tough match

18.

,,Slečno Hughesová je sedm hodin ráno a vy ještě spíte." Probudilo mě následující den ráno něco což nevím co bylo.

,,mm.... Trevore?" Vyjekla jsem a rychle se posadila.

,,Už jsem doma. Vrátil jsem se někdy ve dvě a přečetl jsem si od tebe tu zprávu. "Hlavně se nekoukej po bytu." Nebylo to tak těžký. Byl jsem rád když jsem došel domů,akorát teď už mám hlad a proto tě budím." Zamumlal.

,,Jasný, už jdeme." Vylítla jsem a zatáhla ho ven z pokoje. Trochu jsem to ještě včera v noci poupravovala od toho co mi říkal Dosty. Možná to zní jako bych z toho tady dělala království, ale já vážně Vánoce nikdy moc neslavila a každá rada mi byla dobrá.

,,To jsi všechno dělala sama jo?" Ujišťoval se, když si to procházel a viditelně se mu to líbilo.

,,Jo,nemám tu nikoho kdo by mi pomáhal. Nevím jak sis to představoval ty,ale já se snažila." Pokrčila jsem rameny.

,,Jack říkal že ty jsi vždycky na Vánoce sama a jsou ti jaksi jedno. Akorát prý tenhle rok budeš s kamarádkami, doufal že budeš s ním."

,,To je pravda. Však ty jsi můj kamarád nebo ne?" Pousmála jsem se.

,,Nejlepší, a tyhle Vánoce uděláme doslova nezapomenutelné." Mrkl po mě.

Snídaně sice byla doma a ne malá, ale následně jsme se rozhodli jít ven. V plánu toho moc nebylo, návštěva vánočního stromu, trhy a společný oběd.

Zvrtlo se to a dost nečekaně. U stromku jsme byli,stejně jako na trhách,avšak pak začali naše nápady. Nějakým záhadným způsobem mi to nedalo a sama jsem započala sněhovou válku, která se proměnila ve stavění sněhuláka. Následně jsme mysleli že zmrzeneme a šli jsme do jedné kavárny co objevil Trevor. Samozřejmě doteď jsem o ní neměla ponětí.

Dali jsme si horkou čokoládu a o pár minut později jsme byli zpět ve sněhu.

A když jsme šli do Asijské restaurace narazili jsme v parku na kluziště. Takže místo oběda jsme letěli domů, popadli brusle a běželi tu ne malou vzdálenost zpět.

,,Tak konečně jsi mě vytáhl na brusle." Zasmála jsem se,když jsme došli k ledu. Překvapivě tam moc lidí nebylo,ale tak ona většina lidí bude Vánoce slavit jinak.

,,Ano,musíme využít tady ten prostor. Lidi okolo sice chodí,avšak komu by se chtělo bruslit."

,,Nám dvoum? Ale musíme se brzo vrátit domů abych stihla udělat večeři." Poznamenala jsem.

,,Až mi ukážeš co v sobě máš,když tvoje rodina je složená pouze z hokejistů." A tímhle si začal docela bitvu. Neměli jsme teda hokejky, takže jediné v čem jsme se mohli poměřit byla akorát rychlost a dovednosti. Však i to nám stačilo,víc bych toho asi nezvládla.

Musela jsem uznat,on měl trénink a byl lepší. Z čehož měl radost, snad poprvé v souboji semnou vyhrál.

,,Tobě to udělalo radost co?" Zeptala jsem se ho,když jsem už doma vytahovala to maso a on začal chystat zeleninu celý vysmátý.

,,Samozřejmě. Nejraději bych teďka zaflexil před kluky a hlavně tvým bráchou že jsem v něčem lepší. Prý to je hodně těžké."

,,Jackovi to klidně řekni, bude mi volat. Naštěstí Lukovi a Quinovi stačili zprávy." Zamumlala jsem.

,,A jo na pátou mám já nachystaný krátký hovor rodičům,nevadí ti to že ne?" Ujišťoval se.

,,Sakra a proč by mělo, já si taky zavolám domů. Přeci jenom nemůžeme být furt spolu."