tough match

17.

Mezitím co Trevor odletěl pryč já si musela vystačit sama. On to nebyl tak těžký úkol,jen když mi svěřil přípravu na Vánoce dost jsem znejistila.

Já osobně měla vždy malý umělý stromeček a pár ozdob, k tomu jsem si nakoupila trochu cukroví a stačilo mi to. Ale teď jsem to chtěla změnit. Za to co pro mě Trevor udělal jsem chtěla aby ty vánoce pro nás oba byli nezapomenutelné.

Jen co odletěl do Kanady já se pustila do nákupování. Měla jsem teď na účtě o něco více peněz, protože od rodičů jsem dostávala pokaždé před vánoci nějakou tu drobnou částku abych si mohla něco koupit a za ten rok co jsem byla u nich doma jsem si také něco naspořila. Ono neplatit nájem se výplatí.

Nějak moc jsem se tím nechala unést. Místo toho abych koupila pouhá světýlka s ozdobami a snažila se na poslední chvíli sehnat stromeček, jsem nakoupila dárky a nakonec se rozhodla péct cukroví. Výborné nápady.

Cukroví jsem naposledy pekla před šesti lety, teda pokud nebudu počítat to co jsem kdysi zkoušela na jednom vánočním tenisovém kempu. To bylo takové soustředění pro nás kteří neměli co na Vánoce dělat a místo toho jsme si užívali spolu. Smutný fakt že ty holky jsou teď mezi nejlepšími třeba jako Cory Gauffová či Sofia Keninová. Sakra už zase myslím na to kde jsem teď mohla být...

Všechno co jsem potřebovala jsem zvládla koupit za ten jeden jediný den, kdy jsme už naštěstí nebyli ve škole. A hned další den jsem začala vše připravovat. Neobešlo se to bez problémů, s mojí šikovností to jinak nešlo. Jen půl hodiny jsem zprovozňovala světýlka a další hodinu se snažila zapnout troubu. Ne že bych to neuměla,to já ráda pekla,akorát Trevor to měl úplně jiné než jsem to měla dřív já.

Aspoň ten základ jsem zvládla a další den úspěšně pokračovala. Poměrně dost mě to chytlo se přiznám. 

Z té mojí vlastní bubliny co jsem měla mě vyrušil až večerní hovor Jacka. Slíbila jsem mu že mi může volat častěji,  bohužel on to jako vždy vzal vážně. Naštěstí už to teda nebylo jako v září či říjnu každý den.

,,Jackie ahoj. Ráda tě slyším,copak potřebuješ."

,,Ruším tě nebo co?" Ušklíbl se když viděl jak pochoduji po kuchyni. Tu mojí bývalou naštěstí neznal,takže mu to nemohlo být podezřelé kde jsem.

,,Ano i ne. Peču cukroví víš. Budou Vánoce a já si něco domluvila s těmi kámoškami." Ano a je to tu zas,další lži.

,,Aha, proto jsem ti volal, chtěl jsem ti nabídnout zda by jsis s námi ten Štědrý večer nevolala."

,,Jacku... Luke je na mistrovství, ty a Quin máte neustále nějaké zápasy, podle mě bude lepší když to každý budeme slavit zvlášť jako tomu bylo vždy. Oslavovat můžeme vše až budeme spolu, neber si to špatně, myslím však že to takhle bude lepší." Zamumlala jsem.

,,Ahaa. No ono máš pravdu. Chtěl jsem se akorát zeptat kdyby jsi chtěla, nevadí někdy si to vynahradíme." Pousmál se, přesto v jeho hlas bylo slyšet menší ublížení.

,,Jackie hlavně nebuď uražený." Prosila jsem.

,,Nejsem, na tebe nemůžu být nazlobený. Jsem naopak rád že sis našla někoho s kým můžeš být, vždy si byla totiž sama."

,,Jo to je pravda. A s mojí povahou ti nezbyde nic jiného než to respektovat." Naznala jsem. On tvrdil opak oproti mě, ale jinak by to hned poté nezavěsil. Jéj, to jsem ho hodně naštvala. Jenže přeci on mohl slavit s týmem a kluky od tamtud ne? On semnou několikrát na Vánoce ani nepromluvil,maximálně mi napsal,tož vše.

Ne že by to byla odplata, zvykla jsem si na to dělat si Vánoce podle sebe,I když teď jsem měla mít tu jednu společnost.

Těšila jsem se na Vánoce s ním, akorát škoda že přiletí až 24. ráno. Měla jsem sice víc času na sebe,ale chtěla jsem od něj pomoc aby se mu ta výzdoba a vše líbilo. Neznala jsem jeho vkus a co má rád. Vlastně jsem o něm nevěděla skoro nic.

A neměla jsem to od koho jak zjistit. A proto jsem si naplánovaně udělala menší výlet do San Diega. Výzdoba sice byla hotová, já se však rozhodla ujistit u Dostyho že to je dobré a rovnou se zašla podívat na jejich zápas. Až tam si mě všiml, neřekla jsem mu o mé návštěvě, avšak on asi pochopil proč tam jsem, přesto jsem mu to ještě napsala do zpráv.

,,Amélie překvapila jsi mě tu. Sháníš mě co?" Vyrušil mě když jsem po zápase seděla před arénou a projížděli výsledky z NHL. Byl hodně rychle zkrámovaný.

,,Přesně a mimochodem ráda tě vidím po těch pár dnech." Objala jsem ho.

,,To já tebe taky... Sice vím že cesta sem ti dala asi zabrat, ale já moc času teď nemám,takže Am stručně a rychle." Poprosil.

,,S tím jsem počítala. Však už je taky devět a mě za hodinu jede poslední bus,  takže mám otázku ohledně Trevora, Vánoc a bytu. Nemám se s kým radit a vy znáte Trevora lépe než já." Přikývla jsem.

,,Bych ti řekl ať se zeptáš Jacka,ale to by nedopadlo dobře,takže ptej se a ukazuj." Popohnal mě a já začala. Asi jsem to brala až moc, avšak jemu to nějak nevadilo. Po tom zápase přišel na jiné myšlenky.

A s mojí bláznivou povahou to bylo jednoduché. Už u první otázky zda mu bude to cukroví chutnat jsme se docela zasmáli. Jako spíš jsem ho měla vzít sebou než ukázat fotku a ptát se. Nevadí.

Oba jsme na začátku sice spěchali,jenže já nakonec malém nestihla ten autobus. Jednou jsme odbočili mimo téma a skončili jsme někde támhle ve Finsku.