tough match

16.

,,Nemáš toho nějak málo?" Divil se Trevor,když jsme v sobotu ráno stěhovali ty moje věci.

,,A co jsi čekal? Mě spíš překvapuje kolik toho je." Vzala jsem první tašku kde bylo pouze všechno oblečení na tenis a v druhé naopak vybavení na hokej.

,,Bude to znít debilně, čekal jsem jestli nebudeš tahat skříně,televizi, pohovku a tak."

,,To všechno patří svazu, moje je akorát tohle co tu vidíš, prolezla jsem to tu křížem krážem všude kde se dalo a nic jsem nenašla. Akorát nevím zda tohle všechno narveme do auta, já to tady shromážďovala postupem času a nikdy to pohromadě neměla." Zamyslela jsem se.

,,Kdyby jsi viděla mě co jsem stěhoval, tohle je maličkost. Tak hoďme sebou ať si to stihneš u mě všechno vyrovnat do večera a nemusíš to dělat ještě zítra." Popohnal mě a doopravdy za dvě hodiny to už bylo u něj v bytě.

Jak říkal něco málo tam pozměnil, jen ložnici jsme měli mít společnou. Ještě že byla hodně prostorná a postele jsme mohli mít daleko od sebe,k tomu tam Trevor mezi ně dál jednu skříň a noční stolečky. Měl to moc hezky promyšlené,  protože i trofeje jsem měla kam dát.

Tímhle mě mile překvapil.

,,Jak si sakra věděl na co všechno budu potřebovat místo? To si mi jako prolézal každý kout bytu či co?" Chtěla jsem vědět.

,,Odhadoval jsem to. Sice ne všechno se vejde,ale tak ani já tu nemám vše, mám to doma u rodičů. Avšak i na tohle jsem myslel, vedle koupelny mám místnost kam dávám takové ty nepotřebné a zároveň potřebné věci, dáš si to tam." Vzal jednu moji krabici a už to tam nesl.

,,Nejsi tak blbej jak jsem čekala, potvrzuješ mi to celkem jednoznačně." Pousmála jsem se.

,,To jsem rád... Trošku se však mýlíš a s tím budu potřebovat tvou pomoc."

,,S čím?" Nechápala jsem.

,,Za šest dní jsou vánoce a jak sis mohla všimnout já tu nemám žádnou výzdobu. Stromeček a světýlka jsou maximálně na náměstí. Nějak nestíhám." Naznal.

,,To nech na mě. Ty se soustřeď pořádně na hokej." Ujistila jsem ho a v zápětí nás vyrušil zvonek.

,,Maxime? Copak se děje?" Objevil se za dveřmi Comtois.

,,On se k tobě někdo nastěhoval?" Zeptal se hned. To se to ví hodně rychle.

,,Joo." Znejistil.

,,Těší mě Maxime. Já jsem Amélie." Vlezla jsem do dveří.

,,Aaa,tebe už jsem někde viděl."

,,Budeme dělat že ne. Spíš teda mě zajímá kde." Trošku jsem znervózněla.

,,Za prvé v aréně,jsi na každém domácím zápase. Za druhé, viděl jsem tě v aréně s ním a Caufieldem a jednou jsem vás zahlédl také s ním, Dostym a Jamiem venku a za třetí na internetu po draftu. Slavná slečna Hughesová co bydlí daleko od rodiny." Shrnul to.

,,V tom máš absolutní pravdu." Přitakala jsem.

,,Víš Maxime, nechceš jít dovnitř, klidně ti toho povíme víc." Nabídl mu Trevor, to zrovna nemusel.

,,Tak co víc mi chcete říct vy dva." Sedli jsme si na gauč.

,,Začnu já a jednoduše. O mně tady ví akorát Dosty a Jamie. To že se bavím s Trevorem už ví ledatak ten Cole a jedna paní co hlídá kurty. Takže ty to nebudeš nikde jinde říkat,prosím. Kdyby se to dozvěděla veřejnost a mí bráchové je po mně." Řekla jsem to hned pro objasnění.

,,To je jak nějaký velký ponaučení. Dobře tedy a můžu se zeptat proč si se sem nastěhovala?"

,,Skončila jsem s tenisem a musela opustit svůj byt,který jsem od nich měla. A kdybych si chtěla pořídit svůj, musela bych skončit se školou,vše je tu ohromně drahé a na tu ubytovnu bych vážně ani nevkročila. Doma o tom ani neví že už nehraju,takže vlastně to co ti říkám můžeš rovnou vypustit z hlavy." Odpověděla jsem mu.

,,A jestli ti to přijde divné, ona mi minulí týden hlídala psy a pro tvoji informaci nic mezi námi není." Objasnil mu k tomu Trevor.

,,Ano,takže tě prosím Maxime,nech si toto pro sebe. Nebydlím tu, nejsem tu, neznáš mě, neexistuju." Pousmála jsem se.

,,Okej? To jsem zvědavý jak dlouho vám tohle vydrží pod pokličkou."

,,Ono ani nemá co. Jsme kámoši, tady jde spíš o Jacka, ten by mě vykuchal." Zamumlal Trevor.

,,Navíc už se spolu bavíme dva měsíce a je to zatím v pohodě." Přidala jsem se. Nevadilo mě to když se to dozvěděl, jen možná měl Trevor dřív pravdu, brzy se to může dozvědět celý tým a to už by taková pohoda být nemusela.

Jen to nebylo teď proč řešit. Spíš mnohem více byl zajímavý ten večer. Sama jsem s Trevorem tak dlouho nebyla a moje chování už nebylo tak ulítlé jako většinou,nechtěla jsem vypadat před ním jako mimoň.

Menší záchranou pro mě byl zápas Devils, to už jsem se soustředila pouze na obrazovku a jak bylo mým zvykem pěkně jsem si u toho zanadávala. Chudák Trevor,má si na co zvykat.

A já už teď začala tušit,že tohle bude ještě hodně,ale hodně zajímavé.