tough match

19.

Probudila jsem se spokojená v objetí Trevora. Věděla jsem že to není žádná sázka či využití na jednu noc a to mi dávalo klid.

,,Ty mě pozoruješ?" Zeptal se mě Trevor, když jsem ho po očku už deset minut sledovala.

,,To jako nemůžu?" Pousmála jsem se.

,,Můžeš,a mám takový poznatek. Měli bychom tvoji postel vrátit k té mé." Napadlo ho.

,,To by bylo dobré."

,,Teď nikam hlavně nechoď." Zbrzdil mě když jsem tak chtěla učinit.

,,Mám ještě malinkou otázečku. Včera jsme si něco přiznali. Jak to mezi námi bude?" Začal.

,,Jak chceš aby to bylo?" Povytáhla jsem obočí.

,,Co zkusit vztah." Navrhl.

,,Víš že nás Jack zabije až to zjistí?" Špitla jsem a opřela si své čelo o jeho.

,,To mi je jedno,už nikdy nechci být s nikým jiným než s tebou." Spojil naše rty.

Tohle byla nejhezčí věta co mi kdy kdo řekl.

Teď už vím že bylo dobré rozhodnutí skončit s tenisem. Hrát to divadlo na Jacka a vůbec ten jeden den jít běhat, jinak by se tohle nestalo.

A ono tohle tajit moc dlouho nešlo. Dosty a Jamie se v ten den ještě vrátili do Anaheimu. Prostě je tam přesunuli zpátky jakoby nic. Asi pochopili kdo hraje a chytá dobře.

Lepší čas si vybrat nemohli. My se zrovna chystali znovu na brusle, akorát dnes jinam než včera a na chodbě jsme potkali Jamieho. Výborné načasování.

,,Ale kampak,kampak vy dva? A navíc s bruslemi a hokejkami. Jdete hrát hokej?" Zaregistroval nás dřív než mi jeho.

,,Jamie? Jo jdeme." Zalekla jsem se.

,,Sami? A kam?" Zajímal se.

,,Na Irvine,jak jsme tam byli jednou na tom výběhu a s Dostym jsem tam minulý rok v zimě zkoušel právě i led." Prozradil Trevor.

,,Cože? Počkej,počkej, to teda beze mě nejdeš a bez Lukyho taky ne." Začal a rázem z našeho soukromého výletu nebyl tak tajný jak měl být, i když naštěstí jeli pouze ti dva.

,,Ty Trevore vždycky dostaneš skvělý nápad, je hezké že jste na nás s tímhle počkali." Přiběhl k autu i Lukáš, kterého jsem neviděla teda ani ne dva dny. Ještě že Trevor to auto má dost velké, výhoda těch všech sponzorů, protože jsme toho táhli poměrně hodně.

,,Jo já byl vždycky chytrej." Zabrblal, viditelně nebyl moc nadšený z těch dvou. Rychle ho to však přešlo, pro odlehčení té atmosféry co nastavil Trevor jsem se od kluků chtěla dozvědět jak oni slavili Vánoce takhle daleko od rodiny a pomohlo to zpět k dobré náladě.

Ta se nás držela dlouho, na tom jezeře moc lidí nebylo,akorát nevím jak chtěli hrát hokej bez branek a bez označení hřiště.

,,Slečno Hughesová teď vás chceme vidět individuálně." Naznal Jamie, když jsme došli k ledu zmrzlé ploše.

,,Jako chceš představení či co?" Nechápala jsem.

,,Samozřejmě, když už s tebou mám hrát chci vědět jak hraješ."

,,Bože vy se taky naotravujete." Vjela jsem na led a snažila se něco málo předvést. Nebylo to nic extra, neuměla jsem hrát nějak úchvatně, moje schopnosti byli tak na úrovni patnáctiletého hráče,kdy jsem vlastně naposledy i pořádně hrála. Od té doby jsem na to čas neměla, akorát když jsem byla doma jsme to párkrát s bráchy zkoušeli.

