš pravdu a objímat mě nemusíš, jen jako ta tvoje ironie... No nic, poběžíme ne?" Naznal a rozeběhli jsme se. Nebýt jeho tak se snad už ani nevylezu z postele,vážně jsem docela zlenošila poslední dobou.

Moc dlouho jsme nebeželi,bezmála pět kilometrů a Trevor mě zatáhl do kavárny. Asi taky nesnídal jako já.

,,Hej proč sme tady?" Zeptala jsem se ho, když uvnitř četl nabídku.

,,Jack říkal že nesnídáš a já už pár dní přemýšlel že tě někam pozvu,akorát večer to moc nejde. Takže tohle je pozvání na snídani." Usmál se.

,,Ty víš taky všechno. Ale příjmu to,je to velice milé,děkuju." Snad poprvé jsem dnes myslela něco vážně.

,,Takže počkej, tohle je něco jako rande? Nebo jak to mám brát?" Zajímala jsem se,když jsme si objednali.

,,Já nevím jak to budeš brát."

,,Nazvu to ranní snídani po pěti kilometrech běhu s Trevorem Zegrasem, jen nevím komu bych to říkala,ale nevadí." Mávla jsem rukou.

,,Večer Quinovi pokud se s ním uvidíš." Navrhl.

,,Jo něco mi psal, prý se dohodneme až před zápasem. Jen kdybych mu to řekla nevím jak by reagoval, jemu by to bylo asi jedno, nehrotil by to jako Jack." Zasmála jsem se.

,,Quin je z tý vaší rodiny nejklidnější a nerozumější."

,,Nejstarší. Není takovej blbej skřet jako my." Opravila jsem ho.

,,To je krásný výraz. Quinovi by to polichotilo, ale těm zbylím dvoum už asi moc ne." Začal se smát.

,,Ani jeden tu není,jsme tu jen my dva, co řešíš?" Pokrčila jsem rameny.

,,Jsou tu lidi okolo třeba." Řekl a v tu chvíli nám přinesl číšník naše objednávky. Oba jsme se hned pustili do dortu,až pak přišli na řadu kávy.

,,Trevore proč jsi mě sem vytáhl?" Zamumalala jsem s plnou pusou, když jsem se teda ládovala už druhým dortíkem. Snad ho nezrujnuji...

,,Už jsem ti to říkal,proč se ptáš znova?"

,,Že kdybych o tomhle věděla dřív, vážím sto kilo a majitelé jsou multi miliardáři." Uchychtla jsem se.

,,Ty seš jelito. Bydlíš tu pět let a nevíš o tomhle místě které je od tvého domů asi čtyři kilometry?" Divil se.

,,Nikdy jsem tohle nevyhledávala a navíc tohle už je jakoby část LA, ne Anaheimu. Třeba u školy je taky kavárna,avšak není to tam moc dobré."

,,Bych se s tebou dohadoval,ale nemá to cenu. Stejně by jsi měla argumenty na všechno." Uznal a já následně načala téma o minulích zápasech než jsme vypili i tu kávu a běželi domů.

Nekonal se teda žádný maraton jak jsem čekala, což bylo hodně dobře před tím zápasem co byl na večer. Před Quinem bych jako mrtvola úplně skvěle nepůsobila.
.
.
.
,,Quinyy!!!" Vrhla jsem se svému bráchovy okolo krku, když dohráli zápas a měli jsme dohodlé že za ním přijdu před šatnu. Sice Canuks prohráli, ale to mi nevadilo, přeci jen jsem byla větší fanoušek domácích.

,,Am, tak tě sem pustili. Velice rád tě vidím!" Obejmul mě taktéž.

,,To mi povídej, ještě by sem mohl přijet Luke. Je fajn vás tu potkávat,I když to je jedno, jak jde život? S tebou jsem v kontaktu nejméně." Začala jsem.

,,Nechceš jít někam do klidu? Sice tuhle arénu moc neznám,ale mám trochu času. Rád si s tebou popovídám." Jo to si jako myslí že já tuhle arénu znám? Nakonec jsem ho teda zatáhla do nějaké chodby kde jsme si sedli na zem.

,,Lepší místo jsi vybrat nemohla? Jsme tu jak bezďáci." Plácl sebou Quin o tu zem stejně jako já.

,,Chápeš že já tuhle arénu neznám? Nehraju tady." Zabrblala jsem.

,,Tak si najdi někoho kdo tu hraje, to ti Jack nikoho ještě nedohodil?"

,,Ne? Ještě ty to řeš a vážně se už zblázním." Zakroutila jsem hlavou.

,,Neřeším to, nejsem jak Jack, ten by tě s někým zkamarádil a následně by tě nesnášel za to že máš někoho s kým si rozumíš."

,,Jo to vím..." Šeptla jsem. Na chvilku mě i vyskočila v hlavě ta myšlenka zda mu nemám říct že se bavím se Zegrasem, ale to byla hodně velká blbost. Kdyby to věděl on,omylem by to další den věděla půlka světa.

,,Co je? Ses nějak zasekla." Ždouchl do mě když jsem dlouho nic neříkala a přemýšlela.

,,Nic,nic. Jen je to dost divné."

,,Co? Co má být divného." Nechápal.

,,To je jedno. Nechtěj být jednodušeji v mojí situaci." Pousmála jsem se.

,,Ne to nechci. Ty ten život vedeš tak že si k sobě nikoho nepustíš což absolutně nechápu. Teoreticky nemáš kamarády a máš jen nás tvé tři bratry. Takže zůstanu na svém písečku."

,,Počkej... Quiny..?" Zamyslela jsem se.

,,Jestli přemýšlíš nad tím zda to je pravda tak ano. Nevím že by jsi měla extra kamarády. Neber to špatně, chtěl jsem na to jen poukázat." Skočil mi do toho.

,,V tom máš pravdu." Špitla jsem. Možná mi v tuhle chvíli otevřel oči...