,,Vidím šanci." Ušklíbl se na mě Dosty, když jsem se vrátila k nim.

,,Nejsem žádný perfektní hráč. Bruslit umím,ale s hokejkou v ruce to není nic úža, raketa je lepší." Pousmála jsem se.

,,Tak to tě to musíme naučit,i když já jsem brankář, ale tihle dva jsou perfektní." Touhle větou nevím co začalo. O nějaký tvrdý boje tu nešlo, avšak ani žádné hraníčko to nebylo. A když to tak vezmu, nevím zda to šlo vůbec přirovnat k hokeji.

Ty kraviny co tam kluci vymýšleli stáli za to, brzy se to totiž přeneslo k akrobacii s nějakými pokusy,hokusy. Odborněji už by se to dalo nazvat  krasobruslením s hokejkou a pukem.

Pokračovalo to k tomu gymnastikou. Jako udělat kotrmalec a pak trefit ten kbelík na puky, to bylo vážně umění, které hodně vyčerpávalo. Proto jsme už po hodině nevěděli co dělat a mezi sebou si všelijak nahrávali.

,,Já si myslím že dnešní trénink už bychom mohli ukončit." Zamumlal Trevor, když Dosty zkoušel jakou si piruletu a natloukl si zadek,stejně jako já při té hvězdě co jsem měla dělat někde před čtvrt hodinou.

,,Co? Já domů jet ještě nechci?!" Ozval se ten co se právě válel na zemi.

,,Ukončit trénink, nikdo nemluvil o odjezdu. Mohli bychom si to přeci užít i jinak než nějakými soutěžemi."

,,S tím naprosto souhlasím. Vždyť tady je taková hezká krajina a my tady plácame hokej." Přitakal Jamie.

,,Trevore? Máš ji." Dostala jsem výborný nápad srovnatelný s pětiletým dítětem.

,,Hele Amélie tohle jsme si jako nedomluvili!" Zakřičel na mě.

,,A my si někdy něco domluvali?" Schovala jsem se za Dostyho a čekala co bude dělat on.

,,Mám se tady zmínit?"

,,Můžeš, stejně by se to tyhle dvě drby brzo dozvěděli." Bylo mi naprosto jasné co myslí. Navzájem jsme si nahrávali do karet, vyplývalo to ze situace.

,,Jako se to jednou dozví Jack a zabije nás." Zazubil se.

,,Hele o co tu jde?" Nechápal Jamie.

,,Jo,akorát tebe prvního a já se otrávim nějakým lektvarem,protože bez tebe bych tu nepřežila."

,,Přesně tak to musíme předvést Colemu Do toho jeho románu, který se stává skutečností." Vyvzpomeněli jsme si oba zároveň i na stejnou diskuzi o které jsme hovořili,když tu byl Caufield.

,,No počkej!" Vykřikl Dosty.

,,Vy dva spolu chodíte." Docvaklo mu to, zacož Jamie si to v hlavě stále přebíral.

,,Jsi bystrý." Přebruslila jsem k Trevorovi,nějaká hra nám rázem byla ta tam.

,,Včera?" Zkoušel se dozvědět od kdy. Tak nebylo to těžké když jsem u něj před dvěma dny byla kvůli různým radám.

,,Jojo." Přikývli jsme zároveň.

,,A pak že já neumím předvídat budoucnost." Usmál se Luky vítězně.

,,Mám poznatek, já to nechápu." Namítal Jamie.

,,Tyhle dva spolu chodí ty idiote. Ach jo Drysdale už jednou taky vnímej." Tloukl mu to do hlavy Dosty.

,,Tyvole to jako fakt? Já z vás mám takovou radost!" Vyjekl.

,,Ten je vážně jinde." Mávl rukou Trevor. V tom měl pravdu, ale přeci jenom tihle dva měli také na našem vztehu dost společného.